forest blog

Sice si furt stojím za tím, že by člověk neměl běhat víc než 2 maratony ročně (rozuměj ne výletním tempem), ale Jardově nabídce na fóru jsem prostě odolat nemohl.

Původně myšlenka maratonu v garážích s počtem kol 63 (do tolika ani neumím počítat), s nízkým stropem a plno zatáčkama mi přišla jako hovadina. Po závodě už ne. Když Jirka Š. říkal týden před, že chce bežet na osobák, jsem si ťukal na čelo. Zase jsem se sekl. maraton byl rychlý. Možná až moc. Dopadlo to jak to jen dopadnout - rychlý začátek a pomalá dlouhá smrt. Že chcípnu na málo naběhaných kiláků, když poběžím pod 3:30 jsem tušil. 70 týdně pokud neplavu a nejezdím na kole je prostě pro mě zatraceně málo - na rozdíl od některých si to v tréningu musím oddřít. Že mě zradí břicho a střeva, jsem nečekal. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky - prd. Měl jsem co dělat, aby to nebyly Otrokovice #2.

Samotný závod hodnotím velmi kladně. Jediná chyba - v cíli nebyla tabula s počtem kol, takže jsem se v počítání ztratil někdy po sracích problémech, kdy už jsem přestal mít pravidelné mezičasy (do té doby jsem jsem pravidelně běžel lehce pod 4:30/km).

v první polovině, foto: zombice

Podstatná byla druhá polovina, tam už zpomalení bylo dost razantní (viz mezičasy). Do břicha jsem dostával křeče. Fakt nic moc. Raději jsem ani už tolik nepil, abych nehodil někde kosu. S osobákem jsem se definitivně rozloučil v 54. kole, kdy jsem musel dát výraznou chodeckou vložku. Pár set metrů jsem byl dost mimo, sralo mě snad všechno - od zářivek, které svítili mi do ksichtu (narozdíl od takového eN jsem je měl 15 cm od očí), až po zatáčky. Advid se mě chce rozveselit, akorát mě do zpěvu moc není. Zombice mě sice tlačí, ale to nepomůže. Musím zpomalit, jestli ne, tak ani nedokončím. Nakonec to nějak doplácám do cíle. Musím říct, že výkon stojí za … Fakt moc nadšený nejsem, jediné pozitivum, že mě nebolí kolena (což je dost divné). Witty díky vyrovnaným půlkám dobíhá minutu po mě. A to původně vypadalo, že mu nadělím 20 minut. Celkově hoooodně lidí to překoplo, ale mojí blbost to neomlouvá. Ale příště musím vychytat nejvíce stravování, ne během závodu ale před. Snídat v 5:30 pizzu a pak až do 11 nesníst nic není ideál.

54. kolo, foto: zombice

Po závodně oběd (v ceně startovného!) a vyhlášení. Dostanu baťoh jako cenu pro nejmladšího účastníka (alespoň něco jsem vychytal) a vyhrál 4 kuželky Platana v tombole. Poskládat se do auta a zpátky do Brna.

Řeš čísel:

kola
1	2:49.931
2	2:52.991
3	2:53.585
4	2:51.563
5	2:50.968
6	2:50.599
7	2:51.784
8	2:51.071
9	2:54.193
10	2:57.087
11	2:53.333
12	2:54.582
13	2:51.879
14	2:50.852
15	2:51.440
16	2:55.137
17	2:57.150
18	2:54.476
19	3:00.973
20	3:00.229
21	2:57.620
22	2:54.549
23	3:02.234
24	2:57.154
25	2:56.088
26	2:57.459
27	2:58.451
28	3:01.193
29	3:01.989
30	3:01.473
31	2:58.576
32	2:59.674
33	3:01.251
34	3:04.292
35	3:04.259
36	3:04.897
37	3:05.120
38	3:05.027
39	3:07.355
40	3:10.166
41	3:08.986
42	3:09.741
43	3:09.585
44	3:12.902
45	3:11.710
46	3:12.376
47	3:48.982
48	3:15.223
49	3:20.259
50	3:42.195
51	3:23.817
52	3:48.875
53	4:01.023
54	4:32.270
55	3:33.273
56	3:23.025
57	3:29.680
58	3:27.265
59	3:33.510
60	3:26.168
61	3:31.093
62	3:35.970
63	2:55.602
—————
3:18:58

“pětky” (dík Miro!)
21:10   21:40     22:09     22:26     22:51     23:42     26:19     27:38     11:04

“půlky” (dík Miro!)
1:32:21   1:46:38 (+14:17)

Katka vymyslela společný běh v Brně, po pár mailech se to nějak vymyslelo. Sice neklaply šatny se sprchou, ale v tomhle templém jarním lednu to šlo přežít.

Měl jsem původní strach, že přijde málo lidí (zamluvil jsem naivně 20 míst v hospodě vedle parkoviště). Nakonec to dopadlo spíše naopak.

dík VanaXXL za iTrať

Trasa v opačném směru (takhle nikdy neběhám) okolo přehrady. Po hodině toho mám plné kecky (úmyslně jsem nesnídal; vstával jsem ve 12 hodin), tak občas jsem se raději kochal okolím a zkoušel foťák v novém mobilu (Nokia 5300) než běžet souvisle kopec na Ríšovu studánku (lepší než měkkáč vl001, který to na Veveří otočil zpátky po rovině :P ).

Miloš kousek před lávkou u Veveří (foťákomobil mě celkem překvapil výkonem)

Snad se tréningy v Brně nějak chytnou a pořádně - páteční tréning (1:30 fartlek) byl výborný. Pokud ne, tak budu běhat bídu asi pořád, protože horko těžko se dokopávám k naběhání přes 80 km za týden.

Všechno zlé je k něčemu dobré. V lednu má být sníh, v lednu mám jezdit na skialpech nebo běžkách. Jelikož je vedro jak na jaře, sobotní teploty takové i byly, tak nastala změna plánu, jak vyplnit dopoledne před srazem na Chatě pod Ostrým. Tak jsem zvolil variantu běh (s baťůžkem s cca 3 kg). V Beskydech se nedá běhat (prostě to kritické množství sněhu, kdy to není ani na běžky a ani na běh po hřebenu). Vydal jsem se z Havířova kolem Žermanické přehrady. U přehrady bylo úžasně - azuru jak od malíře, bezvětří a teplo (rozzipovaná mikina, vytažené rukávy a bez rukavic a čepky). Za Hnojníkem začalo peklo - brutální fučák od Beskyd (holt, přechody front). Tak jsem kousek za Řekou prozkoumal i příkop, kam mě to jednou zfouklo. Pod Javorovým dávám pitstop v hospodě (měl jsem jen litr pití, camelbak jsem nechal v Brně) na kofolu.

Přesně po 3 hodinách to odpískávám a přecházím do chůze (3 hodiny a dost byl plán, z konce Tyry na chatu jsem ani neplánoval běžet) - v tu chvíli mě i náhodou zastavuje Česťa a nabírá mě na konec Tyry, takže cestu nahoru na chatu si mám s kým povídat.

Pak už na chatě jen klasika - pivo, hlasování, pivo, něco, pivo. Ráno scházíme do Košařisk a Arny mě hází před barák, musím jít hned ještě přespat opici. Ještěže výročku mají horolezci jen jednou za rok. Tolik pěny na holení ani Galoš nemá, aby jí zamazal všechny lidi okolo…

K trase samotné. Začátek je rovinatý, sice se trochu stoupá v druhé půlce (dohromady okolo 350 metrů odhadem). Od Hnojníka jde pocítit kilometry v nohách a otevřený prostor pod horami (je to nahoru a dolů). Překvapivě minimální provoz, nejhorší je úsek mezi Hnojníkem a Lhotkou - bez chodníku, úzká cesta a debilní řidiči, kteří považují volant za prodloužení ega. Podmínky jsem až na vítr měl naprosto výborné.