forest blog

Respektive třetí studiové album, které vydá tahle perla francouzského popu. Kdo neslyšel, nepochopí. Kdo neviděl, jako by i neslyšel :-) Odmlka několika let snad nezanechá následky na dalším albu, stejně tak jako mateřská dovolená.

Tohle by měla být písnička z nového singlu. Jestli jsem to dobře pochopil, tak to už i běží v rádiích.

Když se zaposlouchám do Alizée, tak si hned vzpomenu na den před mým prvním maratonem (PIM 2005). Přespával jsem u Kuby a Banána na kolejích. Na můj nesmělý dotaz “co je to za babu na pozadí plochy tvojeho NB?”, mi hned Kuba pustil videoklip. V tu chvíli zavládl na pokoji klid, medici odložili své knížky, zanechali učení a všem okamžitě spadla brada. Banán jen poznamenal: “Ach ty pohyby, ty pohyby…”

Pokud pořád nevíte, co mám na mysli, tak zkoukněte třeba J’en Ai Marre!.

Teď už jste viděli, slyšeli i pochopili. I ten pop má něco do sebe, že?

Někdy si říkám, že to je až skoro nemožné, jak si něco udělám. V tréningu si ničím nohy. Při uklízení ruce. Při učení hlavu, jak si mlátím knihou o čelo.

Ne že bych měl radost z cizího neštěstí, ale našel jsem svého hrdinu. Rakušan Günther Weidlinger je vetší smolař než já. A to je už co říct. Stačí jen jeho výčet “nehod”:

Weidlingera, devátého muže z MS 1999 a osmého z olympiády 2000, provází smůla v celé jeho kariéře. Pád měl už v rozběhu na ME 1998 v Budapešti, kde si natrhl sval, v roce 2001 si při mítinku v Norimberku utrhl při dopadu do vodního příkopu achillovku. Ve finále ME 2002 v Mnichově si natrhl kvadriceps na levém stehně, spadl i při “hladkém” závodě na halovém MS 2003 v Birminghamu, kde si poranil rameno, a na zemi skončil i v rozběhu při pařížském MS 2003. (zdroj: Sport.cz)

Jak napsal někdo do dizkuze pod článek: Nechci chytračit, ale ten kluk už by se na to měl vysrat. Sice dost zkreslený pohled, ale pravdy na tom trochu taky bude :-) V první okamžik to vypadalo fakt hrůzostrašně (to jsem taky už zažil), ale žije. Jestli ho někdy ještě uvidím v televizi běžet steeple, tak se v žebříčku hrdinů posune před Ramba.

No, jsou 2 kategorie. Ale 3 vítězové.

Ve včerejším finále klasické trati doběhla ve stejném čase Minna Kauppi i Heli Jukkola, takže Finsko slavilo double. Je to poprvé v historii MS (pokud se nepletu), kdy se o první místo dělí 2 závodnice. Vše je navíc podtrženo stejnou národností. Jen pro informaci - výsledky se vedou na přesnost sekund (desetiny se zaokrouhlují). V chlapech si vyběhl vítězství Matthias Merz ze Švajcu o 3 a půl minuty před druhým Rusem Khramovem, pak následuje dvojblok Norsko-Finsko (další Skandinávec až na 15. místě, skoro všichni DNF). Přesně jak jsem předpokládal v chlapech, vyhoření Seveřanů. Simone “až” třetí.

Tentokrát se Čechům vedlo více v chlapech, Bingo se sedmým místem. Kousek od bedny. Eva Juřeníková 14. místo (její postupy), taky celkem fajn. Škoda přeškoda, že Olaf (Tom Dlabaja) zapomněl orazit na občerstvovačce kontrolu. Taky se mi to jednou stalo a to jsem neběžel MS… Bohužel školácká chyba. Olaf bohužel bojoval i se zdravím, stejně jako hodně závodníků. Vedro v kyjevské oblasti může být v srpnu fakt hodně nepříjemné, taky vím ze zkušenosti.

Docela jsem se zarazil, když jsem viděl mapu chlapů, orientačně nic moc. Především o fyzičce. Ale postup 7-8 fakt stojí za prozkoumání. Nejrychlejší let ze špičky měl Merz, který šel “středem”. Pak další varianta “zprava”, kdy se neskutečně lízal asfalt (ale protiklad je ten, že celou dobu do vás pere slunko). Tohle šel například Nordberg (3. místo, NOR), pro mě za neskutečných 18:24. Buď Nor je robocop a nebo ta volba fakt byla lepší. Pak ještě 3. možnost - zleva, podobný princip jako šla Eva Juřeníková. Sám fakt nevím, co bych zvolil. Před pár lety bych to tlačil středem, teď asi úplně zprava jako Nordberg (akorát na ten závěr bych si nenabíhal metry navíc). Asi budu muset někdy vyrazit na Ukrajinu a otestovat si to přímo na sobě :-)

Večer začíná další MS, tentokrát Osacký maratonský masakr. Jiné slova mě nenapají - počasí je z kategorie hardcore, start v 7:00 místního času asi moc nepomůže. Já se kouknu na Červeného trpaslíka a pak hned na přímý přenos z pohodlného pokoje. Ani to těm klukům nezávidím…

Ne, nemá posunutý kalendář. Nejedná se o Osaku, ale o Kyjev. MS je tento týden v orientačním běhu.

Minulý týden se běžely kvalifikace. Z mého pohledu s překvapením. Bohužel negativním. Sosák (Petr Losman, reprezentant i v běhu do vrchu) bohužel ani jednou nepostoupil. Více se na stránkách o-repre rozepsal o kvalifikacích Radek Novotný. Jsou zde k dispozici i mapy, které jsou taky ke stažení na oficiálních stránkách (mapy). Asi jsem trošku alergický na zelenou barvu, takže se mi z terénů zatím (podle mapy) nejvíce líbila kvalifikace na long, otevřený terén, tráva, trošku kopce.
Dnes se běželo finále midllu (zkrácená trať). Baby dopadly podle mého výborně. Nejlepší Brožková na 8. místě. S chlapama trošku horší, když vezmu to, že Jedla měl na druhém rádiu (výsledky z této kontroly byly na netu během závodu) šanci na hezké umístění. Nevadí. Kdo vlastně vyhrál? Thierry Gueorgiou (FRA) a Simone Niggli-Luder (SUI), takže nic nového pod sluncem - obehraná písnička posledních let :-) Za zmínku stojí určitě mezičasy, kde jde vidět, že Simone se ujala vedení hned na první kontrole a do cíle se už nic nezměnilo. To Tero začal být leaderem “až” na páté kontrole.

Zítra se běží finále longu. Podle mě scénář na prvním místě žen bude totožný, v chlapech se podlě mě prosadí asi více kontinentální běžci před seveřany (Švýcaři v kvalifikaci nebezpečně vystrčili růžky). Snad i někdo z chlapů se vleze do desítky.

Pokud orienťáku nerozumíte, tak nezoufejte. Já dost často taky ne - jen pobíhám bezmocně po lese a čumím do mapy. Jen tak pro informaci - letošní atletické limity české reprezentace. Zajímavostí je, že Jedlička patří mezi “pomalé” běžce. Ale v terénu se jaksi karta obrací. Ono to asi není jen o těch nohách.

Dočetl jsem tuto knížku se smíšenými pocity. Hodně se o technologie, které vyprodukuje Google zajímám. Google mám rád. Ale knihu bych se v některých situacích nebál nazvat “rozsáhlým PR článkem”, za který jsem zaplatil.

Pokud si odmyslím progandu, tak výborné čtení. Hlavně chronologicky a všechno all-in-one. Abych autorovi nekřivdil, tak občas uzná chyby na straně Google. Ale opěvných ód na Sergeje a Larryho je tam jak na Lenina, bez přehání. Kdo četl, pochopí. Nebál bych se knihu srovnat s Vítězstvím vůle od Kožíka (o E. Zátopkovi). Čtivé, zajímavé, ale občas uhozené.
Ale jsem rád, že jsem si knížku koupil. Určitě stojí za přečtení nejen pro technology, ale i pro ekonomy. On přeci jenom je Google fenomén nejen technologický, ale i z manažerského hlediska.

Chodidlo je už OK. Povolilo to z ničeho nic po xteře na Veselce. Pak jsem týden pořádal MS. Skoro žádný tréning, vlastně žádný. Tak jsem se byl v pondělí vyklusat. Dám desítku a uvidím co noha, když tak to utnu. Noha v pohodě. I nějak se mi lépe dýchalo oproti předcházejícím týdnům (asi lepším počasím). Doma nechci věřit - 11,2 km v tempu 4:19. Pocitově jako výklus. No, alespoň něco povzbudivého.
Na 2 dny nasadím kolo, abych to neuspěchal. Během jednoho kola (čti “do hospody a zpět”) mě Martin překecal na vodní fotbal. Míčové sporty nemám rád. Neumím je. Pokaždé si u nic něco udělám. Vyvrácené palce na volejbale. Vyhozené koleno na basketbalu. Rozseknutý prsty na florbale. Kašlat na to, bude prdel. A taky, že byla. Tedy do doby, kdy mě nakopl Martinův brácha do prstů na noze (hraje se to na boso na tenké vrstvě vody). Po příjezdu domů už jen leduji. Ráno má prst hezkou barvu. Takový modrý nádech. No, alespoň vím, že vodní fotbal není pro mě. Už tak jsem si tam málem natáhl třísla a jednou vyrazil dech. Ale je to sranda, někdy to zas zkusím. Třeba až budu moct zase normálně chodit a ne pajdat.

V dubnu jsem řekl, že možná. V červnu, že ano. Jsem debil, měl jsem se z toho vyvléct hned v dubnu. Pořádání mám rád, patří to ke sportu stejně jako závodění. Ale co je moc, to je příliš. Příště se vrhnu raději na něco jednoduššího než mistrovství světa v MTBO (orientační závody na horských kolech) na Vysočině. Naštěstí jsem byl jen “pěšák”, žádná funkce (postavit cílové areály), která má už šediny rok před závody. Pokusím se vytknout jen zajímavě věci, které mi zůstaly v hlavě.

První přímý přenos v historii MTBO v televizi (potažmo v Česku vůbec z orientačních sportů). Spolukomentátorství od RaMacha a od Hanky bylo profesionální. Záznamy (midlle, štafety a long) sice jsou trošku horší, ale přímý přenos bych se nebál srovnat třeba se Zlatou lyží - informačně naprosto srovnatelné se sledováním závodu přímo v areálu hotelu Ski.

Jako pořadatelé jsme nechtěně udělali gratis reklamu Sportenu, jelikož jsme používali “áčka” na značení úseků.

Když začne ruský trenér křičet po svěřenci “Rabotaj, rabotaj!”, tak reproš zkousne zuby a začne trhat asfalt na povinném postupu. Ale jakmile hned na to začne křičet “Dumaj, dumaj!”, tak reproš zkousne zuby, začně čumět do mapy a trhá asfalt dál. Holt ruská škola…

S focením jsem se tentokrát moc nepředvedl. Buď bylo moc práce s organizováním, nebo jsem byl na blbém místě, nebo špatné světelné podmínky. Vyřádil jsem se až na štafetách - tam jsem si vyhlídnul místo a fotil. Osobně se mi líbí tato fotka s Renatou Paulíčkovou - v tuto chvíli jsem si myslel, že holky možná zabojují o zlato. Člověk míní, defekt mění…

Závěrečný banket a párty nejde ohodnotit než na jedničku. Fakt masakr. Kdo nezažil nepochopí. Akorát netuším jestli Šurgy platí tu skleněnou kouli nebo ne :-)

Příští rok vyvrcholí snaha zviditelnění OB v ČR pořádáním MS v klasickém orienťáku. Tam mě jako pořadatele nikdo nedostane ani za zlaté prase. Jako divák nebo závodník mile rád přijedu ;-)

Zase se blížil přelom prázdninových měsíců a tak Stavi se rozhodl jako každý rok udělat znovu garden party. Stejně jako každý rok s mým podivem, že mu to i tentokrát rodiče dovolí. Zapálit rodinný dům můžete jen jednou… Letos s malou změnou. Bude přítomna i moje maličkost. Nachystat badmintonovou raketu, foťák a pár neotřelých vtípků a jsem ready.

Takové 2 minibonusy:

nakonec si Onder spálil jen chlupy na prstech :-)

Šinky

Musím říct, že akce byla velmi povedená, čímž Martinovi děkuji za skvělou organizaci. Jedinou chybičku to mělo. Musel jsem odejít kolem 3. hodiny ranní na vlak do Brna. “Odcházel” jsem značně společensky unaven. Do Brna jsem dorazil v pořádku, stejně tak dorazila kocovina, kterou jsem macešsky opustil až po poledni.

V Brně jsme s Tri LAMAma pořádali xterru na Popůvkách. Závod se myslím podařil - nebyl nějaký průser. Já seděl po měsíci na kole, ještě hůř - na horáku. Takže hýžďové svalstvo zažilo středověk. Do kopců jsem byl dýchavičný, takže jsem se nehodil na nic jiného než na roli traťového komisaře trasy MTB kříženého s fotografem. Něco málo mojich fotek:

Jsem asi starý. Chlastačka, 2 hodiny spánku ve vlaku a pak celodenní pohyb už nezvládám jako kdysi. Příště si to budu muset lépe zorganizovat. Na druhou stranu se už vidím, jak celý týden na Vysočině budu pít Kofolu, kde pomáhám s pořádání MS v MTBO.