forest blog

Za 3 měsíce prý jde zvládnout maraton. Nejde. Chtěl jsem běžet letos 2. den Porubského dvojmaratonu. Chtěl. Rozhodnutí bylo nijak neupravovat “trénink”, prostě to odběhnout jako jakýkoli jiný závod.

Včera jsme dali Lysou poprvé letos na skialpech - zanechalo to ve mě dojmy, stejně jako na skluznici. Asi si dokážete představit současnou sněhovou situaci na horách. Totálně na prd. Večer jsem zašel na pivo. Ehm, teda na 4. Někde jsem četl, že má cukry. Cukry jsou prý nutné ke sportu. Na panáky jsem se nenechal zlomit, jsem přece sportovec. Spát jsem šel po půlnoci, akorát ne s pocitem, že neusnu, ale totálního utáhání.

Ráno budíček v 6. Ještě chvilku pospím, autobus jede až v 7:00. Probouzí mě světlo, pohled na čas na mobilu a hlasitý sprostý výkřik. 9:30, to do Poruby nestihnu ani tryskáčem na start v 10:00. Tak si dál ležím v posteli a je mi dobře. Letos to je takhle druhý závod, který jsem zazdil. Pokaždé Poruba. Ostravské závody už budu prostě vynechávat z principu.

Ale vytočený jsem dost, ne kvůli tomu, že jsem zaspal maraton. Ale kvůli tomu, že jsem mohl běžet první maraton “z druhé strany” - nulová nervozita (normálně před maratonem se mnou není rozumná řec), žádné vylazení (normálně gaučuju 2 týdny před). Jak se znám, tak bych to píchnul buď na 20. km, nebo zaběhl osobák. Jsem nevyzpytatelný člověk.

Stejně moje chvíle přijde v Bratislavě! Teda pokud nezaspím…

Letošní podzim jsem se závody jaksi nevychytal. Podzimní sezónu jsem začal a zároveň ukončil jediným závodem - Memoriálem Otty Gavendy. A moc nechybělo a podzim jsem mohl z kalendáře úplně vyškrtnout.

Do Havířova jsem odjel jaksi nakvap, plán na víkend nebyl připravený. Navíc jsem zjistil, že se koná poslední KŽ - tak se pokusím nějak vetřít do autobusu Havířováků. Proběhnout se z mapou by nemuselo být špatné. Má to jeden háček - komplet orienťácké věci mám v Brně. Nevadí, dres mám starý doma. Bez buzoly to nějak zvládnu. Čip si půjčím. Místo orientek použiji nové krosky. Přihlašovat se ve čtvrtek nemá cenu - 120 kaček za trápení v H21 nedám. Přihlásím se hezky do příchozích - poslední dobou kategorie, kde se cítím nejlíp. Nakonec Ďábel nepřijel, takže běžím mimo soutěž na jeho startovné kategorii H45. Alespoň uvídím jak ty rakve jsou pomalé. Taky jsem uviděl. Chyb jak máku, naštěstí jsem to dobíhal na obíhačkách naookolo. V závěru mě to začalo bavit, škoda, že je konec. První dostal nějaké 2 minuty, uff - není ostuda. Trať dost stupidní, moc se netěším, až budu tohle běhat pořád a ne jen výjimečně.

Ale jinak jsem si užil vše. Déšť. Mapu, ve které jsem neviděl nic (mapa OK, zrak KO). Brody, bláto, větvě v obličeji. Přežití jsem oslavil 2 pivy do kelímku a párkem - jestli mi něco chybí na orienťáku, tak ta pohoda po závodě. Cestou v autobuse jsem si výborně povykládal s Karlem Benešem (ale o tom někdy jindy).

Tuhle středu mi sedl přesně do plánu “sranda závod” - mistrovství Brna v nočním parkovém OB. Aby to nebylo jednoduché, tak je to scorelauf a jsou zakázané čelovky (sic!) a zakázané buzoly (supr, tu svoji stejně nemůžu najít). Závod probíhal podle pravidla: pod lampu, namapovat, kontrola a opakovat. V závěru závodu totální zmatky (však to jde vidět z postupů), že jsem nechal jednu kontrolu za zády. Ono fakt napočítat 20 koleček ve tmě není žádná sranda. Od Plecha jsem dostal 8 minut, což v rámci poslední 1/4 závodu je snesitelné.

S tou mapou mě to zase nějak chytlo :-)

Znáte to, někdo vás lanaří tak dlouho, že vám už dojdou výmluvy (a ty jsou vždy racionálně opodstatněné), tak nezbude než kývnout. Beet do mě začal už třetím rokem hučet, jestli se objevím na Lysa cupu. Předloni bylo moc sněhu - jezdil jsem na Lysou maximálně na skialpy. Loni nebylo sněhu vůbec, tak jsem jezdil na kole. Letos sníh ještě není, nejezdím na kole. Tak moje poslední výmluva, že kopce mi nejdou (což je pravda), vzala taky za své.

4 hodiny spánku, hnusné počasí (zataženo, déšť). Fakt supr pro výběh na Lysou horu od hotelu Bezruč (dejme tomu 6 km a nějakých 700 metrů převýšení). Je to jeden z seriálu závodu Lysa cupu, kde všechny závody končí v jediném místě - nejvyšším bodě Moravskoslezských Beskyd v nadmořské výšce 1324 metrů nad mořem.

Stehna trošku tahají (překvapivě), ale to spíše tím, že mám klasicky hlavu v záklonu, když se podívám tam, kam mám běžet. Naštěstí dnes mraky zmenšily úhel a tak mě nebolí tolik krk. Na startu jubilejní sté etapy se, podle posledního infa, sešlo přes 170 127 lidí! Co vám budu vykládat, cestičky byly hodně rozblácené po nočním dešti, naštěstí bylo teplo (plusové hodnoty). Jen trošku vlhko, ale bez deště. Šutry mokré. Dost pasáží bylo chodeckých. Vyšlo to na stejno - třeba Justýna na začátku šla vedle mě a já se pokoušel běžet. Člověk se akorát uštve. Naštěstí jsem zachránil svou čest a Justýnu předběhl na severní sjezdovce. Předběhl jsem tam i (asi) desetiletého kluka, který běžel v pohorkách. Využil jsem takticky jeho chvilkové nerozvážnosti v pádu a nasadil vrcholový trhák. Čas 48:24 (sjezdovka od rozcestníku za 7:24) nic moc. V hospodě si hned nemůžu dát polívku, neudržel bych ji. Pak už ano, tak to proložím desítkovým Radkem a je dobře. Sejdeme/seběhneme k autu a hurá domů.

A tak to máte každý víkend… Já to fakt neplánuji jít každý týden. Blázen jako Beet nejsem!

Každý den není posvícení. I na špatných věcech nutno hledat pozitiva.

Po čtvrtku jsem byl skálopevně přesvědčen, že 40 bude formalita a o 39 si prostě zabojuji. Dvakrát měř, jednou řež. Udělali jsme si hezké výlet, když už nic. Jel jsem se Slívovíma - běželi všichni (Týnka v nejmenších holčičkách, Monika na kilák a Česťa na destíku). Něco jsem pofotil, než mi umřely oba akumulátory (tzn. 10 fotek a šlus). Tak jsem se rozklusal na kiláku pro veřejnost. Za 50 kaček člověk dostane tričko (které zase budu někomu darovat). Pak se lehce protáhnout, rozklusnout ještě kilák dva a řadit se na start. Start. Zatáčka, kilák za 3:59, druhý za 3:50. A je zle, je to přepálené. Tosk se mi už začíná vzdalovat. Při náběhu do druhého kola (3,33 km) vím, že je to už na pytel - nohy jak v betonu, nemám rytmus, prostě dřina, která má přijít až někdy na finiši. Vydržím to ještě pár set metrů a končím, zastavuju. Pak se sice rozběhnu, ale už jen výletním tempem. Nějak jsem to už doplápolal za 42:18 (13:14-14:24-14:39). Fakt na prd. Alespoň jsem pokecal se známýma. Překvapivě je velmi tenká hranice mezi dřinou a těžším tréningem, jen 70 vteřin na 3,3 km…

Další šok čekal, když se vyhlašovala tombola. Monika najednou vykřikla: Ty vyhrál, tys vyhrál. V té chvíli nevím, co jsem vyhrál (tajně jsem doufal, ať to není 15 kilo pracího prášku - kdo se s tím má tahat?). Na pódiu dostávám hlavní cenu tomboly veřejného běhu - zájezd podle vlastního výběru za 10 tisíc. Konečně po 7 účastech na Hornické desítce jsem vyhrál v tombole. Cena je to fajn. Hlavně, když si spočítám, že jsem na těch 10 litrů makat 5 minut a 24 sekund. My profíci prostě nejdeme v hodinové mzdě pod 100 tisíc :-) Libor vyhrál ručníky a župan, nadšení stejné. Ale třeba taková Jarka Pokorová - vyhraje televizu, ale nevyzvedne si ji, protože to už profíkům není rovno. Obálka je lehká, certifikát taky, ručníky jsou z bavlny, ale televize je těžký křáp. Tak to raději přenechala někomu jinému - tomu říkám formát. Příště si už při předbíhání takového závodníka nebudu rozmýšlet mu zafandit na trati, budu fandit bez rozmýšlení. Závodníkům, kteří nechají ceny v tombole pro nás ostatní, to po zásluze patří.

No nic, jdu spát. Čeká mě zítra první Lysa cup od Bezruče, kam mě nahecoval Beet. Doufám, že tam nebude tombola - jsou s tím jenom starosti :-)

Přišla zima. Ehm, tedy podzimní sezóna skončila. Ne aby mě kvůli první větě zase nasněžilo ve Frýdku na desítce :-( Dneska byl plán jednoduchý - 2×1 km s pauzou 5 minut (nakonec jsme tu pauzu skrouhli, přišla mi zbytečně dlouhá). Odpoledne na praxi jsem se domlivil s Česťou, že se také přidá. Loni na H10 měl hezký debut za 42:05.

Tréning celkem večer, až v 19:30. Ivan (loni na H10 za 37:28) raději dal přednost vylazení formy u piva. Tma jak v pytli, ovál neosvětlený. Na havířovském oválu to moc nevadí - světla svítí od ulice a okolních paneláků. Při čekání na si dám ABC a nějaké poskoky. Hmmm, ty legpressy si příště v posilovně odpustím. Ze shybování mě ještě teď bolí prsa a záda. Pak klusnem na ovále, sundám nové šusťáky od Craftu a můžeme začít. Plán byl to jít v tempu desítky za 39:00 (tj. 3:54 na kilometr). Poslední dobou fakt v nohách nemám tempo, běhám jak rozháraný pes (rychlostní čidlo mi chybí fakt více než tepák). Jelikož je tma a já pytel vidím na hodinkách, tak prostě běžím. Po prvním intervalu uvidím, kolik jsem zaběhl. 3:37. Hmm, nadplán. Ale navadí, protože 850 metrů jsem fakt běžel totálně uvolněně - takový pocit při rychlém běhu jsem neměl několik let (snad naposledy někdy na konci ZŠ). Krásně jsem si natahoval krok, přišlápl odraz - no, však to znáte. Česťa doběhne nějakých pět sekund později, sbírá plíce z tartanu. Dáme mezichůzi (200 m) a minutku čurpauzu, víc není potřeba. Tentokrát uvolněně vydržím jen 400 metrů, stejně tak jako můj následovník. Trošku do toho šlápnu posledních 400 metrů, abych to náhodou nešel pomaleji než první mezičas. 3:28 No, asi po změně času mi blbnou hodinky stejně jako spánkový režim. Však hodinky budou proti mě v sobotu ve Frýdku. Rozběhnu první 3 km na 39:00 a uvidím.