forest blog

Občas uděláte dobrý skutek a připadá si jako blbec, občas neuděláte nic a připadáte si stejně. Občas to vyjde na stejno. Jel jsem do Brna, nastoupil jsem autobus MHD na nadráží. Považoval jsem za úspěch, že jsem nemusel platit za batoh. Holt, ty 4 km mě i tak vyjdou na 8 kaček… Chci si sednout a odklápím sedadlo. Něco padá. Vypadá to jako mobil. Ale ne můj. Tak ho beru do ruky. Ptám se paní vedle, jestli není její. Není, takže hledání majitele začíná.

Kdyby paní zalhala, tak bych vlastně pomohl nevědomky ke krádeži. Krádež to vlastně není asi z pohledu práva. Pocit je ale stejný.

Tak se snažím najít někoho ze seznamu, komu zavolat. Než najdu komu volat, tak volá číslo z pevné. Ha, majitel hledá svůj mobil. Slyším velké prd, z takového krámu, kterému dobře ani nefungují tlačítka, se ani nedivím. Tak beru svůj a volám zpět. Na druhé straně znovu bordel, tak oznamuju, že ve 4 mi jede vlak a ať se staví na nádr a podle čeho mě poznat. Howgh, nenechám si kvůli cizí blosti ujet vlak a pak hodinu v nádržce popíjet kofolu. Za minuta 4, nikde nikdo. Jdu na vlak, v tom mě zastavuje paní s kočárkem a jestli to nejsem já, který ji volal. Hned ji dávám mobil. Ach jo. Povzdech kvůli tomu, že ani nepozdravila, ani nepoděkovala a ani se neusmála. A to jsem si říkal, jak to nebude supr udělat dobrý skutek. Jsem akorát tak zklamaný.

Je to teď 1:1. Tímto děkuji paní s dítětem na točně v Komárově za nález klíčů od bytu.