forest blog

A je to tu, členství v Traged teamu si zasloužím, protože to, co jsem předvedl dneska v Bratislavě, nelze nazvat jinak než tragédstvím.

Nijak se nebudu rozepisovat, shrnu to do bodů:

• Jít za večer 15 krát na záchod čůrat je divné
• Příště nespat s lidma, kteří chrápou a skřípou zuby zároveň. Pár hodin chatrného spánku není pravé ořechové.
• Když loni byl v Bratislavě svěží “vánek”, tak letos jsem to odnesl na plné pecky. První kolo jsem se sice 4 km u Petržalky schoval do skupiny, akorát skupina běžela pomalu. Rozhodnutí jít dopředu sám a “123″ bylo dobré. “123″ umřel na 25. km. Pak to byla “klasika” - osamocení běžci a vítr na jihu do obličeje. Oproti loňsku jsem jsem jen předbíhal, ač pořád ve stejném cílovém čase.
• 2 gely stačí bohatě(27,5 km a 32,5 km). Jídlo taky není nutné, banány jsem si zobnol jen pro jistotu
• 9:50 (T minus 10 minut) není dobrý čas na konec fronty na WC. Výsledek = poslední místo v koridoru na startu a 40 sekund rozdíl oproti real time (a to neřeším to, že 2 kiláky jsem pak musel kličkovat jak slalomář).
• Tím, že jsem běžel na cílový čas 3:10, jsem už ztratil na 32. kilometru i chuť na závěřečný finiš (4:20/km je už fest tempo).
• Nedostal jsem křeč, takže jsem poprvé na maratonu nezastavil. Nezačal jsem zvracet, nešel jsem ani kakat. Ani čůřat. Vím, že tyhle činnosti zvládají děti v mateřské, ale konečně jsem to ukorigoval i během závodu. Jediné pozitivum dne.
• Po každém maratonu mám puchýře, pokaždé na jiném místě. Tentokrát zespodu na hřebu pravačky - přesně tam, kde dopadává váha a působí odraz. Fajn pocit “kamínku” v botě 30 km.
• Oproti loňsku jsem schopný po závodě jednoduchých úkolů - dojít si do šatny, najíst se, převléct, dojít pěšky na nádr. Dělám pokroky. Za 10 let můžu i vyrazit do světa bez doprovodu.
• Celkově mám špatný pocit. Z tréningu, ze závodu samotného. Zklamaný jsem taky dost. Ironmana kašlu, raději budu trénovat.
• Narozdíl od loňska, kdy jsem měl problém to udýchat, jsem zažil opak. Nohy mrtvé, ale klidně bych si u toho mohl dát cígo. Krátké běhy a vyšší ANP není gró pro maraton. Loni jsem běhal pomalu a dlouhé běhy, letos krátké a svižné.
• 50. místo z 226 chlapů, 23. v kategorii

Těsně před polovinou trati, ještě s kolegou. Za pár kiláků to už bude jen sólo boj.
Trocha čísel nikoho nezabije:
“půlky” 1:36:24 1:39:48 = +3:24 (už se to pomalu učím běhat rovnoměrně)
“pětky” 23:17 22:32 23:07 22:42 22:15 22:58 24:24 24:02 10:53

A vlastně bych zapomněl celkový čas: 3:16:12

Rád chodím někam na fesťáky. Poprvé tam uslyšíte kapelu, kterou vůbec neznáte, ale která se vám zalíbí. Takhle jsem třeba objevil The Chancers na Masters of Rock nebo Skyline.

Ne každý den je dobrý a tak se stane, že se člověk i sekne s výběrem akce. Tady jsem se nespletl, Kristýna mě přemluvila (sama taky netušila moc, do čeho jdeme). Sek to byl teda mimořádný. Fléda (konečně jsem se tam podíval) hostila Expozici nové hudby.

První na řade byli Poo. Složení “laptop-laptop”. První 2 minuty jsem myslel, že seřizují aparaturu. Nee, už hráli - praskání v reprácích bylo evidentně součástí. No, punk a alternativa si žádá oběti. Po dalších deseti minutách propadám beznaději. Po dalších už ztrácím chuť žít. Kluci by měli uvažovat o přejmenování na Pooh. Supr, přestávka (to stejně už polovina lidí dobrovolně odešla…). Další “kapela” by měla být už lepší, má se jednat o improvizaci na Text of light - film (heh, to slovo je hodně mimo - prostě pohyblivé rozmazané obrázky, jež autor pokouší nazvat uměním). No, co budu povídat. Moc nejsem na akce typu “položím kytaru na zem a mlátím o ní nohama” a podobně. Film si vedl líp než improvizace. Dostal slabých 10 % (z toho 5 % za to, že v půlce se přetrhl film :) ). Mazec nejvyššího kalibru, neposlouchatelná sračka. A já blbec ještě platil vstupné…

Jen pro otrlé:

Text of light

Máte někdo nějaký tip na kulturu? Teď je možné se odrazit ode dna.