forest blog

Doporučuju přešíst až do úplného konce, ať vám to dá smysl…
Jsou vztahy a vztahy. Tenhel vztah je nečím vyjímečným. Začal z čista jasna. Ale stejně i vždycky zkončil. A takhle to bylo každé prázdniny. Tři roky po sobě. Počáteční nadšení hned vystřídala všednost až znechucení, ale vždy to přicházelo ve chvílích, kdy jsem věděl, že se zas dlouhou dobu neuvídíme. Nebylo to jen bláznivé letní pobláznění, bylo to plánované - o to hůř! Z tohoto našeho vztahu jsem míval horkou hlavu, nejen! Ale nikdy jsem nežárlil, spíš by se dalo říct, že jsem měl sklony k tomu, že se ze mě stával záletník - pořád jsem se poohlížel po něčem lepším. Ale jak to tak bývá, tak jsem si řekl, že lepší ten vrabec v hrsti než holub na střeše. Ale tenhle rok už mi došla trpělivost i fyzické síly. Monotónnost je to nejhorší čeho jsem se bál a 3 rozchod, který se koná právě dneska ve 14:00, jak jsem si naplánoval je definitivní. Pokud bych měl jen náznak toho, že to dáme znovu dohromady, tak mě čeká od Staviho kamarádské zlomení obou rukou. Je to sice radikální, ale velmi od Stavika čestné a kamarádské, protože sliby se mají plnit. Třikrát a dost, víc už nemá cenu pokoušet osud. Nebudu Tě zde jen hanit, ale taky tě musím za pár věcí pochválit. Donutila jsi mě vidět i svět z jiného pohledu - toho reálného světa dospělých. Zažili jsme spolu hezké chvíle, když jsem byl unavený, tak jsem usínal opřený o tebe. Ztrávili jsme spolu vžycky, skoro každý den, třetinu dne. Někdy i více a tak jsme se mohli poznat dokonale. Už po dnech jsem věděl jak tě uchopit, nejdřív jemně, ale potom jsem zjistil, že sneseš i více. Zažili jsme spolu krásné západy i východy slunce. Společně jsme se těšili na víkendy, které jsme sice trávili každý zvlášť, ale to jen vztahu pomáhalo, abychom se mohli zase dostat do normy. Bylo to hezké, ale v rukách někoho jiné Ti bude uřčitě lépe. Já na takový vztah prostě nejsem. Musím se pohlédnout po něčem jíném. Více složitém… Sbohem lopato!
Ano! Doufám, že pozorný čtenář po přečtení tohoto fejetonku-hádanky uhádl, že se ze mě znovu stal svobodný vysokoškolák! Opustil jsem “svou” milovanou lopatu v železárnách. Nechávám ji napospas mladším, blbějším a odhodlanějším. Já se stanu pohodlným a seženu si příště něco pohodlnějšího co mě bude i těšit. Ne že bych měl odpor k fyzické práci, vstávání ve 4 ráno a tak. Já to přímo nesnáším! To jsem si ulevil, co? Už hned mám lepší náladu. Jsem volný a hned to slunko svítí jasněji, ptáčci zpívají víc nahlas a je líp. A hlavně můžu konečně začít běhat ;-) I když přístí čtvrtek jedu na 30 dnů na Balkán a maratonky nechávám doma… (ale to mě neštvě jako, když má člověk možnost jít běhat, ale nemůže protože je fyzicky na dně).
a jeden vtípek na závěr (tohle byla velmi povedená narážka jednoho mojeho spolupracovníka):
Přijde vysokoškolák do fabriky, náhodou je to ŽDB. Dostane do ruky lopatu a smeták. Mistr mu řekne: “Pozametej tady tuhle čast haly.” Studentík se tiše ozve (protože ho ve škole učí něco jiného): “Ale já jsem vysokoškolák…” A mistr mu hned odpoví: “Jako kvalifikace by to snad mohlo stačit, ne?”

pondělí 10.7. - 70′ lehce, nějaké to shybování zase v lesoparku.

úterý 11.7. - 100′ svižně v závěru (zr 75% lesní pěšinky), žádná flákačka.

středa - pátek 12.-14.7. - totálně zničený z práce, vstávání na 4 mě zabíjí, na běhání není sílá, chuť by byla :-( Od čtvrtka navíc mám střevní chřipku!

sobota 15.7. - kolo (silnice) 30 km (1:30), lehce, střeva totálně si dělají co chou :-(

neděle 16.7. - Těrlický TT 88′ (0,55-24-5,5), rozjetí 5 km, rozběhání 1 km, pořád špatné s trávením. Večer 20′ výklus - jen tak tak jsem doběhl na WC…

Tenhle týden to bylo hodně nahoru dolů - na začátku jsem to viděl, že klidně naběhám i 70 km, ale hned ve středu přišla únava z práce (házím lopatou, žádné sezení v kanclu, takže se alespoň můžu vymluvit..). Ve čtvrtek a pátek trávím volné chvíle v křečích na WC. Nevidím to s TT moc růžově, ale v sobotu večer se to trošku po kole uklidnilo, takže jsem se rozhodl to risknout - vyšlo to. Maraton už jsem vůbec (!) necítil, což považuju za největší plus. Loni jsem byl na Běhu na Lysou po PIMu neuvěřitělně hotový (i když to bylo o nějaké 4 dny méně mezi). A proč nepíšu tepovku? Vypadá to, že mi odešel pás do křemíkového nebe… snad mu pomůže nová baterka - nemám ho ani čas vyzkoušet :-(

pondělí 3.7. a úterý 4.7. - pro jistotu nasezuju gaučing, lípformu neumím vyladit, doplňuju tekutiny, raději se držím furt v chládku (tepla si užiju až až)

středa 5.7. - 1. etapa Porubského pětimaratonu, 4:02

čtvrtek 6.7. - 15′ výklus, nohy bolí řádně, hlavně stehna. Pak jsem s klukama šel 20×40 m sprinty (!!!) - naprosto jsem necítil, že jsem včera běžel maraton, ale při lehkém běhu ano, pak 20′ výklus

pátek 7.7. - nasazuju raději volno

sobota 8.7. - 13′ rozklus, pak ABC, 6×1 km (prům. 3:50, rychleji to fakt nešlo), 17′ výklus, maraton jsem ještě cítil, ale je to lepší než v pátek

neděle 9.7. - 40′ zlehka po asfaltu, shybování v lesoparku, regenerace na 90% (naprostá spokojenost - čekal jsem, že to bude zas trvat tak 14 dnů)

Celkově jsem s tímhle týdnem spokojený - vedra, relativně jsem i něco odběhal. Nechtěl jsem se hlavně zničit fyzicky před brigádou.

Když na jedné přednášce zaznělo, že nulou se nedělí. Ale Chuck to prý umí, tak jsem nechápal. A na běžkařské kurzu zrovna v polední pauze hráli v bedně Vólkra a tak jsme hned pochopili, že to není jen tak obyčejná osobnost. Hned se stal miláčkem všech tělocvikářů. A tady je pár faktů o Chucku Norrisovi:

Chuck Norris umí mluvit Braillovým písmem
Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát
Chuck Norris zemřel před 10 lety ale Smrtka neměla odvahu mu to říct
Chuck Norris jednou navštívil Panenské ostrovy. Teď se jmenují Ostrovy
Chuck Norris umí dělit nulou
Chuck Norris má právo mluvit o Klubu rváčů
Chuck Norris spí v noci se světlem. Ne že by se Chuck Norris bál tmy, ale tma se bojí Chucka Norrise
Chuck Norris musí třídit prádlo na tři hromady - bílé, barevné a krvavé
Chuck Norris jednou přežil sebevražedný atentát. On byl atentátník
Chuck Norris nespí. Čeká.
Když jde Bubák spát, každou noc se podívá pod postel jestli tam není Chuck Norris
Chuck Norris nema bankovní ucet. Vždycky jenom oznámí bance kolik potřebuje
Chuck Norris jednou nakopl Bruce Leeho a přelomil ho vejpůl. Výsledek byl Jackie Chan a Jet Li
Chuck Norris je častým dárcem krve pro Červený Kříž. Jen ne svojí vlastní
Pee Wee Herman byl zatčen za masturbování na veřejnosti. Chuck Norris za masturbování na veřejnosti dostal cenu
Švýcarsko vlastně ve skutečnosti není neutralní. Jenom ještě nezjistili na jakou stranu se Chuck Norris přidá
Voda se vaří rychleji když se na ni Chuck Norris dívá
Chuck Norris hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál
Pokud ti Chuck Norris ukáže prostředníček, ukazuje ti kolik sekund života ti zbývá
Francouzi se Chucku Norrisovi vzdávaji každý den ve 2 ráno
Chuck Norris nenechává zprávy, nechává varování
Když Chuck Norris spadne do vody, nebude mokrý, ale voda bude Chuck Norris
Chuck Norris neměl nikdy problém s alkoholem. Avšak alkohol má problém s Chuckem Norrisem
Teorie evoluce neexistuje, existuje pouze seznam živočišných druhů, které nechal Chuck Norris přežít.
Pokud má Chuck Norris zpoždění, čas by měl radši sakra zpomalit
Chuck Norris dokáže pálit mravence lupou. V noci.
Žena nemůže být znásilněná Chuckem Norrisem, protože to by znamenalo že nechtěla aby se to stalo.
Kdyby ukřižovali Chucka Norrise místo Ježíše, mohly se slavit Velikonoce uz na Novej rok
Moderní čistící prostředky uvádějí že zničí až 99.9% mikrobu. Chuck Norris zničí 100% čehokoliv se mu sakra zachce
Vesmír existuje, protože se bojí žít na stejné planetě s Chuckem Norrisem.
Chuck Norris je první človek, který porazil betonovou zeď v tenise.
Slzy Chucka Norrise léčí rakovinu. Škoda, že nikdy neplakal.
Chuck Norris vymyslel rakovinu protože byl unavený ze zabíjení lidí
V běžném obývacím pokoji je 1 242 objektů kterými vás Chuck Norris dokáže zabít včetně pokoje samotného
Na poslední stránce Guinnessovy knihy světových rekordů je malým písmem uvedeno že všechny rekordy drží Chuck Norris, zde uvedení lidé jsou ti co jsou mu nejblíž
Chuck Norris dokáže vyhrát hru Dostihy a sázky aniž by vlastnil jediného koně.
Nekteří lidé nosí pyjamo se Supermanem. Superman nosí pyjamo s Chuckem Norrisem
Táhnutím za oba konce dokáže Chuck Norris roztáhnout diamant zpět v uhlí
Chuck Norris je vegetarián. To znamená ze zvíře nesní dokud ho pomocí svých pěstí nenavrátí do vegetativního stavu
Chuck Norris dokázal že jsme ve vesmíru sami. Před jeho první vesmírnou expedicí jsme nebyli
Neexistuje žádné globalní oteplování. Chuckovi Norrisovi byla zima tak víc rozehřál slunce
Wo hu cang long. Původní překlad z Mandarínské Čínštiny je : “Crouching Chuck, Hidden Norris” - Chuck a Norris
V aktu velké filantropie předal Chuck Norris velký dar americké společnosti proti rakovině. Daroval 6000 mrtvých těl k výzkumným účelům
Nejsou žádné odlišné rasy, jenom země plné lidí, které Chuck Norris zbil do různých odstínů černé, modré a žluté
Chuck Norris nepíše knihy. Písmena se sama zformuji do slov z čiré hrůzy
Chuck Norris si v KFC objednal BigMac a dostal ho
Televizní show Survivor měla původně být o skupině lidí vysazených na ostrov s Chuckem Norrisem. Nebyli však žádní preživší a nikdo není dost odvážný aby došel pro natočené materiály
V Iráku nebyly žadné zbraně hromadného ničení. Chuck Norris žije v Oklahomě
Tisíce let v minulosti potkal Chuck Norris medvěda. Ten utekl na sever na Arktida. Byl tak vystrašen že všichni jeho potomci mají bílou srst.
Velká Čínská zeď byla původně postavena aby zabránila Chuckovi Norrisovi vstoupit do Číny. Žalostně selhala
Jednou někdo natočil Chucka Norrise když se naštval. Nahrávka byla pojmenována Walker: Texas Chain Saw Masacre
Čas na nikoho nečeká… pokud to není Chuck Norris
Chuck Norris se nesprchuje. Zato se pořád koupe v krvi
Kámen porazí nůžky, nůžky porazí papír, papír porazí kámen. Chuck Norris porazí všechny 3 zaráz
Chuck Norris spí s polštářem pod pistolí
Ve filmech X-Men nejsou použity žádné speciální efekty. Chuck Norris dělá kaskadéra všem postavám
Godzilla je japonskou verzí první návštěvy Chucka Norrise v Tokyu
Scéna ve které Chuck Norris prohraje souboj s Bruce Leem, byla scéna s nejdražšímy speciálnímy efekty v historii kinematografie všech dob
Když Arnold v prvním Terminátorovi říká “Já se vrátím” myslí tím že jde požádat Chucka Norrise o pomoc
Na konci dílu Walker : Texas Ranger nejede seznam herců ale seznam ůmrtí během natáčení
Jediným důvodem, proč Chuck Norris neobdržel oskara za výkon ve filmu “Sidekicks”, je strach předat Chuckovi jakýkoliv tupý kovový předmět. To je prostě sebevražda.

Tak když mi tohle přislo přes ICQ od kamaráda, tak jsem si říkal, že to zas bude nějaká ptákovina - byla a samozřejmě cílená. Kdo mě zná, tak ví, že patřím k tanečním “mistrům” pátečních večerů ve Stolárně (ano, teď je vše myšleno ironicky - když se nesetnu, tak tancuju jen v sebeobraně!).

kéž bych uměl alespoň tak desetinu ;-)

Rok se s rokem sešel, je zase teplo, přehrada je zase plná sinic. To jsou přesně předpoklady, přoc je každý rok na Těrlické přehradě triatlon. Jako každý rok se budu topit, na kole vytuhnu a všichni mi ujedou a při závěrečném běhu si budu připadat jak při obrně. Ale je to hezký pocit. Tak jdu do toho znova. Letos jsem na závod ladil speciálně - maraton minulý týden, v týden závodu 8 hodin težké fyzické prácea pak od čtvrtka jsem nasadil odlehčovací kůru (tj. střevní chřipka). Takže jsem byl i celkme rád, že jsem se vůbec dostal na start. Posnídám dva rohlíky. Snad to bříško a střeva vydrží tu hoďku a půl. Je mi naprosto jasné, že tělo tak dlouho nemůže fungovat na rohlíky…takže je jen otázkou času, kdy mi dojde. Tak si připravím věci v depu. Jdu si k Martinovi půjčit silničku - velikost akorát, má to kulatá kola, takže to splňuje ideál. Jak se tak tak zaledím do dálky na přehradě, tak zjišťuju, že je nějak zelená. No co, průjem už chytnout nemůžu - ten už mám :-D Smočím nohu - voda je jak chcanky, tak teplá (přes 25°C) a špinavá (zákaz plavání na celé přehradě, jen triatleti dostali vyjímku). Pomalu se blíží start. Trošku fouká větřík, takže je trošičku zima, ale není to tak strašné jak ráno, kdy to vypadalo na expedici na severní pól. Plave se na nestandartní 3 bójky. Poláci, jako vždy se rozplavávají, takže zdržují start. Jeden z nic má poznámku, ať se startuje z vody, že na dně jsou kameny. Tak mu řeknu, že ať se nediví, kdyby voda byla náhodou mokrá. Třeba to v Polsku mají jiné… Start! Počkám dvě tři sekundy. Nechci dostat kopačku, nebo ji někomu dát hned ze startu. Sakra, kde jsou ty kilometry v bazéně?! Jamile ponořím hlavu, tak mám pocit, že umřu. V půlce k prní si málem polámu prsty, jak vrazím rukou do dna - je v jednom místě mělčina (voda je tak špinavá, že to nešlo vidět). K první bójce doplavu ještě “kraulem”, pak dostanu kopačku do líca a hned musí nastoupit neoblíbená technika triatlonistů - prsa. Tak to odšolíchám k druhé bójce. Kamarád Honza je furt vedle mě (ten z Elbrusu). Celkem mě začíná srát, protože se furt na mě lepí a pořád se mi dotýká rukama (nejhorší pocit, který mám z hromadného plavání). Orientace celkem jde. Plaveme v balíku. Přece jen ze zadních pozic má člověk přehled :-) Druhá bójka. Pomalu se začíná nastupovat, tak zatínám zuby a přecházím znovu na kraul. 3. bójka, už jen takových 75 metrů k výběhu. Hloubku trefím naprosto přesně, kdy se už má brodit a ne plavat. Vyběhnu na břeh, bežím po asfaltu do depa - přeběhnu tak 3 lidi. Depem jsem prolítl jak blesk, takže jsem dal další 2 lidi. Honza, který vylézal tak 30 vteřin předemnou z vody, vyjíždí tak 15 sekund za mnou. Hned na začátku 2 minutový kopce na stojku. Pak rovina, kde se to valí kolem 40 km/hod. Sjezd na hráz, tady mě Honza stáhl - to jsem bral jako nepovedený vtip, protože on jede na horáku. Zatínám zuby - v dlouhém a velmi těžkém stoupání mu musím ujet. Akorát se mi to nedaří. Nevadí, alespoň se snažíme využít spolupráce a někoho sjet. Nedaří se a akorát nás sjíždí zezadu. Konec kopce! Konečně. Mám už toho pné zuby. Teď sjezd, ale není kde odpočinout. Furt se musí valit naplno. Pak trošku rovinka. Nájezd do Těrlicka. Rovina a kopec zase na stojku. První kolo za mnou. Ještě jedno. V tu chvíli už nejedem ve 2, ale přidal se k nám ještě jeden bajker. Jestli mi tihle dva ujedou, tak to bude ostuda. Jsem asi jasnovidec! Hned na hrázi se mi cukli a na kopci jsem už dostal 2 minuty. Naštěstí jsem pochopil, že je fakt zle, že musím zabrat. Tak jsem ani nestáhnul, ale naštěstí ani nic nedostal navíc. Před depem jen lehce točím nohama. Není to ono. V druhém okruhu kola jsem se utavil řádně. Dostávám hlášku od Martina, že Honza je 2 minuty. Tak to bude těžké. Vlítnu do depa. Nou problém. Jsem rychlý jak holka, která měla klipsny a nemusel přezouvat. Tomáš mi říká, ať se ji chytnu, že je dobrá běžkyně. Já zařvu, že: “To bolí!”. Z depa vyběhnu jak zplašený, nic mi ani nezbývá. Buď porazím Honzu, nebo ostuda. Hned za depem je kopec - v půlce myslím, že mi asi nefungují stehna. Krok mám kratší než na 30. km na maratonu. K eleganci to má daleko. Ale snažím se, to mi věřte. Pak rovinka v sadech a dlouhý seběh. Stáhl jsem 55 sekund, takže když přidám, tak by to nemusela být kláda. Zaberu. Dřu, bolí to. Nechápu jak TT s objemem 0,55-24-5,5 jde nazývat sprintem… Kopec, už jsem naštěstí překonal přechod. Na horizontu vidím Honzu - je to takových 25 sekund. Čeká mě tam Martin, který pak jede vedle mě na horáku. Má spoustu motivačních vět: Nechci ti nic říkat, ale oni beží rychleji! Natáhni ten krok! a podobně. Před seběhem to je takových 15 sekund. V seběhu zatnu zuby a je to takových 5 sekund. Pak zvládnu ještě 100 metrů a pka dlouhý steeplařský skok do kopřiv - průjem :-( Honza v háji, jen vidím jak kolem proběhli ještě další 2. 30-40 sekund v háji. Alespoň stahuju ty dva, ale to už se podobá spíš poraženečkému vyklusání. Jsem celkem smutný, že mě onza zařízl. Spokojený můžu být s časem na plavání a běhu a totálně s depy. Nepokojený s technikou plavání a celkově s kolem (před 2 lety jsem ho jel o 4 minuty rychleji a to mimo balík!). V cíli ani nejsem utahaný, ale po pár chvílích nadávaní už mám úsměv na rtech. Prostě sprint TT je o něčem jiném naž IM. výsledky a tady výtah (40 lidí celkem):

Poř. St.č.Jméno               Klub                Rok  Kat. #  Plavání  Kolo    Běh    Cíl
1    33   Rexa Martin         Author Tufo         1979 M    1    7:20  41:52  20:14  69:26
2    14   Navařík Martin      X-air Ostrava       1982 M    2    7:31  41:34  22:20  71:25
3    27   Velička Aleš        X-air Ostrava       1973 M    3    9:10  41:55  21:15  72:20
7    23   Wegrzyk Stefan      Forma Wodzislaw     1964 V    1    8:41  42:29  22:52  74:00
8    16   Ďuranová Zuzana     Labe Tri Club Žilina1984 Ž    1    7:32  45:00  24:36  77:14
21   32   Martínek Jiří       SK Peloton          1964 V    5   11:16  46:41  26:53  84:50
24   11   Schwarz Jan         Pegres Havířov      1987 Dci  5   10:16  50:35  26:36  87:27
27   1    Kalina Tomáš        SK Peloton          1985 M    12  10:32  51:58  26:00  88:34
DNF  8    Giza Adam           MKS Olympijczyk     1988 Dci       6:31  47:52

Jsou písničky a písníčky. Jsou takové, u kterých mám skoro pocit, že jsou skoro jako pro mě na zakázku. Pink Floyd je jediná kapela, kterou poslouchám a u které nemám k žádnému jedinému albu z jejich celé diskografie (a to PF mají hodně velký rozstřel - od prvního “Barettovksého” alba až po “Zvony”). Bohužel je tato hudba pro někoho dost složitá (viz souvislosti scénáře The Wall a osudy členů PF), ale o to je hezčí! Je taky pravda, že tohle taky není záležitost pro moji generaci…

a tohle je moje “srdeční”: High Hopes

Beyond the horizon of the place we lived when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly and without boundary
The ringing of the division bell had begun
Along the long road and on down the causeway
Do they still meet there by the cut
There was a ragged band that followed in our footsteps
Running before time took our dreams away
Leaving the myriad small creatures trying to tie us to the ground
To a life consumed by slow decay

The grass was greener
The light was brighter
With friends surrounded
The nights of wonder

Looking beyond the embers of bridges glowing behind us
To a glimpse of how green it was on the other side
Steps taken forwards but sleepwalking back again
Dragged by the force of some inner tide
At a higher altitude with flag unfurled
We reached the dizzy heights of that dreamed of world

****

Encumbered forever by desire and ambition
There's a hunger still unsatisfied
Our weary eyes still stray to the horizon
go down this road we've been so many times

The grass was greener
The light was brighter
The taste was sweeter
The nights of wonder
With friends surrounded
The dawn mist glowing
The water flowing
The endless river

Forever and ever

pondělí 26.6.2006 - v poledne bazén, 50′. Nejhorší plavání, co jsem kdy zažil.Plácal jsem sebou ve vodě, bez citu pro vodu. 800 m (!!). Absolutně hotový - ruce i nohy. Večer 70′ běh, 13 km lehce (okruh LBP - Palačák).

27.6., 28.6. a 29.6. - raději volno, žádná chuť jít ani na kolo, běhat ani na bazén

30.6. - 12′ rozklus (2 km), 10′ strečing, 5 km na ovále (mezičasy: 40”, 1′29, 1′30, 1′31, 1′34, 1′33, 1′37, 1′35, 1′36, 1′37, 1′34, 1′28, 1′30) prům 171 (max. 180). O dost lepší než minulý týden - tepy nižší, ale hlavně vyrovnanější mezičasy. Výklus 14′ (2 km).

1.7. - 12′ rozklus (2 km), pak steeplové překážky. 6× vodní příkop (babská výška), potom 7×400 m (vodní + klasická v cílové rovince) prům. 1′30. 800 m ABC. 14′ výklus (2 km). Večer bolí lýtka neuvěřitelně.

2.7. - plánovaný gaučing, večer ještě cítím lýtka :-(

Tento týden bylo horko, v pondělíá jsem se rozhodl, že poběžím Porubu. K tréningu během týdne jsem nějak neměl ani chuť ani čas. Dost jsem si udělal psychický blok na plavču :-( Ty ovály nebyly plánované, ale strašlivě mě psychicky nakply! Zamiloval jsem si stípl!

Tak tak trošku volně navážu na svátek, který byl včera - upálení Jana Husa. Trošku se teď cítím jako kacíř, ale nedá mi to abych se k tomu nevyjádřil. Ne nebojte se, nebudu psát o náboženství. Ne o náboženství v tom pravém slova smyslu. Letos to je 10 let co už běhám, ve srovnání s něketerými je to prd, ve srovnání s některými je to hodně. Prostě běhám půlku života, je to tak. Ale nezbavím se dojmu, že lidé na fóru z běhaní dělají něco, co to není a nikdy nemůže být. V dnešní době se vše stává fenómenem - stejně tak i běhání. Ale pořád nedokážu pochopit, jak někdo může tvrdit, že ho běhání naplňuje, uspokojuje apod. To si myslím, že je totální nesmysl. Když se mě někdo zeptá, proč běhám, tak odpovím “nevím, vlastně ani nevím…”. Stejně tak můžu odpovědět proč nedělám sumo. Člověk si nevybere, ale zdůvodnit to taky nemůže. Rozum mi také zůstává stát, jako tento týden na maratonu, člověk beží, což je už z vývojového hlediska pro člověka nyní nepřirozený pohyb, lépe řečeno se trápí. Hodně se trápí. A pak mu bleskne hlavou: PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁM? Já tu odpověd neřeší. Nepovažuju to ani za to podstatné. Jak už je v textu Mňágy: “i cesta může být cíl”. Tohle asi nejlépe vystihuje můj vztah k běhání. V žádném případě nechci říct, že mě běhání nebaví. Ale nedokažu sipředstavit, že se někdy dostanu do takové nirvány v jaké jsou někteří kluci z fóra snad každý tréning (viz Tučnák, Witty, Pappaya, atd.), ale jaksi ani se o to nechci pokoušet. Taky neříkám, že při tréningu se neodreaguju - ale jen psychicky - nic asi víc. Je hezké běžet lesem a dívat se okolo, ale to si dokážu užít stějně i při turistice, vyjížďce na kole, nebo při prohlížení fotek. Já jsem si užil z běhání za těch 10 let možná tak 10 sekund, že jsem si řekl, že to bylo fakt supr. Žádné extra stavy, ale něco to bylo. Na PIMu jsem si loni vyčerpal nározově tak vteřinku, když mi zavěsili tu medajlu na krk. To radost, že to mám za sebou, vystřídala mdloba. Tehdy jsem si říkal, že tohle běhání je taková blbost a jestli to mám vůbec za potřebí, abych se týden z toho pak léčil a chodil jak Chaplin v nějlepších letech. Pak si ale člověk uvědomí, že je další týden a on nebyl běhat. Tak jde běhat a neví stále proč. Ale to už neřesím. Nevím, neznám na to odpověď! A jak se říká - sladká nevědomost… Až jednou pochopím, proč to dělám, tak asi prodám boty a dám se na lepení letadýlek. Možná to je tím, že nejsem vyběhaný, nebo tím, že jsem vyběhaný až moc. Přístě něco o motivaci…
Toto nemá vůbec nic společného s nějakou krizí v tréningu nebo něcím podobném. S běháním vůbec nekončím, spíš naopak. Snažím se jen přiblížit nůj vztah k běhání.

Musím přiznat, že Porubu jsem ututlával do posledního týdne. Napadlo mě to přibližě 14 dnů před startem, protože jsem zjisitl, že jaksi maraton na IM by mohl být moje smrt pokud si to alespoň jednou neotestuju v podobném počasí. Poruba mi přišla přesně do plánu - zádné jiné závody, blízko Havířov a mohl jsem si dokonce vybrat z 5 dnů, kdyby počasí bylo náhodou chladnější (tak, abych si vybral ten nejteplejší den). Plán byl na první etapu, počasí tomu taky nepřekvapilo. Takže předpověd pro Moravu 29/33°C byla víc než odstrašující. Start v 10, v cíli ve 2, tzn. v tom největším vedru. Holt ajrónmen (tohle se mi fakt líbí, Tučnáku) si nevybírá. V pátek si dávám osobák na 5 km (19:21) a v sobotu ještě jdu lízat tartan. V Neděli me bolí lýtka jak nikdy - bojím se toho, že jsem s plánem “jít to z plného” přehnal a že to bude nad moje síly. Tak nasazuju klasickou kůru - 3 dny gaučingu by to mohly dát zas do normálu. V úterý jsem už 100% OK, ale lýtka nahrazuje senná rýma (naštěstí mi pokaždé při běhání v nižších TF sama povolí). Ráno ve středu, v den závodu, vstávám v 6. Klasicky - běhám mezi snídaní a WC. Nervozita zas funguje na plné pecky - nejsem schopný do sebe nasoukat něco pevného, co by roztáhlo žaludek. Do sokolovny v Porubě dorážím v 9. Připravím se i věci na občertvovačku. Klasická vůně všech těch mastí v šatnách mi leze do nosu.. Odcházíme na start, jaksi jsem nepochopil, kde ta občerstvovačka je - prý si to tam mám odložit až kolem poběžím. Takže pár sekund po desáté vyráží 20 maratonců na trať (z toho 15 přihlášených na pětimaraton - nechápu!!!). Běžím v tlupě, nesmím to přepálit. Otočka mezi garážema, kopeček tak metr… Občerstvovačka furt nikde. Pak následuje relativně rovný úsek mezi rodinnými domy a pak stoupák (první kolo jsem to málem ani nepoznal, že je to KOPEC) do lesa, za kopcem dávám panu Seitlovi sáček (občerstvovačku jsem přeběhal tak o kilometr - ještě nebyla postavená). V lese vede tak 1/4 okruhu. V lese je taková 1/4 po lesní pěšině. Pak mezi zahrádky (tam je asi nějvětší dusno) a šup znovu na asfalt. A pak k občerstvovačce, mezi garáže a tak dál. To všechno 13 krát (celkem blbé číslo - ne že bych věřil na neštěstí, ale člověk blbě počítá tempo apod.). Tak první kolo na rozkoukání, druhé taky svižně, třetí supr. Dneska to jde lehce - raději si pomalu nechci připustit, že jsem to, zase (!), přepálil… Ve 4. kole se přede mě dostává eN. Pak už bojuju jen sám se sebou. Tučnák mi 2 dny před závodem psal, že si to mám užít a bežet s úsměvem na tváři. Já mu řekl, že jediná možnost, abych běžel s úsměvem je ta, že budeme běhat 13 kol okolo dívčího iternátu. V Porubě je spousta věcí - VŠB, fakultní nemocnice, a … největší koupaliště ve střední Evropě. Takže úsměv naskočil hned po 2. kole, kdy jsem pochopil, že ty slečinky v těch plavkách okolo těch zahrádek budou furt chodit. Toho speciálního úkazu jsem si nevšiml nejen já! Příjemná odreagovačka. Akorát jsem si tak v 5. kole raději představoval, že bych byl raději s nějakou osmnáctkou na koupališti a chlazenou dvanáctkou v ruce než třicítku před sebou… V šestém kole jsem si kvůli jedné šlečně málem vyhodil kotník, když jsem sbíhal z chodníku na silnici. Ale stálo to za to! V Každém kole do sebe hodím kelímek čisté vody a zchladím hlavu houbičkama (vím, že jakmile si odrovnám termoregulaci, tak končím). Během okruhu do sebe pokaždé do sebe nasoukám tak 80 ml jontáku z lahviček na páse. Do takového 25. km mě bolí neuvěřitelně břicho, nechápu proč. Samozřejmě - jen piju a nic nejím. Pak to podtrhne to, že pás mi trošku talčí na břicho, takže měním jeho polohu na přímo optimální. Potíže odstraňuju piškotama (supr poznatek - jdou nacpat i když máte žaludek na vodě). Sedmička asi není šťastné číslo dneska - mezičas mi na 7. okruhu ukazuje, že brzo budu lidově řečeno “v prdeli”… Tak zkouším to oddálit. Jím powerbar - mám silný pocit, že kakaová příchuť není to nejlepší co jsem v životě jedl. Blízce mi to připomíná chuť logru. Raději sním jen půlku. Druhou půlku si raději nechám jen pro případ totalní krize. Už do sebe co druhé kolo cpu solné tablety. Už mi postupně přestává úsměv na rtech. Kopec u Myslivny náhle mění zklon - stává se z něj postupně Everest, mám pocit, že některé úseky se stávájí kolmé. V 8. kole se mě klučina, který jde na koupák ptá: “Pane, vy běžíte maraton?” Já (v tom místě, kde na okruhu mám nejvyšší TF): “jo…” a on: “A kam?”, raději mu neopovídám, protože ani já sám neznám odpověd. Dávám gel, chutná, sedl, alespoň trošku energie. Teď už nemám odvařená lýtka, ale začínají i stehna. Už si v hlavě nepřehrávám scénář, jestli mě chytne krize a jak se budu válet na kraji silnice, ale v hlavě už jediné: KDY??? Raději teď než, když už to čekat nebudu. 9. kolo. 10. kolo - úsměv pryč, čas na 3:45 taky nenávratně v háji, obličej vytváří takový škleb jakobych zrovna snědl pytlík kyselých rybiček. 11. kolo - míjím Zdeňku, která jde na koupák, ani ji nepoznávám, jen rozpoznám její hlas. Mám už toho plné zuby. Už aby byla občertvovačka. Konečně - poprvé se regulerně zastavuju na ni - teď nesmím nic zapinkat. 700 metrů a musím přejít do chůze, stehna se hlásí na plno. A zrovna takové blbé místo - žádný stín a lehké stoupání. Pokouším se to rozběhnout. Překvapivě to jde. Vyběhnu i Myslivnu, ale na vrcholu kopce ani nevím jak se jmenuju. Z toho kopce nejsem pomalu ani schopný sejít. Tak musí nastoupit nepopulární technika maratonců - pochodové cvičení. 300 metrů a lehký seběh mezi zahrádky mě dá do kopy. Mezi tím, mě převálcovali 3 lidi. Pod 4 hoďky to už nebude - musel bych dát kolo za 15 minut. Finiš nepřipadá v úvahu - na to se mám moc rád! Jsem naštvaný, že jsem si takhle zapinkal závěr. Dobíhám na občertvovačku. Poslední kolo - už vím, že je to doma. Pokusím se alespoň z těch 2 minut něco ztáhnout. Kopec u Myslivny raději vyjdu, dokonce ho i sebíhám. Teď mi asfalt připadá jako lávové pole (fakt jsem rád za ten úsek v lese). Kilák do cíle, válcuju jednoho do kopce - sám to nechápu, kde se ve mě to bere. Druhý zatím v nedohlednu… Tak 400 metrů před cílem ho stahuju na 50 metrů. Asi 10 metrů před cílem ho předbíhám, to jsem už totálně mimo. Jak na potvoru je to člověk, který má ještě jedno kolo do cíle, takže jsem si cvičně zafinišoval proti času. Jsem v cíli. 4:02:42. Neději se nic jako v Praze, jsem schopný si v klidu pozbírat svoje věci na občerstvovačce. Ale není to jako Praha - nejsem v žádném opojení z běhu. Jak říkají kluci: další čárka (to říkají sběrači maratonů). Jsem schopný si sednout a pak bez pomoci i vstát (!!!). Jsem rád, že jsem se vyhnul křečím. Pitný režim jsem nezapískal během závodu, tak si zasloužím tu vychlazenou dvanáctku hned po studené sprše, bohužel chybí tomu ta sličná osmnáctka. Ve Svinově mi málem ujel vlak, ale jsem schopný i seběhnout a vyběhnout 20 schodů a závěrečnou rovinku. Doma se trošku ozívají obě kolena, ale nic takového jak loni. Poruba je hezká, ale v tomhle počasí a s tímhle profilem jsem mohl být rád, že jsem si vylepšil alespoň osobák. Jinak profil mě odrovnal víc než to tropické počasí! Mám hlavně hodně poznatků, což byl hlavní důvod proč jsem tu Porubu vlastně bežel - ne kvůli čárce, ani kvůli osobáku, ale kvůli jisototě!

3. Porubský pětiMaraton - Poruba, 5. 7. 2006
     zdroj: V. Pastrňák, hl. rozhodca
##.  meno ročník        štátklub                  čas   ##.-kat
 1.  Heleš Igor 61      CZE MK Seitl Ostrava    2:59:32 1.-M40
 2.  Kubále Josef 72    CZE Mladá Vožice        3:11:41 1.-M20
 3.  Kalát Josef 55     CZE Chemopetrol Litvínov3:13:22 1.-M50
 4.  Wyka Jerzy 76      POL Maraton PEGOW       3:19:09 2.-M20
 5.  Jakubik August 59  POL Ruda Slaska         3:19:29 2.-M40
 6.  Cejner Andrzej 56  POL POLSKO              3:43:01 2.-M50
 6.  Kriško Miroslav 57 SVK 42195.sk            3:43:01 3.-M40
 8.  Vytisk Alfons 49   CZE MK Seitl Ostrava    3:45:48 3.-M50
 9.  Nalivajko Heorhi 48BLR BĚLORUSKO           3:56:21 4.-M50
10.  Guzek Tadeusz 62   POL KB Lukow            3:59:10 4.-M40
11.  Tomečko Josef 53   SVK Prešov              4:00:50 5.-M50
12.  Kalina Tomáš 85    CZE Traged Team Brno    4:02:42 3.-M20
13.  Asayevich Roman 64 BLR BĚLORUSKO           4:03:02 5.-M40
14.  Krumer Miroslav 49 CZE OSTROV              4:11:26 6.-M50
15.  Simon Alexander 47 SVK DS Žilina           4:23:08 7.-M50
16.  Herold Vladimír 58 CZE Hradec Králové      4:31:54 6.-M40
17.  Březina Jiří 39    CZE SK Přerov           4:37:31 1.-M60
18.  Maczo András 49    HUN Futapest Budapest   4:47:05 8.-M50
18.  Maras Ladislav 63  SVK Prešov              4:47:05 7.-M40
20.  Budík Karel 56     CZE Liga 100 Zlín       5:03:26 9.-M50