forest blog

Tak tohle zaznělo, když jsme byli na vyjíždce na kolech (dlouhý táhlý kopec, já zrovna v nástupu)…
Fany (tep 130): Ty evidentně raději jezdíš na závody než trénuješ…
Já (tep 169, před kolapsem): Hmmm… (na nic jiného jsem neměl ani sílu)
Fany: Kolik máš naježděno letos?
Já: tohle je moje 6. vyjíždka…
Fany (matematik z přírodovědecké fakulty): Tak to je 6 krát 100, takže 600, přidáš nulu - ta nic neznamená - a jsme hned na tom stejně…
Já: Kurnik, ale ty máš 6000 km a já slabých 300 km :-(
…pak Fany znovu nastoupil, protože mu připadalo, že se flákáme (já kolaboval). Ale byla to jedna z nejlepších silničních kátkých vyjížděk vůbec!

Po tomhle “článku” a diskuzi začínám uvažovat, že část pražské sekce trpí workoholismem (Keke) a přílišným optimismem (tohle i Tučnák) - synci, vám už to běhání leze trošku na mozek! :-D

Pondělí 22. 5. - B: 50′ volně (původně jsem chtěl jít kiláky na Palačáku, ale stadion byl plný)
Úterý 23. 5. - 2 hodiny gymnastiky večer (prostná - nácvik přemetu, hrazda - jak sestava, tak shybovaní, šplh - bída, ale náznak pokusu tam byl…)
Středa 24. 5. - ráno: K (jen silnice): 30′ svižně, 60′ fakt tempo (i s kopcema, jazyk až na asfaltu, trošku vítr), 30′ svižně, odpoledne: B: 1,5 km rozklus, 8,6 km závod (skoro rovina, těšně nad 4 na kilák, trošku gumový, ale jinak jsem bylpřekvapen, že jsem to dal relativně dobře, ale o uvolněnosti nemůže být řeč…)
Sobota 27. 5. - B: 3 km rozklus, 9,3 km (950 m přev.) závod na Lysou (69′), po polívce 18 km výběh/turistika na Morávku (se 6kg baťohem)
Neděle 28. 5. - B: 10′ rozklus, 10×800m (i 200 m, 2:53 až 3:28, prům. 3:15), výklus 15′
Musím říct, že tento týden byl hodně zvláštní - po fakt těžkém předchozím víknedu (2 závody na horských kolech) jsem v pondělí málem nevstal z postele - měl jsem v háji záda (naštěstí to během dne povolilo). Pak nějak jsem se toho opřel (ani ne nějak úmyslně) a ve středu to začalo 2 hodinama na kole (hodinu jsem jel s kamarádem, který má tolik naježděno na kole, co málokdo i autem…) - závod odpoledne jsem překvapivě zvládl dobře, i když jsem měl co dělat (nebylo to zrovna optimum - celkem jsem se trápil). ČT a PÁ mi to nějak nevyšlo (holt, mám zkouškové…). Na sobotu jsem se těšil několik týdnů (možná i měsíců). Lysé jsem měl po loňsku co vracet. Celkem se mi běželo dobře, i když 100% výkon to nebyl (ale raději jsem ctěl mít rezervu, než to přepálit a dopadnout jak loni). Po závodě jsem se rozhodl pro výlet… V neděli mě ráno překvapivě bolí jen zadek. Celý den se učím - k večeru mi najednou bleskne v hlavě, že bych si mohl zaběhat. Rozhodl jsem se hned pro Yassův test (s plánem na 3:30, ať vím, jestli to vůbec má cenu trénovat na tento čas). Nejdřív opatrně (kolem 3:20), ale pak zjišťuju, že vyklusávám, tak to dávám za 3:03-3:11 (asi 6 “půlek”) - poslední “půlku” jsem musel zkousnout zuby (jako jedinou) za 2:53. Od té středy jsem byl na vlně endorfinů (v sobotu jsem se fakt musel krotit, protože jsem tu Morvku chtěl jít přes Travný, dalších 700 metrů výškových)… Jsem na tom dobře (zatím, ťuk ťuk!), tkaže oficiálně vyhlašju svůj cílený tréning na MMM (Košický maraton, 1. 10. 2006) na cílový čas 3:37. Proč tak blbé číslo? Protože Tučnákovi nedám nic zadarmo… Pokud bych to dal pod 3:30, tak budu naprosto spokojený. Možná jsem se přecenil, ale pokud si dám nízké cílem, tak se výkonnostně nepohnu (trošku mě tím směrem nakopl Beet). Pokud mi útok na Tučnákův osobák (a taky simultální souboj s Pepkem, který poběží Ostravský maraton) nevyjde na první pokus, tak to nevzdávám - letos (tj. do 31. 12.) ho prostě musím zaříznout, protože Chřiby a jeden z Ostravského dvojmaratnu mi poskytne další pokusy… Pak další moje cíle do konce roku - kilák pod 3:00, 1500 m pod 4:55, 5 km pod 18:30, 10 km pod 40:00. Pak ještě udělat 10 stokilákových vyjížděk na kole (klidně i turisticky!) a najezdit alespoň 3000 km a pak vyzkoušet jeden týden v bazéně s objemem 12 km (zařadit do týdne běžně dvojhodinovky). Musím taky něco udělat se zády (jak jsem psal výše), protože už s nima mám problémy cca 4 týdny (když jsem začal trošku víc trénovat resp. jezdit na kole). Bez posílení zad IM bude se rovnat sebevraždě, protože v tom případě na 100. kiláku spadnu z kola do příkopu a už se nenarovnám (mám ochablé bederní zádové svlastvo - i sám sportovní doktor mě na to upozorňoval, že můžu mít vážné problémy, když s tím něco neudělám). To samé platí pro horní končetiny (jinak se zas v gymnastice budu trápit). Další 2 týdny bohužel nebudu trénovat naplno (mám spoustu zkoušek), ale slibuju, že každý týden napíšu nějaké shrnutí a nástin tréningu na další týden (nějaký komplexní plán na MMM tady nečekejte - nepatřím k lidem, kteří běhají podle plánu!). Teoretických keců je mé strany spousta, už jen se s nima nějak popasovat… :-)
Nástin tréningu 29. 5. - 4. 6.: ve středu klasicky tempo na závodě běžeckého poháru (nic jiného mi závodně tento týden nevyjde), snad o víkendu dám 2 bazény (nenamočil jsem plavky už pár týdnů, hamba mi!). Taky vyzkouším jít o víkendu na ovále v Havířově (věčně prázdný, ale s kvalitním povrchem) jít kiláky (nebo jít testovací kilák, nebo desítku - obojí sólo).

Hromadná fotka v plném rozlišení, fotoagalerie - pokud chcete něco z ní v plném rozlišení (2 mega/kus), tak mi napište na t.kalina@seznam.cz s přesným odkazem na konkrétní fotky.

Tak jsem letos vyrazil na (podle plánu) jediné o-bajky (orientační závody na horských kolech). Loni jsem jezdil H19B, ale krize mladého věku naznačila, že spíš patřím (kam mě i nemilosrdně poslal soutěžní řád) do H19C (trošku odpová kategorie, ale zas plná požitkářů). V sobotu ná čekal sprint (závod na cca 30 minut). K samotným tratím a pořadatelství jsem se vyjádřil. Děkuji bohu, že jsem nepřestoupil do XBM, ale k Teslákům. Parta okolo Pekiče mě nasrala (tímto vyřizuji Burdovi, jako reakci na tu blondýnu: Nebylo to vtipné, byla to urážka! Idiote!). Tímto mám vyřízené resty… Moc se omlouvám za sprostá slova, ale bylo to fakt nutné. Sprint mi celkem sedl, až na pár chybek - nepochopil jsem v některých místech úmysl stavitele - alespoň se mohlo projevit, že jsem běžec víc než biker (ale na druhou stranu netrénuju s kolem na zádech výběhy v kopřivách…). Chybek bylo pár, těsně před cílem to pro jistotu položím do bláta. Ale jinak jsem spokojený (nevyjel jsem z mapy, což lze považovat i za úspěch). 6. místo je celkem překvapaní (tzn. v céčkách asi fakt není skoro konkurence nebo já se tam ocitl omylem). Nic moc, kolem poledne se přesouvám k Přístavišti, kde je Český pohár (tentokrát v triatlonu) - nafotím pár fotek a vracím se do Obory se kouknout na štafety - naštestí jsem je nejel. Alespoň šetřím síly na neděli. V neděli jsem celkem nabuzený. Jede se závod na volné pořadí kontrol (v noci trošku sprchlo, takže bude trošku vlhko). Kontroly pospojuju během minuty a půl. Hned první kopec - tlačím (bláto), pak druhý - tlačím (klacky). Pak sjezd (klacek do zadního výpletu). Nějak se postupně do toho dostávám. Tepu vysoko. Vyjíždím překvapivě i to, co jsem včera tlačil. Jedu skoro bez chyb. V závěru mi trošku dochází (mohl jsem se kousnout…) a tak dojíždím s časem 81 minut. Na vyčítání čipů zjišťuju: DISK. Po chvíli zmatení je mi vše jasné - na startu jsem si vzal mapu jiné kategorie. Pak se jen mrknu na výsledky - průběžně bych tam vedl (v H19B), stejně tak i v kratších a jednodušších céčkách. Jeden z nejpovodenějších závodů si zkazím už na startu… Se stává, alespoň mám motivaci jet letos ještě jedny MTBO (původně tohle měly být jediné)… ROzporuplný víkend - u sebe spokojenost s výkonem (když odmyslím tu blbou mapu), ale u pořadatelů záděr. Výsledky samozřejmě nejsou - proč? Protože XBM!

Tak jsem se včera zúčastnil křtu knihy Běhaní, která má podtitul od joggingu po maraton od Grady. Akce to byla víc než zajímavá, protože ve Star Trac Health Club se při jednom konal úspěšný pokus o překonání světového rekordu na běhátku za 12 hodin (Křejčí zvládl uběhnout 141,77 km). Byl zde taky cíl Milošova běhu z Prahy, ke příležitosti křtu (je spoluautorem knihy). Můj fotoreport pro běhej.com. Ještě něco k samotné knížce - je to vážným adeptem na běžeckou bibli v českém vydání. Najde si v ní užitečné informace jak začátečník, tak i zkušený běžec. Navíc je to dopněno o velmi praktické DVD (30 minut), kde jsou ukázky od strčingu, posilování až po techniku běhu.

Tak jsem se pár dní před odjezdem do Prahy dozvěděl o xDT, ještě “podpořen” školou (tolik zápočtů, že to ani nespočítám), měním plány - pojedu do Prahy jen na nedělu a v sobotu si “střihnu” dutalon. PIM jsem něbžel, ať nevytvářím dezorientované čtenáře (že, Marwine?)! 8,2-16,4-3,8 dávali znát, že to nebude procházka…a taky nebyla. Tentokrát jsem na start závodu nepoužil dopravní prostředek - takže po kufru dojíždím na start po 2 hodinách jízdy na kole (!) a pak si ještě projedu okruh (8,2 km). Zjišťuju hned na začátku, že to nebude žádná sranda. 50 metrů za startem je takový prďák do kopce, že i na kašpárka mám co dělat, abych neslezl z kola… Pak se furt stoupá - to není možné (nadávám). Furt po polňačce kolem zahrádek… Je vedro, furt do kopce, konečně les a trať se okolo půlky narovnává a pak techničtější 2. polovinou klesá. Před startem se zkouším rozběhat - je zle… Nohy jsou tuhé, budu rád, když to rozběnu pod 5 na kilák na rovině. Start - asi umřu, začal závod a jako jediný už jdu první přechod kolo/běh :-( Na stoupání jsem najednou sám (ne poslední, ale ne ani na špici)…Jde to z tuha… Konečně se začíná klesat. Dobíhám do depa. Prezutí a podobné cipoviny mi trvají neuvěřitelně dlouho… Mám žízeň, je mi už blbě. Kopec. Ne to ne! Slunko paří, já to buším, ještě to jde… málem míjím odbočku, tak pro jistotu tam hodím plochodrážní položení svého stroje na zem (naštěstí bez ztráty kytičky pro jezdce). Valím dál - slunko je nechutné…na suché polní cestě s tím prachem si občas připadám jak na poušti. Naprosto propadám chmurným myšlenkám - s takovou IM nemůžu dokončit… Tepy mám pořád na 170 - občas vyštřelí k 180 (pro mě je to stav klinické smrti), takže jde vidět že se vůbec neflákám… Sjezd… Klacek do přehazky - málem jsem vyhnul patku. Vytahuju ho snad minutu - ta kúra se zamotala do pastorků. U depa se málem vysekám, jak mi “vplula” užovka pod kola - naštěstí jsem se nevysekal, jak jsem se leknul. Druhé kolo. Umírám. Na konci kopce jsem už totálně v háji… Musím zvolnit, jinak běh ani nedokončím. Dojíždím do depa. Najednou jsem plný energie. Kolo mi vůbec nesedlo, ač jsem to bušil na mých 100%. Napiju se při výběhu z depa jonťáku, jsem uplně dehydrovaný, jonťák mi neudělá dobře, ale naštěstí ho neraklamuju vrácením ze žaludku. Tempo pomalé, nasazení plně… Vedro je pořádné. Na kopci se stáčíme dolůůůůůů - kamikadze seběh. Vidím někoho za sebou. Odolávám až do cíle, kde jsem skoro s více než půl hoďkou na vítěze :-( 1:54 při průměrné TF 169 naznačuje, že hlava chce, síla ale není :-( Bez treningu nět šampiona… Výsledky, fotky a videa.

za tohle mi Tučnák napíše uřitě hezký komentář o sebemrzačení… ale na zápočtu jsem hrazdu a bradla dal, takže bolest nebyla samoúčelná :-) Tři “krásná” videa pro vaše pobavení (já jsem se tomu v první chvíli tak mo tomu nesmál):



a teď něco, co se mi trošku ze začátku dařilo:

Tak jsem konečně na gymnastice udělal nějaký nový cvik (což není žádná “Amerika”) - toč jízdmo vpřed. A tady je úplně můj první úspěšný pokus:

Fany se taky převedl ve světle… ;-)

Tak jsem dneska dodělal Poradnu a předělal Výsledkoý servis… Doufám, že se bude líbit! Pokud máte zase nějakou konstruktivní výtku, tak sem s ní! Z té Láďovi jsme byly s Tučnákem (alespoň já) nadšeni - našla se konečně nějaká zpětná vazba s uživatelem… :-) Takže kritizujte (ale konstruktivně!).