forest blog

Tragéd i Tučnák neco chystají! Co to asi bude? Zítra se to máme dozvědět… jak říkal Tučnák: vím, ale nesmím ani naznačovat…

Včera spolubydlicí byl celkem otravný, když jsem se chtěl učit… Prostě už mu začalo “mrdat v bedně” z linearní algebry. Tak se mě zeptal, jestli se vleze do úložného pod postelí. Já řekl, že to nezvládne, protože to má 150×90×30 cm a Peter měří 190 cm… Peter mě vyvedl z omylu… Ale abych ho trošku zklidnil, tak jsem ho nechal vydusit v téhle poloze 15 minut - po tom byl už klidný jak ovečka ;-)





a k otázce - víc než 1 se tam nevleze… alespoň si to myslím, protže lidi z přírodovědy jsou všeho schopní…

tady ještě přidám pár odkazů, jen pro ilustraci:

• přijímací řízení (tabulky výkonů)
• můj studijní katalog na FSpS (pak mám ještě druhý obor na Fakultě informatiky…)
• všechny studijní katalogy na FSpS (všchny asi nejvíc bude zajímat - TVSK tj. “dálkový tělák”)

jak psal Beet, že jsem napsal vyčerpávající informace… zdaleka ne! Pokud by někdo měl ještě dotaz, tak klidně odpovímukázka prostné mužů v Olomouci a hrazdy

Tak jsem v sobotu měl Stavim vyrazit na Lysou, ale jelikož po tragédii na Smrku jsem na skiaplpy stratil jak chuť tak náladu… Tak jsme se s Martinem a Washnou domluvili na sobotu na přehradu, že testnem bruslařské schopnosti (já s Martinem na běžkách a Václav na bruslích). Na ledu bylo cca 10 cm pomrzlého sněhu s vrchní krustičkou, která při -4°C a sluníčku krásně praskala při zahraňování… v sobotu jsme dali 60 minu. Byli jsme tak z toho počasí nadšeni, že jsme si to museli v neděli zopáknout (to mě Václav už nevezl autem, tekže 25 minut na přehradu jsem běžel!!!), počasí už nebylo tak supr (trošku foukalo, běžky nejely, přotože nešlo tak dobře hranit na zmrlé vrstvičce), ale tak jsme dali 61 minut… Oba 2 dny jsme to nejeli souvisle - vždycky tak 200 metrů a pak vydýchat, protože po kiláku souvisle by mi asi upadli ruce, ač je to na rovině. Ale alespoň jsem trochu vypiloval techniku volného stylu…

Jak jsem slíbil Beetovi, tak i činím. Napíšu “pár” vět o studování “svihadla”, jak jsme velice často kolegy z jiných fakult častováni. Budu se nejdřív bavit o konkrétní škole (Masarykova univerzita - MU), konkrétní fakultě (Fakulta sportovních studií - FSpS) a oboru (animátor pohybových aktivit - APAK). Takže APAK je bakalářské studium učitelství v kombinace s druhým oborem na jiné fakultě (já mám např. informatiku, bohužel…), které poton navazuje dvouletou nádstavbou, po které dostane lejstro, že teda můžete ty děcka na střední nebo základce učit (já bych mohl učit jak na střední tak na základce). Takže si vyberete dvojkombinaci, pošlete přihlášku a pak už jn trénujete a trénujete… Protože součástí přijímacího řízení je i talentová zkouška z vybraných sportovních disciplín a test studijních předpokladů (ten je společné skoro pro všechny obory na MU). Talentovky se zkládájí z plavání (100 m volnou technikou), gymnastikou (prostná a hrazda), atletikou (hod medicimbálem, 100 m běh, 1500 m běh) a míčovou hrou (podle vlastního výběru - basketbal nebo volejbal). Všechno je ohodnoceno škálovou stupnicí 0-10 bodů (atletika a gymnastika se zprůměruje). Letos navíc přibila podmínka o minimálním bodouvém součtovém zisku (tuším 13 bodů) a absenci 0 bodu z nějaké disciplíny - pokud toto nesplníte, tak už ani nemusíte na TSP (testy studijních přepokladů…). Já třeba loni získal 4 body z plavání (ráno jsem měl průjem…takže jsem byl i za toto rád), 5 bodů z gymnastiky (7 prostná, 3 hrazda), z atletiky 3.3 (1 medicimbál, 3 sprint, 6 patnáctistovka) a 3 body z volejbalu… Slabota, ale jsem o dost zkušenější, takže letos bych to měl dát řádově o bod z každého lépe… Pokud jste inteligentní a projdete TSP, tak vám na začátku června přijde obálečka, kterou jakmile otevřete, tak budete štastní jak blechy, protže budete vědět, že snaha nebyla marná (můj případ). Pak už jen zápis, nafasování indexu a čekání na začátek prvního semestru. Jelikož funguje kreditní systém (máte předměty, které jsou povinné, ale je jen na vás, ve kterém semestru je absolvujete), tak si zapíšete podle doporučeného studijního plánu v 1. semestru tyto předměty:

• Lyžování I
• Plavání I
• Pohybové hry
• Rytmická gymnastika
• Základní gymnastika I
• Základy atletiky
• Základy jógy
• Anatomie I
• Historie tělesné kultury
• Informatika I
• Odborná terminologie
• Seminář k anatomii I
• Seminář k historii tělesné kultury
• Seminář k psychologii pro učitele I
• Psychologie pro učitele I
• Cizí jazyk I

Takže teď k jednotlivým předmětům:

Lyžování I

jedná se 2 kurzy - o běžkách jsem psal, sjezdovky mám ještě před sebou… Kurzy se v podstatě dělí na praktickou a teoretickou část. V praktické jde o předvedení toho, že na lyžích něco umíte např. na běžkách jednooporová dvodobá klasika, jednodobá klasika, dvoudobé a jednodobé bruslení. V praktické části jsou pak přednášky z pravidel, historie, teorie pohybu (např. přesuny těžiště, odrazy…) a materiálů (typy lyží, mazání…) a pak je to zhrnutu do zápočtového testu. Člověk, který nemá nadání pro lyže a stojí na tom poprvé, musí mít velkou kliku, když tím projde na první pokus…

Plavání I

jen praxe. Na hodinách jsme plavali jen průpravné cvičení (nohy, ruce zvlášť), protože kiláky si v bazéně máme natočit sami. Jestli jste si mysleli, že plavete dobře, tak rčitě až do doby, kdy vám odhalí i sebemenší chybičky ve stylu. Na zápočet je nutné zaplavat limity z bodovací tabulky (100 m prsa, 100 m kraul a 50 m znak). Tento předmět jsem bohužel neúspěšně absolvoval kvůli problému s kolenem (prsařský kop mi stále připomíná, že koleno není 100% ok). Ale pokud jste prošli talentovkama, tak by tento předmět neměl být problém

Pohybové hry

už jste viděli někdy hrát vysokoškoláky “kdo má míč, bije”? já před tímto předmětem ne… ale naučí se tady člověk neuvěřitelnou zásobu her do tělocvičny i venek pro hodiny TV, na zápočet vede část hodiny, kdy vysvětluje a řídí určitou skupinu her ve svojí skupině (spolužáci slouží jako žáci, takže úmyslně dělají problémy…), já třeba dostal zaháněcí hry. V podstatě první předmět, kdy jsem někoho něco učil

Rytmická gymnastika

U holek oblíbená, u kluků zatracována. Jsem na to střevo. Od první hodiny jeden koordinační problém za druhým… Jde vlastně o předmět, kdy člověk se snaží propojit pohyb s hudbou. Na zápočet se píše písemka z hudebně-pohybové teorie, pak povinná sestava se švihadlem (když cvičíte sestavu na kolejích, tak jste za celkem velkého debila pro celé patro…) a nějaký vybraný prvek (já měl metodický výstup - metrický impulz a počítací doby - musel jsem si vybrat odpovídající hudbu, a vysvětlit to za se (spolu)žákům) - po haluzi, ale mám

Základní gymnastika I

předmět, ve kterém jsme se učili, jaká je skladba hodiny TV (rušná, průpravná část, závěrečné protažení), zásady posilování bez náčiní. Na konci jsme měli buď metodické výstupy, nebo odevzdat práci ve které jsme popsali celou hodinu TV. Pak se samozřejmě ještě psal teoretický test.

Základy atletiky

byly jen na půl semesru. Zápočet by hned na začátku jasný - tříkrokový běh přes překážky (kluci 91 cm, ženská vzdálenost), 100 m pod 13,3 s a dvaáctiminutovku nad 2900 m. Já začínal s tím, že dám jen dvanáctiminutovku… Na první hodině jsem navíc zjistil, že běhám jak orangutan… Běžecká abeceda, altetické průpravné prostáhování, průpravné cvičení na překážkách, nácviky startů sprintů. Nakonec jsem to dal skoro napoprvé (100 m jsem dal na 1. pokus za 13,4). Na překážkách se nehodnotil čas, ale technika - tak někteří dělali překážky až v prosinci v tunelu…

Základy jógy

pouze praxe. Dobrá zásobárna cviků jak na začátek, tak i na konec hodin TV. Měl být teoretický test, který nám byl odpuštěn…

Anatomie I

teď se prásknu - byl jsem za celý semestr jen na půlce jedné přednášky - důvod: půlku semestro se částečně krylo s aletikou a pak byl seminář o hodinu pozadu za cvičením, takže žádný přínos tam sedět 2 hodiny. Navíc anatomie se stejně učí z knížek a ne z přednášek

Historie tělesné kultury

od pravěku po 2012… mimo starověkých olympiád, sokolství a moderních OH mi to připadalo jako umělé hledání sportu ve všem (např. rytířství…), ale hodně zajímavé (hlavně olympiády), nepovinné přednášky, chodil jsem podctvivě (nejsou dobrá skripta), zkoušku jsem dal za A, ale dost lidí letělo jak Gagarin

Informatik I

práce s MS Wordem, Excelem a informačním systémem MU. Byl jsem až pak na zápočtu - měl se zpracovat dokument ve wordu, pak do toho hodit nějakou tabulečku a graf a poslat mailem… test počítačové gramotnosti. Někteří lidi to na první pokus nedali, protože zápočet byl v časovém limitu…

Odborná terminologie

povinná docházka, něco mezi cvičením a přednáškou. Totální hovadina, která je zakončená ještě debilnější zkouškou…trapárna na kterou jsem neměl nervy se učit víc než 3 hodiny, dal jsem to po haluzi za D (měl jsem ale okno). Jde o gymnastickou terminologii, která se pak využívá všude v praxi.

Seminář k anatomii I

povinné, dostanete do ruky kosti… Na člověka se mluví jak v “Básnících” furt latinsky, ale člověk si na to zvykne… zkouška z anatomie je až 2. semestr, tkaže nikdo se vůbec neučil, takže podle toho to tak na hodinách vypadalo (nikdo nic neuměl, kromě lidí, které vyrazili z medicíny)

Seminář k historii tělesné kultury

povinné, obsahem byl přednes seminárních prací o historii jednotlivých sportů (každý si mohl vybrat - ja měl orienťák). Tyto seminárky pak byly součástí zkoušky.

Psychologie pro učitele I

V 8:00 v pondělí - celkem dostkrát jsem tam byl. Skoro vše ale znám z gymplu, takže žádná “Amerika”. Jen občas zajímavé aplikace do pedagogiky (důraz se klade na vývojovou psychologii). Zkouška až 2. semestr, bude celkem obsáhlá a podrobná.

Seminář psycholigie pro učitele I

zápočet byl za aktivní účast. Řešily se problémy z pedagogické praxe (např. sjednocování tříd, problémové děti, atd.)

Cizí jazyk I

jen angličtina, lehounká (zápočtový test na konci semestru za 90%), ale pro lidi, kteří se učili jen německy, tak možná nepřekonatelný problém…zkouška z angliny taky ve druhém semestru. Na hodinách se probírali jednotlivé sportovní témata (např. doping, výživa, regenerace, anatomie) a gramatika (tak v úrovni pokročilých začátečníků, z pohledu gymplu)

Tak jsem si o zkouškách vyrazil na hory splnit i nějaký ten praktický zápočet. Byl to předmět běžecké lyžování. V sobotu ráno sraz v Brně - naštěstí mám vše (vosky, hůlky na skate, které jsem nakonec úspěšně sehnal po 2 týdnech usilovného šmejdění po obchodech…) až na index… nevadí. Ráno je celkem kosa a má být ještě hůř. Přijíždíme autobusem na Tři Studně. Hned po obědě se rozdělujeme do družstev - chci fakt jít do toho nejlepšího, abych se něco naučil… hned potom co kolem mě prosviští Bořek (jezdil kdysi závodně), zjišťuju že jsem “drťič stopy”. Takže se dostávám nastěstí do dvojky. Hned potom jdem trénovat techniku - jezdí se úseky cca 100 metrů sem a tam a vedoucí pořád opravuje chyby (zatím jedíme klasiku, takže to jde). Celkem začíná být kosa a začíná foukat vítr (byli jsme na otavřených pláních a ze začátku bylo -11°C), postupně se propracováváme k jednooporovému střídavému stylu - to už není žádná “houbařina”, člověk si celkem i mákne. Před večeří máme rozchod - jsem tak nadšený podmínkami, že si ještě přidám 5 kiláčků a přijíždím na chatu, kdy teploměr ukazuje -18°C. Jak fokal nepříjemný vítr, tak mi tak zmrzla pusa, že na dotaz kamaráda kolik je hodin jsem jen vydal zvuk, že nemůži mluvit (mimické svaly byly tak zmrzlé, že jsem nemohl ani artikulovat při mluvení). Na chatě rozmrzám a při sledování předpovědi zjišťuju, že bude hůř… Večer proběhne chlastačka na našem pokoji (ještě tam nemáme takový bordel, takže nikdo nenadával) - akorát Míru “trošku” zabila vodka (btw: vodka je ZLO!) a tak vyvolává jméno jedné profesorky (dlouo jsem neviděl člověka, aby se neudržel ani na posteli ležet…). Prostě baví se celý pokoj…i ten nad náma :-) Na druhý den se budíme do -18°C. Ráno jdeme na klasiku, je kosa ale nefouká, takže je to snesitelné… Jezdíme dvoudobý do kopce a soupaž jednodobý z kopce… Odpoledne přichází na řadu bruslení (jako volné technika, ne krasobruslení, jak si někteří myslí) - to bude moje premiéra. Jde to hůř než jsem v nejhorších obavách očekával, takže se začínám bát o to, že nedostanu zápočet (celkem i oprávněně). Všechno to tahám rukama, nejsem schopný se na té lyži zklouznout a v závěru pohybu zahranit. Tragédii potom uvidím ještě na videorozboru po večeři. Neexistuje, abych ten den usnul střízlivý! Tak na tvrdo okupujeme jídelnu do 23:00, dokud nám neprodá číšnice poslední pivo… tak nakoupíme lahváče do “zásoby” a na pokoji se to zas rozjíždí - tak se k nám připojují “dálkáči” (studenti kombinovaného studia)…vytvářím si obrázek o fotbalistech (a ten obrázek není vůbec hezký - takové vypatlance jsem už dlouho neviděl!). Na druhý den je ráno mínus 20, ale u snídaně říká vedoucí kurzu něco o -16, tak jsem si neodpustil hlasitou poznámku, že teplota se má měřit venku a ne v pokoji ;-) Je kosa jak z nosa, ale krásně svítí sluníčko a je bezvětří, takže postupně se teplota dostává na krásných -13°C ve stínu - jezdíme skate…nějaký pokrok tam je, ale je to bída, když vím, že zítra mám z toho zápich… Odpoledne není už tak teplo - jdeme na klasiku, kde se točíme na video rozbor (není to taková bída jak skate). Večer další přednáška a tentokrát přesun do vedlejší hospody - dojem o fotbalistech se mi jen a jen utvrzuje. Ráno - kosa, fouká vítr. Mínus 16, ale vítr dělá svoje - jak bezvětří v -30°C! Zápočet z klasiky udělám za 2 za soupaž a 2- za střídák (kvůli achilovce mi prostě nejde taková práce práce pravé nohy jak bych potřeboval…) Odpoledne nás čeká zápich ze skatu - nervozita narůstá - samožrejmě jsem pako, takže místo dvojdobého jedu jednodobý - takže si to zítra zopakuju. Jsem tak naštvaný, že ještě se další hodinku “projíždím” na krásném okruhu v lese, kde nefouká… Večer je teoretický test - vůbec se ho nebojím - kdo mě zná, tak ví, že s teorií nemám problémy… Rozdají se nám papíry a na nich máme zakrožkovávat dobré odpovědi. Zadaní testu včetně odpovědí probíhalo ústně bez možnosti opakování!!! Nějak se s tím srovnám… radím všem okolo, protože některé věci vůbec nebyly na přednáškách! Posunul jsem si odpovědi o jednu otázku, ale odhalil jsem problém včas, tak jsem vše napsal dobře a odevzdal. Po opravení jsem zjistil, že test nemám napsaný na 90% jak bych měl mít (bylo potřeba 75%), ale se 6 chyb ze 20 otázek, ale pak jsem nevěřil vlastním očím - nebylo mi uznány 4 správné odpovědi, protože jsem škratal! Ani rozhovor s cvičícími nebyl nic platný, prostě jednou zaúřadovala taková lidská debilita, že to až nebylo zdrávo - samořejmě, že celé moje okolí projde, protože jsem jim říkal otázky až na komci, kdy už jsem to měl dobře… Podobně dopadne asi 80% všech prezenčáků (kdo sakra měl tušit, že škrtat se nemá!!!). Dálkáči píšou po nás - a aby to bylo “férové”, tak jim profesoři pro jistotu řeknou odpovědi (takový debilní fotbalista křížený s modelem ani nepochopil otázku) - takže všichni dálkáči projdou s nanejvýš jednou chybou… My, tělocvikáři, jsem tím tak znechucení, že to nemá obdoby… Nehodlám to prostě nějak rozebírat - prostě kdo si platí studium, tak asi dostane i test? asi jo… alespoň na FSpS! Nejsem z toho špatný jen já… Dem do hospody, kde jen nadáváme - nálada pod psa… Ráno mám ještě zbytkáč a mám navíc opravák na skate, ten dám a jeden zpátky do smradlavého Brna (čekali jsme asi 3/4 hodiny v mínu 16 a silném větru na louce na autobus - fakt chuťovka, která se musí zažít, aby člověk pochopil).
ten nadpis souvisí s njčastější chybou při technice - malé zapažení při záběru rukama… ;-) (znělo to častěji než sprostá slova po testu!)

Tak jsem se vrátil ze sportovního kurzu (běžecké lyžování) na Vysočině… Zápich jsem nedal, protože jsem nedal teoretický test, ale o tom se rozepíšu zítra, protože moje prsty si stěžují pořád na mráz, který prošly (poreferuju podrobně zítra nějakým článečkem)… Soutěžní otázka: v kolika stupních jsem jsem zkládal praktický zápočet?

Dneska byl naprosto skvělý den! Začalo to ranní vstáváním pro mě v nehoráznou hodinu - v 7:00…šlo to líp ne jsem čekal (6 hodin spánku jsem skoro nepoznal). Po teplé sprše jsem vyrazil na trolejbus. Jelikož mám zjištěné v kolik vyjídí 32 z točny, tak vždycky dobíhám do dveří, ale dnes jsem nemusel ani zrychlit krok, prostě ladnou chůzí jsem to stihl přesně, ale s rezernou. Pak jsem dojel na rehabilitační oddělení na Zahraníkově, kde chodím na rehabilitace s achilovkou na magnetoterapii (trošku to pomáhá, ale nejsem si jistý jestli to náhodou nepomáhá kostivál, který jsem vyměnil za diclofencum). Tam jsem nejenže potkal 1 krásnou sestřičku, ale hned 3, což už je počet, že by stačil na to, abych byl usměvavý do konce dne. Potom hurá do knihovny. Komárov je na opačné straně Brna, ale nějak mi cesta uteče rychle, přemýšlím (jako obvykle) o různých blbostech - hlavně o včerejším krásneém filmu - Amélie z Montmartru (někdy si občas myslím, že scénárista ten film psal o mě…). Vcházím na sídlo fakulty, zahýbám na chodbu. Vidím dveře a dole čouhá noha. Myslím si, že asi někomu něco spadlo na zem, ale jakmile míjím dveře, tak šok! Nějaká ženská leží na zemi! Hned bez rozmýšlení se rozběhnu po chodbě a zakřičím na knihovnici, ať volá záchranku (během těch 10 metrů ke knihovně a zpět, jsem si uvědomil, že je to možná infarkt…mám strach z toho, že ji neoživím…). Vracím se paní uklízečce. Na slova nereaguje, tak nasazuju průplesk, taky bez reakce, ale za pár vteřin se začne hýbat…zmatená, neví kde je, snažím se ji uklidnit, padá mi kámen ze srdce. To knihovnice ještě nestihli ani dojít na tu chodbu (v duchu je proklínám, protože kdybych musel začít oživovat, tak bych to sám nezvládl). Zjištuju, že asi uklízeka uklouzla na mokré podlaze (dlaždičky+sníh) a narazila hlavou do stěny… Tak teda říkám knihovnici, ať tu sanitku zruší a ať ji někdo pro jistotu odveze na internu…to, že se už cítí dobře nemusí znamenat, že není nějaký další problém - třeba vntřní krvácení. Vše tedy dobře dopadlo. Vracím knihy (přišel jsem vráti skripta a ne křísit lidi!). A cestou na šalinu přemýšlím o tom, co jsem udělal špatně:

1. nejdřív zjistit stav a teprve potom volat 155, naopak to může dopadnout zbytečným výjezdem
2. nezabránil jsem ji v tom, že se hned postavila - klidně mohla mít porušenou krční páteř (ležela na podlaze, hlava byla jakoby opřena o stěnu)
3. v knihovně byly 2 knihovnice, ale telefonát mohla vyřizovat jedna, tu druhou jsem měl zavolat, ať mi jde pomoct hned (člověku pokud se nedávají pokynu, když je v šoku tj. když řeknu že někdo leží na chodbě a ať volá 155, taky bude vyjukaný a než přijde sám co a jak, tak je po všem…)
4. měl jsem si zapsat předmět první pomoc už v prvním semestru a nenechávat to až na 6. semestr, kdy je doporučen - takže si ho zpisuju na letošní jaro (v podstatě skoro každý rok projdu nějakou první pomocí - horolezecký oddíl, trenérské kurzy, škola, autoškola, …)

Ve výsledku vše dobře dopadlo, takže jedu ještě do druhé knihovny, kde mám pokutu za pozdní odevzdání 70 Kč - paní knihovnice je dneska na mě hodná, tak mi to dá za 30 (a musel jsem slíbit, že už to příště neudělám…). Pak ještě do studovny, kde si dám do kroužkové vazby skripta - ta matika je nechutně hrubá… Pak se přesunu na FI, kde si sednu do učebny na internet, hned vedle mají 2 kamarádi zkoušku - učebny jsou odděleny jen sklem, takže sleduju jejich paniku během zkoušky, pak se dozvídám zadání…škoda, dneska bych to dal i na plný počet… Takže jsem se alespoň uklidil, že praktická část pascalu není tak těžka, jak se mi zdála (ale nemám hotovou ani teoretickou). Pak na obědě pokecáme, o tom jaké předměty si zapíšeme na 2. semestr… Zjišťuju, že nestíhám vlak…na hlavák to mám od kolejí 17 minut šalinou…je 22 minut do odjezdu a já jsem ještě na pokoji, za 2 minuty dobíhám na zastávku souběžně s tramvají. Na vlakáči trochu zmatkuju, když jsou na jedné koleji přistavené dva vlaky - ten můj je až na druhé straně - nastupuju, dveře se za mnou zavírají a vlak se v ten okamžik i rozjíždí, takže jsem všechno stihnul jak jsem chtěl. Sedám a píšu tento článek o tom, že i obyčejným den může být plný neobyčejných věcí, stačí si jich jen všímat a mít z nich radost! Někdy se smůla lepí na paty, ale stačí jeden takový fajn den jako dnes a klidně to vyváží celý průšvihový týden. A to jsou teprve 2 hodiny odpoledne a den nekončí ;-)

Jak jsem psal o vizitce na dveřích, tak se nám trošku změnila na toto:

u každého jména je lidový název ženského pohlavního orgánu a pak je to dopněno červeným falusem
takže jsme se spolubývajúcím museli zareagovat dalším vylepením papíru na dveře:

Milý příteli,
teď máme trochu volné chvíle, takže se můžeme v klidu vyjádřit k tvému výtvarnému projevu na naše dveře. V první řadě bych chtěl upozornit, že Peter i já jsme mužského pohlaví, tudíž v žádném případě nemůžeme být oba „piča“, jak píšeš, ale nanejvýš ekvivalentně čurák (resp. Peter, kterého můžete oslovit kokot, jelikož je slovenské národnosti!). Dále bych chtěl upozornit, že velikost toho falusu neodpovídá naším rozměrům – jestli jsi to kreslil podle sebe, tak jistě musíš trpět méněcenností!
S pozdravem obyvatelé pokoje č. 309 Tomáš & Peter

Doufám, že to toho člevěka pěkně vytočí ;-)

Tak jsem z počítače vydoloval nějakou část rozepsaného příběhu o výpravě v roce 2005 do Ruska na Kavkaz… Takže pokud se bude líbit, tak budu pokračovat dál ;-)

květen

Maturitní měsíc. Pohoda, nesportuju, jen se valím 1 týden v posteli s knížkami. Pak to přebiju maratónem a maturitní večírkem v jeden den, další den jsem ani nevěděl jak se jmenuju. David mi něco říká o tom, jestli nechci jet s ním na Kavkaz - vysmál jsem se mu do držky s větou: “Co bych tam dělal?”, protože jako správný student mám přece nasbírat penízky na letní brigádě. Ale můj názor trval asi tak 2 dny… Tak jsem udělal zase další cipovinu v mém už tak dost tragi-komickém životě - kývl jsem při chlastačce ve Stolárně, že teda pojedu. Asi týden později kývl i Honza.

červen

Postupně začínají odpadat Davidovi kamarádi a začíná se to tvářit, že možná pojedem i ve 3, což je počet, který doma nesmím říct, protože bych nikam nejel. Tak to řeším, tak že zavádím konstantu počtu členů výpravy na 8. Akce vypadá v půlce června, že asi nic… Jo, jen občas padají šíleně blbé návrhy v hospodě jako např.sjet Elbrus na pláštěnce, jet až na Kavkaz vlakem a pod. Na konci měsíce se rozšiřuje “fiktivní” počet členů na 4 - jede s námi i Hanka, takže v podstatě se z toho stal “školní výlet” (1 profesor, 2 studenti a 1 exstudent).

červenec

1.7. mi volá David, že odjíždí na Ukrajinu a že mám dát prachy na vízum a pas Honzovi - asi fakt možná někam pojedem. Pak ale začínám být nervózní, protože ani ne měsíc před odjezdem není vůbec, ale vůbec nic jistého. Něco kolem 20.7. se už začnou podávat žádost na vízum - jsem fakt “nadšený”, že to vyřizujem přes cestovku, protože z původních 1700 za vízum a voucher se cena zvýšila na pouhých dva a půl tisíce (BTW: můj týdenní plat, což jsem řádně musel oplakat).

srpen

Když mi 5. srpna dal David ve Stolárně můj pas do ruky s tím, že už v něm mám vízum, tak mě napadla jen jedna věc: MY TAM FAKT JEDEM! Tak už jen potvrdit výpověď v práci, nakoupit různé potřebné i méně potřebné věci. Samozřejmě se (skoro) každý večer informujeme o stavu příprav ve Stolárně (v tu chvíli jsem se už těšil až odjedem, že si konečně odpočinu od chlastu - šeredně jsem se mýlil…). Když jsem kupoval polívky, těstoviny a jiné instantní sračky za sedm stovek v Kaufu, tak mě celkem uzemnila věta prodavačky: “Tady někdo jede stanovat…”, přes zuby jsem jen procedil, že spíš jedu spáchat hromadnou sebevraždu do Ruska - nepochopila, ale ani se ji moc nedivím. že jsem idiot, to už vím dávno, ale když jdu shánět rukavice po obchodech typu Hudy sport, tak by se na mě tak zákeřně dívat neměli (srpen je ale srpen a rukavice se přece nosí od prosince…). Tak se začínám “cvičně” balit - nechápu jak to všechno narvu do batohu, natož abych to unesl. Pak ale přichází celkem jobovka od Davida, který jel koupit lístky do Užhorodu - z Kyjeva do Pjatigorsku (podhůří Kavkazu) jsou vyprodány všechny lístky. Do prdele - pomalu to začíná vypadat, že se ani na ten Kavkaz nedostaneme. Tak volíme den před odjezdem náhradní variantu - odjeme trošku dřív na Ukrajinu a uvidíme…

9.8.

Já se jdu zrelaxovat do ZOO, v té době jsem nevěděl kde mi hlava stojí, jak na potvoru jsem si udělal velmi nepříjemný puchýř, který mě trápil snad skoro celý Kavkaz. Ze ZOO hurá do Stolárny, kde jako správná expedice musíme uspořádat rozlučku - já už se pomalu smiřuju s tím, že už některé lidi vidím naposled v životě…

10.8.

Ráno 10.8. se s Honzou u mě doma podíváme na “motivační” film - Pád do ticha (vystihuje hlavní myšlenku horolezeckého filmu). Už doladit jen drobnosti, nahodit 35 kilový batůžek na záda a vyrazit do Stolárny (tam začala myšlenka, takže tam musíme začít i celou výpravu). Postupně dorážejí všichni členové - skalní kamarádi se s námi přišli rozloučit, někteří nám nedávaj moc šancí na návrat (dík, Adame). Zajímavý poznatek, který jsem zažil během příprav - když se někdo dozví kam jedu, tak hned chtěl vrátit všechny půjčené věci (nechápu proč…). Tak v rychlém sledu dáváme několik piv, půlek a nakládáme se do taxíka, kterému díky většímu než menšímu množství bagáže nejde zavřít ani kufr. Vlakáč - sedám do vlaku, nervozita posledních týdnů je z ničeho nic pryč (konečně si to začnu užívat!). Česko-slovenské hranice naznačují, že jedeme správným směrem - na východ. Pak jen protrpět 2 hodinové čekání v Žilině, kde se asi schází elita celého Slovenska. Pak se nacpat do plného nočního rychlíku. Celou cestu jsem prospal bez nějakých problémů v sedě.

11.8.

Příjezd do Michalovců - nádraží je celkem hezké, ale pohled ven naznačuje, že se asi pomalu blížíme Ukrajině. Pak se znovu návrat do plného dopravního prostředku, tentokrát autobusu. Na hranicích si posouváme čas o hodinu zpět - ale bojím se spíše toho, aby se čas na Ukrajině nezastavil před nějakými 20 lety… Průjezd Užhorodem je jak scéna ze sci-fi - všude jsou nápisy, kterým vůbec nerozumím (asi to bude tím, že používají azbuku…). První nadechnutí ukrajinského vzduchu, první krok z autobusu samozřejmě levou nohou do 20 cm hluboké kaluže - kurva, tak to tedy hezky začíná. Na autobusovém nádraží panuje naprostý chaos, alespoň pro mě… Přesouváme se na Vagzal - vlakové nádraží - hala z venku vypadá hezky, ale uvnitř to budu určitě fuj, vstupujeme dovnitř - začínám přemýšlet jestli jsme v dobré republice - tohle přece nemůže být ta bývalá republika SSSR! Pořádek na nádraží, nádherná výzdoba, moderně zařízeno a vše podtrženo fontánkou. Nedaří se nám koupit lístky do Pjatigorsku jak přímou, tak alternativní variantou - vše je plné… Úspěšně jsme ale koupili 2 flašky vodky a makové bonbóny.

Dostanou se včas hlavní hrdinové do Kyjeva? Zahlédnou vůbec kavkazské vrcholky? A co vodka - bude jim blbě už v Užhorodě, nebo až v Kijevě? A co na to Mirek Dušín? Těšíte se na pokračování?