forest blog

Včera i dneska vytrvale sněžilo, ale jelikož jsem zjistil už včera v poledne, že mám za Merkurem (lesopark) vyjetou stopu na běžky, tak jsem se rozhodl, že dneska teda vyrazím… Když jsem šel vynášet odpoadky, tak jsem málem nedorazil k pudlici (60 cm sněhu před barákem). U Mekruru nandávám běžky a jedu směrem ke stopě - hmm, po stopě ani památka, resp. je tak 30 cm pod sněhem…takže nezbývá, než to narazit do lesa, kde by taky něco mohlo být. Díky bohu tu je alespon náznak stopy, nevadí (párkrát to projedu a bude to jak od skůtru). V půlce zjišťuju, že stopa končí - přece těch 15 kiláků nebudu mydlit na 350 metrovém úseku? Tak to to protáhnu a vyjedu kopec zpátky. “Trať” má jednoduchý profil - 700 metrů dolů a 700 metrů nahoru. Postupně každým “okruhem” stopu zlepšuju (prašan projetím usedá a tak se skluz zlepšuje). 3. okruh už jedu za 8:30, takže supr. Ve čtvrtém stoupání se rozhoduju, že dám 10 kol a půjdu domů, protože točit v lese za tmy se mi moc nechce… Ale v půlce stoupání potkávám chlápka, který si musel stopu vybrat jako místo pro procházku. Na můj dotaz proč jde ve stopě, mi řekl, že mimo ni je hluboku… Kkt! 25 metrů vedle je proplužená souběžná cesta, takže ho počastuju takovými výrazy, že i horník se v tu chvíli musel červenat… Kdybych ho potkal na horách a on šel ve stopě, tak bych, přísám, ho zmlátil bez rozmýšlení hůlkou! Stopa v hajzlu, takže můžu jet (ano přijel jsem až před vchod do paneláku) na běžkách… Takže nějakých 7 km za 60 minut. Snad bude brzo stopa na Lučině, kde pěšáci narozdíl od Podlesí respektují stopu a nechodí v ní… Tak mi krásný žážitek ze sněhového odpoledno-večera zkazil jeden naprostý ignorat…

Jím to, co mi chutná. Nejím to, co mi nechutná. Takže občas se přežeru, když narazím na ledničku plnou pochoutek, a občas hladovím, když si nejsem schopný si zajít do obchodu na kolejích. Teď během svátků (tj. před zkouškama na VŠ) se jen valím, učím, serfuju, chodím do hospody a jím. Jeden den jsem to eliminoval na válení, jídlo a učení. Když se učím, tak musím něco furt do sebe tlačit (BTW: vážím 70 kg na 195 cm…takže nějaké nabírání váhy je z jiné dimenze…). Tak jsem jeden večer, když jsem sledoval “záživné” záznamy přednášek z IT jsem do sebe furt něco tlačil typu “co dům dá”. Takže asi tohle (bez nároku na pořadí) v časovém intervalu 3 hodin:

1. hřibové rizoto
2. 3 jablka
3. 2 mandarinky
4. 100 gramů gumových medvídků
5. tabulka čokolády
6. 2 jogurty
7. 200 gramový paklík chipsů
8. litr mlíka
9. litr 100% ovocnéhu džusu

S čistým svědomím můžu říct, že mi to v první chvíli ani nepřišlo, že jsem spácal nutriční sebevraždu, ale když začalo bříško bublat, tak jsem věděl, že možná bude zle… Ale jelikož mám střeva z ocelových trubek (viz. Žhavé výstřely!), tak jsem vše bez ztráty kytičky přežil - doma to taky raději nezkoušejte…

Než začnu, tak musím říct jednu větu: Toto doma nezkoušejte! - nechte to “profíkům” např. jako mě (protože ti neví do čeho jdou, narozdíl od bedlivých čtenářů toho blogu!)…
Učím se tak 1. svátek vánoční do 3:00 a během toho konzultuju s kamarády, kdy tedy vyrazíme na lyže - Adam nemůže, Marwin taky, Kuba raději ve středu (asi ještě sere…), tak nic, i druhý svátek se budu muset učit :-( Ráno se probudím a první pohled z okna - modrá obloha a sluníčko, hned začnu proklínat Adama, že nechtěl jet… Asi mí kamarádi mě nechcou naštvat a tak Adam volá asi za 1é sekund, že jede na Lysou a jestli jedu taky… Jasně! Za 20 minut u mě! Tak rychle doma dám hned nahromádku, ale teleskopické hůlky nemůžu najít (raději jsem je ani pořádně neměl hledat…). Scházím dolů a Adam přijíží a vyrážíme směr Papežov, ale asi tak po 10 minutách to musíme otočit, protože Adam není skialpinista, ale freerider (nahoru si lyže pěkně vytáhne pěšo), takže se vracíme pro pohory… nevadí, je to jen nezanedbatelná časová ztráta, doženem cestou nahoru! Na Papežově není kde zaparkovat, tak tam alespoň úspěšně zpravujeme okno, které nejde zavřít (asi se pokazil motorek nebo praskla mrazem pružina). Na Zlatníku je místo a já nasazuju “tulení” pásy (tj. 100% mohér). a Razíme to kolmo sjezdovkou nahoru, kde potkávám Davida, který mi prodal lyžáky před pár dny (alespoň ví, že neleží ve skříni ;-) ). Funím co to dá, ale Adam má asi formu, takže mu překvapivě nestačím. Pak se nějak tempa srovnávájí a volím raději prudší a kratší cestu hlubokým a Adam po cestě naokolo… Nad hranicí lesa se začíná počasí nějak kazit (zatahuje se) a následně kurva kazit (už je zataženo a fouká vítr a je kosa). Nějak dojdem na vrchol Lysé (1323 m.n.m.) za 100 minut a po polívce na kterou jsme čekali asi hodinu se vydávámě dolů. Ted je čas na nějaké intermezzo:
Nahoru mi to celkem šlo - je to ohodně jednodušší než na běžkách (neustřeluje to skoro vůbec, nemusíte mít ani stopu), jsem spokojený - MILUJU SKIALPINISMUS!!! Adam ví, jaký jsem sjezdař - mé lyžařké umění nestojí ani za “~” (tj. lejno) - prostě ví, že jsem schopný se nějak dostat dolů… Adam lyžuje asi od 3 roků, takže mu to celkem i jezdí…
Sjezd: podstatná část této story. Pokud někdo se křtí na Lysé, tak jedině na “severu” (jedno z nejprudších míst v Beskydech). Kam si myslíte, že mě zatáhl Adam, ač dobře věděl, že to nezvládnu v žádném případě? Sever…nechápu jak ho pořád můžu považovat za kamaráda! Prvních pár “obloučků” (ty uvozovky jsou tam úmyslně!) ještě jde… Pak najednou zjištuju, že Adam míří do lesa (ano do lesa, kde jsou stromy! stromy = potecionální možnost střetu já vs. strom!), asi si neuvědumujeme oba možné násedky! Prašanu je nuvěřitelně hodně (bez problému zarazím 135cm teleskopickou hůlku), takže pády jsou měkké (alespoň něco). Poměr oblok:pád se začíná přibližovat 1:1 a já začínám používat i jiná slova než Supr a Paráda. Pak spadnu nějak si zruším hůlku - výborně už druhá během 14 dnů (tentokrát “jen” za 700). Pak už radějí volím metodu, která nese ovoce, resp. furt už neležím v prašanu - šikmo svahom, hlavně pomalu. Už mi je všechno jedno - furt se válím ve šněhu, strach o koleno dávno pominul (bude zázrak jestli jsem si už nic neudělal) a oplakávám hůlku. NESNÁŠÍM SJEZD! Adam najíždí na paseku - tam házím takovou tlamu, že už si i on neodpustil komentář: “každý nějak začínal”. V tu chvíli si procvičuju nasertivitu. Pak už záveřečný sjezd po lesní cestě… Adam dobíhá pro auto a já zatím 25 minut mrznu na zastávce. Přijedu domů a bolí mě celý člověk, ale vím, co budu dělat v zimě každý rok - běžet do kopce se sakra težkýma lyžema a lyžákama a pak stejnou rychlostí i dolů (tj. na Lysou za 100 minut a dolů za 75 minut - normálně se to jezdí 25…).

Naprosto úžasné video - tokovouhle pohyblivost nikdy mít nebudu, ale to není cílem “hry”…

Prý výdrž v této poloze pomáhá kolenním vazům:

Na serveru iDnes jsem narazil na zajímavý speciál. Vřele všem sportovcům doporučuju sekci Sport ;-) Pokud by někdo měl námitky, že si tu dobu nepamatuju, tak se celkem přestřelil, protože minimálně půlku věcí jsem měl v ruce (já vím, že “pamětnící” řeknou: “My dokonce vše, protože nic jiného už ani nebylo”…).

Po tomto článku jsem nevěřil vlastním očím… Žil jsem v bláhovém domnění, že něco takového jako anabolika se v doplňkové nutriční výživě ve zvýšené míře nemůžou vyskytovat. A navíc, když na štítku bývají kecy typu: “neobsahuje látky na seznamu zakázaných látek, atd.” Zajímavé, nebezpečné, ale i poučné pro závodníky na vrcholové úrovni, kteří po závodech chodí “čůrat”…

Dneska jsem vyrazil konečně otestovat, to co jsem si koupil - bežky ;-) S obavou, že bude vychřice, jsme místo klasické soboty jeli v neděli (a vyplatilo se - minimum lidí). Vyjížíme z Havířova na Visalaje (pro obyvatelé Prahy - obec na konci jednoho beskydského údolí…) busem za 49 penež (podražili…já za ty prachy jedu 2 krát dál vlakem…). Hned po příjezdu žjišťuju, že je sněhu jak do cipa (tj. pro Pražáky - hodně), dokonce je i prašan, tak to bude supr, protože si alespoň hned na první pokus nepodřu skluznici. Mažu pro jistotu modrý univerzál (univerzál už asi nikdy víc!). A stoupáme na Bílý Kříž (2 km do kopce, cca 130 m přev.)- “stopa” stojí za velký prd (není projetá skůtrem) a navíc ji “deginuje” kkt (zkratka pro člověka, kterého považuju za ignoranta!, neplést s Kipketerem) se sněžnicema… Je tolik sněhu, že hůlky se mi boří i půl metru… (není tvrdý podklad) Pokračujeme na směrem Švarná Hanka na Chrbulák (6 km, zvlněně ale spíš z kopce). Tam dáváme pauzu, polívku, čaj (já) a někdo pivo (Ernie). Cestou zpátky dostáváme “dáreček pod stromeček” - je projétá stopa rolbou (!), takže cestou zpátky na Bílý Kříž si konečně já užívám sportovního běžkování, protže už mi líp drží běžky a hůlky se neboří… Na Bílém Kříži se rozodujeme, že pojedem směr Malý Polom a otočíme to podle času, ale hned za Sulovem už není vyfrézovaná stopa, takže to po nějakém kiláku musíme obrátit (je to fakt hnus, když vám ustřelují běžky a nemáte se do čeho opřít, protože hůlky se boří a boří). Na Sulově sedáme znovu na polívku a pak se rozodneme, že ve zbytku času, než nám pojede bus, tak to nabušíme směrem znovu na Gruň (já dojel ze Sulova na Švarnou Hanku za 20 minut…) - fakt už tomu dávám vše (ruce bolí, ale až se léto zeptá, tak budu mít čisté svědomí!), pak to otácíme zpět a z Bílého Kříže sebevražebným sjezdem na Visalaje 5 minut před odejzdem busu jsem v cíli svého cca 20 km “výletu” (první letošní běžkování ani jinak nemůžu nazvat!). Ernie dojíždí 0 minut před/po odejzdu busu… Bylo to supr, ale kdybych líp namazal, tak bych nemusel tolik to tahat přes ruce (1. cestou zpět z Gruně, jsem zapřením ohnul vlastní silou hůlku!!!). Už se těším, až vyrazím i na skialpy ;-)

Tak jsem úspěšně složil 2 zkoušky v předtermínech (mé studijní “úspěchy”), skoro všechny zápočty (mimo plavání, které si dám ve zkouškovém, ale mám z něj bobky…). Tak jsem si přesunul anatomii z pátku na středu, abych mol dřív odjet domů… Vlak mi měl (ano, měl!) jet v 18:40. Na kolej jsem z anatomie přišel v 17:00, otevřel jsem si laváče, že si tedy oslavím konec semestru… Usnul jsem v sedě i s tím lahváčem v ruce… Vzbudil jsem se o půl sedmé, což při tom, že šalina jede od kolejí ha nadraží 17 minut, znamelojediné - jedu posledním vlakem :-( Takže místo 18:40 jsem odjížděl ve 21:00 a do Havířova přijel o půlnoci… Samozřejmě Havířov je “prdel světa”, takže MHD v tuto noční odinu už nejezdí, takže jsem vyrazil rázným krokem s dvacetikilovým báglem, běžkami a notebookem na pětikilometrový pochod domů… Jak mi pak napsal Peter: Vy ste este nepoznali budik? (vy = obyvatelé ČR, protože na pokoji panuje pseudo občanská válka v ČSFR ;-) ). Vynalezli, ale ještě ho neumíme používat!