O půlmaratonech
Když tak přemýšlím, kterého času si vážím nejvíce, tak to asi bude čas na půlku. Půlkmaratony jsem běžel zatím 2, to je asi tak stejně jako Jan Pešava, pokud se nepletu :-)
První jsem běžel 3 týdny po MMM a týden po Psotkově memoriálu. O odpočinutém tělu nemohla být řeč. Byl jsem rád, že jsem se po každém závodě dal do kupy. Týden mezi Psotkou a Otrokovickým půlmaratonem jsem ani neběhal. Koncentroval jsem energii. V té době jsem nevědel, že se tomu říká akumulační metoda. Teď už to vím. Aplikuji ji znova, raději tomu říkám akumulační metoda, protože flákání nezní moc vědecky a už vůbec ne in. V roce 2006 jsem tedy v Otrokovicích zaběhl 1:28:32. V rámci toho, že jsem měl zároveň maraton i za 3:32 si myslím, že to bylo dobré.
Loni jsem běžel jen Brněnský půlmaraton, zadrženě - ani jinak to nešlo, měl jsem 6 závodů v 10 dnech (trochu takový crash test na zrychlení, který se povedl). 1:32 nebo tak nějak, ale na pohodu a kecacím tempem. Holt, trénink nesl ovoce. Ale naplno to nebylo, takže jsem si mohl říkat alibistické kdyby.
Letos znovu flákám a psychicky se připravuju. Proč tedy mám pochybnosti, že někde v akumulační metodě je chyba? Nebude to tím, že na každém PIMu vidím příkopy plné pilně se připravujích lidí (pozn: silná ironie)?
Dost nabývám pocitu, že poslední dobou se snažím jíst ne nedopečené těsto ale rovnou mouku, syrová vajíčka a zapíjím to olejem, vodou a mlékem. A pak se mám divit, že se z toho poseru…
Zítra se v Olomouci určitě zadýchám, protože 4:10/km bude svižné. Možná až svižnější než zásoby naukulované energie. Holt, někdy se dvě teorie protnou. Zítra ztratím kus svého běžeckého já - ztratím poslední trať, kde moje výkonny jsou fakt pod psa.