Brněnskej vopruz 2008
No, nepočítejte s tím, že tady budu psát legendární článek jako Pekič o Rockymanu. Už na jaře jsem věděl, že na IM nepojedu a potom, co se uveřejnily první informace na webu, tak mě Brněnskej vopruz začal lákat. Kluci mě pak nalomili ve Svratce. A když mě Martin přihlásil (tady jsou celkem 2 rozdílné verze :) ), tak už nebylo co řešit. Extrémní orientační duatlon s původními parametry 3/130/4 jsem ještě nejel.
Snad jen párkrát sednou na kolo a zjisit, že funím i při vytahování kola ze sklepa nebyl nejlepší signál. Mojí tajnou zbraní je psychologická příprava. Tak jsem ježdění do hospody nazval tréningem a hned jsem trénoval skoro každý den. Týden pře závodem jsem potkal na Martina na Lysé, prý nejede, že nemá najeto (udělejte si obrázek o eliťákovi sami), na druhý den jsem si zmastil kyčel při scházení z Kozubové (běh do vrchu alespoň trošku ukázal pozitiva “tréningu”).
V pátek jsem dojel do Frýdku s báglem na zádech a s Kalem vyrážíme do Brna. Přijedeme sice se sekerou, ale všechno nějak stíháme. I večeři v pizzérce. Pak ještě začít drbat do kola,protože destičky moc nebrzdí - kov-kov není ideál. Nastavit budík a do hajan. Nevím proč, ale budík jsem omylem nastavil o hodinu dřív. A pak jsem stejně už neusnul.
Tak se lehce rozjet od Lužánek k letišti. Poštělovat kolo, nachystat pytle na občerstvovačky. Pytlík na horský OB ani nechystám - v zázraky nevěřím ;-) 10 minut před startem ohnu závlačku od destiček na třměnu (tuhle součástku jen tak na rychlo neseženete). Po dobrém to nešlo opravit, tak pár úderů kombinačkama to vyřešilo. Jsem holt technický typ.
Start je na vrcholu Medláneckého kopce. Kale samozřejmě přijíždí pozdě (a kdy vlastně ne?), takže odkládáme start o 10 minut. Složíme slib a pak je start. 2 krátké okruhy OB v totálním napalmu.
Slibujem dnes přede všemi a řveme z plných hrdel,
že budem mít po závodě vopruzenou prdel.
Začíná být vedro a vlhko, není to fajn. Sice jsem dostal první lajnu na startu, ale v zápětí jsem ji ztratil. Teď už to byl boj se sebou a o poslední místo. OB odsýpal celkem rychle. Pak depo a vzhůru dolů, okolo letiště. Na první mě sjíždí Kale, s ním pak pojedu/nepojedu až někam k Hořicím na první hagaby (2 okruhy na MTBO mapě). Za zmínku stojí určitě “geniální” postup z druhé kontroly (u Sychrova) přes Kuřim a kolmo na hřeben Babího lomu, který jsme ještě vyšperkovali okružním výletem okolo Kuřimské hory. V tu chvíli byli všichni za horami, včetně Pekiče. Když je člověk až za Pekičem, tak to signál problémů :) U Podlesí mi Kale odjede (do kufru), já jdu taky do kufru, pak tlačím kolo sviňského kopce. Záda mě začínají bolet a je zle. Dolů je to konečně pohoda. Do kopce to kvůli zadům nestíhám, tak Kale se rozhodl pro poznávání krás útesových údolí u Hořic s kolem na zádech, takže na startu hagaby jsem před ním.
Smích? Přešel až mi Dvoři dal mapu :)
Pekič mi dává jedno kolo. Hagaby se mi líbí, akorát nějak se nedokážu srovnat s tou mapou, samé čáry, čert aby se v tom vyznal. Ale líbilo se mi to, dokonce jsem zapomněl na chvíli na záda. Pak dlouhý sjezdík, kde prd vidím bez brýlí (ano slibuju, zajdu s optikovi). Dole mi stačí pár metrů do kopce a vím, že je zle. Záda jsou našrot, teď zvolit taktiku, abych to nějak dojel na občerstvovčku, kde to zabalím. Moc se mi to takticky nedaří na kontrolu u Krkaté báby, kdy odbočím do fest jiného údolí. Alespoň jsem poznal hezké místo :) Pak ale začíná komedie, já se v tu chvíli moc nesměji. Musím tlačit i do kopce po asfaltu. Poslední kontrola, zavolám Peťulovi, že to balím, že pomaličku se přibližuji k němu. Jakmile dojedu na Kozí hlavu, tak Pekič nakládá kolo na auto. Uff, nejsem sám. Tady pro mě jako závodníka závod bohužel skončil (lehčí první 1/3, cca 52 km). Když jsem viděl další mapu, tak jsem byl najednou rád, protože vymetání údolí Svratky bylo až místy hardcore, hlavně na převýšení.
Pak už jen výlet do Billy a na 2. očerstvovačku a do cíle (Blatiny). Štepi trošku byl nervózní, když Plechovi dával asi 5 nebo 6 akademickou patnáctiminutovku. I Rockyman se většinou přetáhne. Bohužel jsem si naivně myslel, že tady půjde o sranda projetí na Vysočinu :) Postupně se narazí bečka a do cíle dorážejí závodníci, mrtvoly a diváci. Nakonec i Kaleho vyhnal déšť a tma z lesa. Hajousek vyhrál soutěž o fotku s nejopruzenější prdelí (i tento bulvární blog je málo bulvární na fotku bubáka). Jedlo se, pilo se, koukalo se na fotky s bubákama. Výtečná akce. Bečka došla v okamžik, kdy se šlo spát.
Ráno se všechno dá do pořádku a připravit se na návrat do Brna, kolmo. Naštěstí to dopadlo na suprovní vyjížďku za 3:20, ikdyž záda v konci znovu protestovaly. Alespoň jsme projeli novou, pro mě neznámou, cestou z Kuřimi do Medlánek.
Co dodat? Byla to supr akce, prdel mám vopruzenou. Štěpi a Peťule moc děkuji za všechny za parádní víkend. Díky patří Kalemu za odvoz a za pívo v Malhostovicích (možná to bylo někde jinde).
Tajně doufám, že Plech (to je ten frajer, který si ani nechystá občerstvení) bude kámoš a postaví další rok pěknou trať. Když bude víc po rovině, tak se zlobit nebudu - to bych mohl dojet i na druhou občerstvovačku ;-)
Ať žije BV09!
Tady jsou třeba nějaké první fotky a výsledky. Na ofiko webu se objeví další fotky a mapy.