forest blog

Pondělí 13. listopadu 2006 - odpočinek, ani jsem časově nestíhal výklus
Úterý 14. listopadu 2006 neplánový zátěžový den. Ráno volný běh 84′ (14 km, TF 149), 3×300 m (300 MZ) do maxima, ale nešlo to, protože jsem neposnídal :-( Odpoledne plavání 1 km 50′ (300 m rozplav, zbytek tech. cvičeníčka (znak, kraul)). K večeru spinning 55′ lehké točení nohama (TF 112), bez výrazné snahy, žádné výrazné kopce
Středa 15. listopadu 2006 večer fakt hotový. Ráno: plavání 2 km 55′ (800 m tech. cvičení (už si nepamatuju co)), večer běh 168′ lehce (TF 140, 28 km)
Čtvrtek 16. listopadu 2006 - ráno jsem domlácený (to se mi stává málokdy), před posilovnou se mi dělá špatně - zase jsem zapoměl posnídat (základní chyba!). 75′ posilovna (ramena, biceps, záda, břicho, prsa), 67′ spinning (už jsem do toho dal trošku víc snahy, kopce+20 s sprinty, TF 122)
Pátek 17. listopadu 2006 - raději rest (trošku se ozývá kyčel - možná z úpolů, možná z volejbalu nebo atletiky - ale ne z tréningu)
Sobota 18. listopadu 2006 - běh 154′ 22km (TF 136, lehce, kyčel OK)
Neděle 19. listopadu 2006 - kolo 180′ 51 km jen silnice lehce, v závěru mírně zvlněné

Kvůli kyčli raději vysazuju někajé běhání na začátku dalšího týdne. Ono to sice je OK, ale raději zátěž přenesu na plavání, kolo (to dám vyjímečně ve středu místo neděle) a spinning. Jinak experimentálně vyzkouším 7 plaveckých tréningů za 7 dnů.

Tak už jsem začal pomalu dostávat do tréningové procesu. A tento týden jsem se do toho už obul úplně na plno. Doufám, že se nebudou opakovat loňské a předloňské listopadové excesy, kdy jsem zkončil s ortézou. Vše s rozumem.
Pondělí 6. listopadu 2006 - ráno jsem měl podstoupit test na běhátku ve škole v praktické části fyziologie. Nakonec jsem se dostal jen na rychlost 14 km/hod (cca 4:16 na kilák) s tepama 147, dál jsem nemohl pokračovat, protože by musel být přítomem doktor (doktoratka nechtěla porušit směrnice)… alespoň jsem se domluvil, že na tohle téma budu dělat bakalářkou práci. Potom 1,5 hodiny padání a mlácení - úplové sporty. Odpoledne rovinatý výklus 8,9 km za 44 minut (145/162) podél Svratky (asfalt), sice to měla být desítka, ale na 4. km se mi zpustila krev z nosa, takže jsem to musel trošicku zkrátit. K večeru trošku pobolívalo problémové koleno, mažu diclofenacem.
Úterý 7. listopadu 2006 - ráno 60 minut atletiky (klus 1 km, 3 rovinky, ABC, pak nácvik skoku dalekého), odpoledne 70 minut plavání 1150 m (rozplavání 400 m, pak jen pilování techniky - 750 metrů - hlavně znak a prsa), večer 72′ spinning (lehce, dlouho jsem na spinningu a kole nebyl, takže abych si zas přivykl pohybu, 146/119)
Středa 8. listopadu 2006 - poledne 62′ plavání 1750 m (bohužel plná dráha…) 300 m rozplavání, 4×50 (K nohy, zpátky K volně), 4×50 (K dobíhačky, zpátky K volně), 2×50 (K ruce, zpátky K volně), 100 m K volně, 2×400 K rychleji (8:30), 50 m K volně, večer běh 10′ rozklus, hodinovka (13,696 m, 187/159), výklus 5′
Čtvrtek 9. listopadu 2006 dopoledne 90′ posilovna (ramena, břicho, záda), odpoledne 110′53 bike (max 157 / prům. 124) - Komín silnice 13′11 (117), Kníničky silnice/terén 13′15 (120), Kuřim terén 25′30 (124), Ivanovice terén (pod hřebenem) 33′41 (132), silnice 25′15 (118). V Ivanovicích mě chytla šílěná průtrž mračen, takže jsem jsem tréning ukončil o hodinu dřív než jsem počítal. Celkem to byla příjemná projížďka v listí okolo Kuřimi, čekal jsem vetší pocit zimy na kole. Pití a jídlo s sebou.
Pátek 10. listopadu 2006 poledne plavání 55′ 1850 m = 300 m rozplav., 5×50 (tam K nohy, dobíhačky, Z nohy; zoět volně K), 4×50 (jedna ruka K, zpět volně P), 2×300 (tam s důrazem, zpět uvolněně splývavě)
Sobota 11. listopadu 2006 odpoledne běh 94′03 (15 km volně, ve 40. minutě 3×300 m, 300 MK)
Neděle 12. listopadu 2006 od poledne 255′ kolo (silnice i terén, včetně kopců), nepříjemný vítr - na sever (Vrtačka, Prigl, Kuřim)

Jsou věci, které naštvou. Jsou věci, které potěší. Jsou věci, které mě naserou na tak dlouho, že i slonní pamět je krátká proti tomu, na jak dlouho si to zapamatuju. Letos jsem se vytočil (rozuměj: nasral na někoho, kdo se nechoval normálně, ale jako absolutní idiot) už podruhé. Poprvné to bylo v Bulharsku, když v nemocnici chtěli úplatek za seštichování čela. Podruhé to byla dneska, v neděli (tj. nepracovní den). Kde se může vysokoškolák jako já naštvat v neděli? Jsou 2 možnosti: a) buď zjistil, že v pondělí má zkoušku a ještě nic neumí (ale to jen nadává sobě) nebo b) problém je v cestě do místa studia (v mém případě do Brna). Ano, bé ist richtig.
Ale tentokrát ČD (času dost, čekej dlouho) zaúřadovali na plné lajně. Vlak namlácený studenty až po okraj - jako pokaždé kroutím hlavou, proč se nepřipojí 1-2 vagóny, aby se každonedělní problém vyřešil. Ale asi jde o zisk. Prachy jsou prachy. Co si budeme nalhávat, že? Havířov, Ostrava, Studénka, Přerov - blížíme se Brnu až s podivem, že zatím není zpoždění. Dáša má poznámku, že si zbytečně kupovala lístek za 97 korun, když tady ani nepřišla průvodčí. Těsně 15 minut před Brnem doráží průvodčí k nám. Nesympatická stará rachejtle, ale co - usměju se, pozdravím a dám lístek i se slevovou průkazku. Jsi napjatí, co se stane dál?
Ona: “Průkazku máte platnou jen v pracovní dny, takže si doplatíte do plného jízdného”. Chci poznamenat, že plné jízdné do Brna oproti studentskému stojí (bez různých slev) 224 kaček, což za 189 kiláků je fakt “akční” cena… Hned reaguju: “Cože? To si děláte srandu, ne?” Neustále opakuje, že průkazka není platná o víkendech. Je asi jasné, že aby byla platná jen v pracovní dny (tj. pro dojíždějící studenty každý den) bych asi nebydlel v Havířově a studoval v Brně. Nejdřív chytám nerva - 147 korun nedám jen tak. Posílám tedy průvodčí pryč (do hajzlu jsem ji poslal asi za 5 minut) i s průkazkou, že to teda chci vyřešit na nádru v Brně, že odmítám zaplatit doplatek. Sice vím, že ona postupuje 100% správně podle směrnic, ale mohla by zavřít oči, když ji za chvíli vysvětluju situaci, že to zadrbali na studijním oddělení. Nezájem. Ona z peněz za doplatek má prd. A já prázdnou šratofli. Furt se snažím z toho vykroutit, ale jediné na čem je se se mnou ochotná domluvit - buď to řesit s policajtama s příplatkem dalších 400 korun, nebo teď přímo “jen” za manipulační 20 korun + doplatek 127 korun. Přistupuju tedy na doplatek. Nechápu, co z toho průvodčí má. Nedokáže pochopit, že jsem průkazku nesfalšoval, nenechá se oblomit… 147 korum v řiti. Dalších 40 korun zítra, protože si musím vyřídit novou průkazku, jen proto, že na studijním neudělaly jeden křížek (prukazka je zafóliovaná). Už přestávám chápat, jaktože někdo se chová bežně jako idiot…
Nechápu, domítám pochopit. Kdyby to byl chlap, tak ho pošlu do řiti. Teď jsem udělal vyjímku, průvodčí si to zasloužila stejně jako chlap. Ale tím se mi neulevilo. Přece jen 2 stovky na ulici nenajdu. A stačilo jen málo - porozumění…
Jsem sice nervák, ale nikdy nepřeju nikomu nic špatného, ale proč?
Zítra bude mít story pokračování - jestli se škola postaví k tomu čestně a proplatí mi to, co sama zdrbala… A to jsem chtěl dnešní blognutí zasvětit Hornické desítce :-(

Ano, zdálo se mi to nemožné, ale je to tak. Samozřejmě se to týká plavání, v běhu a na kole něco takového nepřipadá v úvahu (tam když jdu na sportovní výkon, tak jsou zkousnuté zuby od startu do cíle). Včera jsem plaval poslední část zápočtového požadavku z Plavání 1.
Po výkonu prsa 100 m za 1:44 a znak 50 m 51 sekund, mi stačilo plavat podle tabulek stovku kraula na 1:52.
Nic extra čas, když se jedná o stovku. Tak jsem zkusil to, co se všude všem nováčkům omýlá - plavat uvolněně (žádné bezhlavé plácání frakvenčně rukama, frekvence jen trošku vyšší než při volném plavání + důraz na záběr, celou dobu na 3 záběry). Zkusil jsme to a hle - 1:31,0 a nový osobák (zlepšení o 4,5 sekundy). A to neumím kotoulové obrátky a poslední “otočku” jsem zdrbal (ztratil tak sekundu). Někomu přijde tento čas k smíchu, někomu jako nedosažitelný… Ale mě přijde jako krásně motivační, protože 1:30 je už na dosah ;-)