forest blog

Stane se, že se někdy vymknou věci z kontroly. Jsou prostě věci, které neovlivníte. A následky vás pěkně štvou.

Včera se u nás ve vchodě stala tragédie. Malá holčička vypadla z okna. Bohužel se stane. Jak se to stalo a celý časový průběh nechám na PČR. Co jsem ale nepochopil, tak proč půlka vchodu jen blbě čumí z okna a nepomůže? Takže nakonec to dopadne, že ač jako poslední obyvatel vchodu, který se to dozví, se pokouším o resuscitaci s pomocí hysterické matky. Po 6 cyklech přijíždí RZSka. Jen tak mimochodem sídlo RZS je 13 minut běhu od baráku, takže sousedi jen zavolali 155 a nazdar-bazar.

Holčička po 2 hodinách umřela. Bohužel jsem to i čekal. Výška i místo dopadu bylo neslučitelné se životem. Smutek.

Dovolil bych si tady uvést kus zákona. Konkrétně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, paragraf 207:

(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Ať mi nikdo neříká, že z vymývací mašinky (TV) neví základy první pomoci? Na druhý den pak stejní aktéři poskytují televizi rozhovory, kde i kritizují matku. Hamba jim, dveře jim nepodržím a nepozdravím je. A že se k tomu vyjadřují lidé, kteří bydlí na opačném konci bloku? Hmm, taky bych chtěl mít rentgenový zrak jako Superman. Že já blbec se koukl do diskuze ke článku na iDnesu, kde se popisuje událost. To už byla poslední kapka. Nasranost.

Fakt se začínám bát, že mě někdo trefí autem při běhání nebo na kole auto a lidi budou jen čumět. Ta lhostejnost je bohužel vážná, často smrtelná.

Když chcete najít obrázek nebo fotku, tak není problém. Zadáte do google klíčové hesla. Pokud chcete vyhledat nějaké použitelné fotky, tak to provedete ve flickru. Co když chcete postup přesně opačný? Tak to jsem byl vždycky nahraný. Naštěstí existuje služba TinEye. Hned jsem našel pro ní využití - potřeboval jsem zjistit autory a názvy uměleckých děl pro vyluštění cache GCTY4K (tak se z toho stal zase klasický “ošul” a obtížnost kleskla o 3 hvězdy).

Služba je zatím jako neveřejná beta verze. Jde si ale požádat o pozvánku. Já dostal přístup za pár hodinek.

Je podle mě jen otázka času, kdy google odkoupí technologii a implementuje ji do images.google.com. Je až překvapující, že google nebyl první, kdo s tímhle (mnou touženým) vyhledáváním přišel. Je to sice specifické vyhledávání, ale využití v procentech bude mít asi stejné jako třeba jako books nebo scholar.

Občas by se hodilo něco podobného i pro hudbu. Často se stane, že si ani za nic nevzpomenu na název písničky. Ale to je asi jen hudba budoucnosti.

Zbavte mě svéprávnosti. Když člověk dělá sebedestrukci na trénovaném těle, tak to ještě jde. Pokud na netrénovaném, tak je zle. Já jsem to posunul do dalšího levelu - netrénované a zchátralé tělo.

Jsem si říkal, že když poběžím jen půlmaraton ve štafetě na Moraviamanovi, tak to bude oddychovka. A chyba. Minulý týden jsem nejel na MTBO - měl jsem nějakou virózu. Takže jsem neběhal. Nebyl jsem vlastně běhat od Vltavy, kdy jsem si narazil nárt a patu. 21 km přece musím dát z voleje, to byla má představa.

Jenže on je problém, když k prodělané nemoci přidáte nedostatek spánku a celodenní pobyt na slunku. První kiláky byly trošku rychlejší, tak jsem trochu zpomalil. Do druhého kola jsem nabíhal s tím, že to zrychlím. Vydržel jsem kus za 1. občerstvovačku. Pak jsem měl co dělat, abych stihl chytit svodidla, jak se mi zatočila hlava. No, možná to bude tím sluničkem, které začalo pražit. Nepomáhá ani ochlazování. Jsem totálně bezradný. Hlava jak střep, začíná mě bolet celé tělo. Nohy se mi boří do asfaltu. Jsem v horším stavu než všichni jednotlivci, to už je co říct. 2 km před cílem se mi bloknou bedra (holt, následek kotoulu letmo po pár pivech). V cíli pak umírám několik hodin. Krásná kombinace úžehu s úpalem. Když už se dám do použitelného stavu, tak Michal U. mi oznámí, že budu řídit auto. Supr, tak to dneska umřeme všichni.

Ne že bych neměl strach z řízení. Ale to víte, 3 roky jsem neseděl za volantem. Tak pro jistotu se ptám Kris na pořadí pedálů. Spojka, brzda, plyn - to je mé řemeslo. Michal je neoblomný, prý to nějak zvládnu. Zvládl jsem to tak tak. Pokud nepočítám málem přejetého psa, cyklistu a chodce. Taky ideální nebylo, když jsem to na kruháči vzal málem rovně. Ty kostky jsou tam od toho, aby se po nich nejezdilo. Pak mě začne brát křeč do pravačky a tak mění šoféra někde před Vyškovem.

A co milé děti z toho plyne? Mám strach už nejen z řízení, ale i z čehokoli, co je delší než doběhnutí na tramvaj.

Sice jsem na twitteru psal, že knihy dorazily, ale teprve teď jsem se k nim dostal. Pokusím se přiblížit pár poznatků ze samotného nákupu v nejznámějším americkém internetovém mallu - amazon.com

• Platbu jsem prováděl s kartou EC/MC Internet card do eBanky. Ze začátku to vypadalo na podivnost, že se celá transakce pokazila. Na účtě se mi nejdříve zablokoval 1 USD. Poté až patřičná částka. Tu jednodolarovou transakci asi považuji za verifikaci, podobně to má i PayPal, který ale Amazon nepodporuje.
• Omylem jedna kniha nebyla na skladu, nevšiml jsem si toho. Takže jsem měl možnost balík rozdělit, nebo si počkat. Počkal jsem. Kniha byla za 3 dny na skladě, expedice trvala něco přes týden.
• Od samotné objednávky jsem měl balík doma (skutečně domů, nikoli na poštu) do měsíce.
• Clo mě neminulo. Na balík za cca $180 mi celníci vyměřili clo 266 korun. Co mě fakt štve, že stát si clí i poštovné. Neva, celková úspora je mnohonásobná. Jen IT knihy jsem v podstatě koupil za 50 % oproti českým cenám.
• Pokud člověk nechce věci hned a může si počkat, tak nákup z USA je pohodlnější.
• Existuje sice možnost kupovat na britském amazonu a tak se vyhnout clu. Ale není to moc výhodné - ceny jsou v USA nižší výrazně, že to setře rozdíl poštovného i cla. Navíc US verze má mnohem větší výběr knih (a to nemyslím jen skladových zásob).

Co jsem si vlastně koupil?

Po najetí na knihu se vám zobrazí její popisek. Využil jsem službu Mbedr, která dovoluje embedovat obrázky z flickr včetně notes.

Teď už jen to pozitivní rozhodování. Kterou knihu si tak přečtu jako první? Asi šáhnu po běžecké beletrii.

Asi znáte pohádkovou hlášku “Odvolávám co jsem odvolal, slibuji co jsem slíbil”. Nějak se mi prostě do těch do Otrokovic nechtělo. Musel jsem odstěhovat půlku věcí, včetně kola, do Havířova. Nebylo kdy jindy.

Si tak ležím v posteli a volá mi Radek Vala, že jim vypadl běžec do štafety. Prý jen “dvacka”. Proč ty telefonáty trvají, kdy mě někdo překecává skoro pod 2 minuty. Když já někoho přemlouvám, tak mi přijde účet, který se tváří, že jsem volal do Asie.

Věci jsou odstěhované. Účast slíbená. Má to jen jeden háček. Z Otrokovic potřebuji nabrat směr Brno, do Havířova už nechci (druhá várka a 2 zkoušky čekají). S vlaky je z Otrkovic hodně blbé, obvzlášť vzhledem k večernímu konci závodu. Je možno se k někomu vsockovat do auta v sobotu směr Brno, nebo na sobotní ubytko na zem do spacáku? Případně obojí?

Zabalit analergin, telecí plecka a mohlo by to být pro dnešek všecko.

Jak jistě tušíte, zase jsem absolvoval kurz na škole. Čím jsem starší, tak je hůř snáším. Starší lidé mají horší toleranci na alkohol. Nehledejte v tom souvislosti ;-)

Oproti loňsku jsem zvládl zaplatit zálohu včas (termín skoro 2 měsíce), takže jsem mohl vyrazit na 5 dnů na vodu. Zápočet zněl jasně. Dojet a přežít :)

Nebudu se moc rozepisovat, přihodím pár fotek v setu Vlatavy na flickru.

celkem blbé, že v žádném slideshow nefungují videa včetně flickr.com

Nácvik ptákovin v Krumlově:

Vorování:

Jez u Jelení lávky:

Teď pár poznatků:

• nenechávat si nezabalené věci na parkovišti - přijde déšť a pak jste v mokrých věcech
• pokud nejste flegmoš, buďte háčkem - zadák má vyšší šanci, že nedostane pádlem po hlavě
• Pokud vám zadák nehodlá zastavit u hospody, tak mu prostě vyskočte z lodi. Stejně tu loď doženete i kelímkem v ruce. Bacha na nastoupení do špatné kánoe. Jsou z toho pak příběhy typu “jsme se cvakli, uplavali pak všechny věci a holčina ještě mi málem vylila pivo”.
• Pořádné boty do vody, žádné sandále. Teď kvůli dosluhujícím sandálům řeším naraženou patu a podrbanou šlachu na chodidle. Táhnout utopenou loď po
  kamenitém dně naboso už nechci opakovat.
• Piva a smažáky nepočítat. Pivo je dobré a Garfieldovi, že co je smažené je i dobré, vymlouvat nebudu ;-)
• Měli jsme trochu zvláštní ujeté úseky v jednotlivých dnech: 8, 30, 0, 38, 0.
• Regulérní cvak byl jen jeden. Předposlední jez v Krumluvě, který jsme sice projeli ale po pár metrech se loď naklonila a šla ke dnu. Paradoxně z těch lehčích. Nevím proč. Asi váhovým rozdílem posádky (nateklá voda)…

Aktualizováno, anketa ukončena
Přihlásit se? Anketu utnu dneska v 8 večer. Anketa ukončena

Doplněno:
Když odečtu svůj jeden hlas (od ANO; nějak blbla při nasazování) a přidám hlas Áďi (NE). A po dnešní 10 km galeji, je to 9:6.

Takže pud sebezáchovy zavelel… do Otrokovic ano. Ne závodit, ne závod. Foťák do ruky. Kdo jede z Brna v sobotu na otočku a má flek v autě?

Sice nejsem moc příznivce kupovaných DVD. Média se mi ztrácejí, škrábou, nejdou přečíst, kamarádi je nevracejí. Ale tomuhle jsem nemohl odolat. Poslední dobou se nějak zvýšeně prosazuje trend prodeje levných DVD jako příloh nebo filmů samotných v novinových stáncích. Tam taky teď a dalších 7 čtvrtků bude k sehnání Červený trpaslík. Cena je více než příznivá: 49 peněž za sérii.

Pokud hledáte podobné tipy, tak kaledář s přehledem vám může pomoc. Navíc si jej můžete naimportovat do Google Calendar, který má ode dneška i české rozhraní.

Nachystejte květináče!

Tak a teď mám propojení oběma směry. Jednak se mi zde objevují moje tweety. Ale i každý nový příspěvek se zde avizovat v Twitteru díky pluginu Twitpress.

Co je to Twitter?

V podstatě mikroblog, který je omezen na 140 znaků na jeden příspěvěk. Osobně ho používám častěji než blog. Tolik blbostí by ani většina lidí nečetla. ;-)

Člověk musí asi poznat dno, aby se měl od čeho odrazit. Na začátku minulého měsíce jsem s tím dost bojoval. Byl problém uběhnout i desetikilometrový běh. Trvalo mi celkem dlouho než mi to všechno secvaklo.

To, že jsem rok od roku více náchylnější na všechno kvetoucí, vím. Ale jaksi jsem si to neuvědomoval, že hranice může překročit i jistou mez, kdy už to nebude jen na obtíž, ale vyloženě mi to bude vadit. To se stalo letos.

Loni jsem před Moraviamanem jsem v podstatě taky vynechal 2 týdny. To ale na mě spíše tlačila psychika, ať se nepředřu před závodem sezóny. Letos to bylo v kombinaci se zkouškovým. 2 týdny úplně stejné.

Nezbylo mi teda než přijít na to, jak z toho ven. Zkouškové jsem vyřešil jednoduše. Stačí si položit jednoduchou otázku, kterou jsem slyšel nezávisle na sobě jak od Maťa tak od Lukáše L.:

To si fakt nenajdeš hodinu denně na tréning?

Tahle věta by se měla vytesat do kamene. Člověk promarní několikanásobně více času blbostma (net, TV, chození na přednášky…). V podstatě jde o timemanagement, kdy si prostě vytvořím blok, kdy mám čas na trénink. Jde to. Zafungovalo to. Něco jiného je se dokopat do tréningu, když je člověk unavený jak prase z tréninků předchozích nebo školy (vzhledem k tomu, že studuju sportovku, se není čemu divit) příp. práce.

Kdy běhat jsem tedy vyřešil. Jak běhat taky. Musím znovu poděkovat Lukášovi. Moje vize byla taková, že se zaměřím na kratší běhy (míle až pětka), abych posunul rychlostní bariéru. Plán byl, že cílem budou krátké rychlé běhy. Ehm, pěkná blbost, že? No jasně. To, že je maratonec pomalý na kratších závodech není tím, že běhá dlouhé běhy, ale absencí krátkých. Absence krátkých intezivních tréninků. To je to, co jsem několik let sral (cca od roku 2003). A výsledek je jasný. 1500 metrů zaběhnu v podstatě ve stejném čase jako na konci základky. Lydiardova teorie podobnosti tréninku středo- a dlouhotraťařů má něco do sebe.

A kde teda zbyl problém? Ta alergie. Všechno kvete, všichni se usmívají. To jsem fakt jediný běhající alergik v okolí? Tak jsem teda nasadil Analergin a experimetuju na sobě. Ráno prostě nevstanu, jsem noční pták. Během dne je to na prd, vzduch je suchý, takže nezvládnu nic delšího než 60 minut, abych nebyl dehydrovaný. Včera jsem vyzkoušel 90 minut a bylo to divvné. Pokles tempa vzhledem k teplu během tréninku je značný. Spíš se jedná o posilování psychiky než o vytvoření adaptačního podnětu. Večer je to ale jiné, roste mírně vlhkost. Teplo není tak strašné. Sedí mi to i vzhledem k biorytmu. A jak by to bylo bez přášků? Trénink by byl stejný, akorát to co se děje po tréninku už nemám zapotřebí. Od štípání očí přes nonstop smrkání a kýchání.

Teď mě čeká cesta do Brna. Jelikož je teplo, tak okno v kupé bude otevřené. Nejen psychiku musí člověk zatěžovat.

A k tomu květnu samotnému. Jsem celkem spokojený, když vynechám ty 2 blbé týdny. Sedl jsem po třičtvrtě roce na horáka, když jsme pořádli MTBO. Záda z bajku bolí jak čert, ale to bude asi o zvyku. Však více najdete v deníku. Vzhledem k tomu odražení od dna jsem rád, že jsem letos vynechal DTT, které jsem plánoval (Grafilit a Moraviaman). To že tacháč ukazuje skoro pětikilo, by znamenalo jen řízenou sebevraždu. A to nechci. Raději si odjedu něco krátkého, vyhlídnutou mám Velkou cenu Ostravy, ale to je až v nedohlednu.