Moraviaman 2007
Sice zatraceně dlouhý závod, ale napíšu jen něco podstatného - co mi uvízlo v hlavě, doplním nejakým fotem od Ajíka (osvědčila se více jako podavačka gelů než fotograf).
Vykašlu se na nějaké věci, které mě dostaly do Otrokovic na triatlon na ironmanských distancích.
Pátek. Proč se musí doma nechat foťák?! Asi proto, abych se pro něj mohl vracet přes čtvrt Brna. Přesun vlakem v pohodě, přežili jsme oba i kolo. Na Štěrkoviště budu muset na kole - pan řidič jediné MHD linky je ochotný jak psí hovno. Tak a jsem rozježděný. Ubytovat se v penzionu Jezerka. Ani dobré ani zlé, celkem blízko cíle (strategické rozhodnutí!). První pizza. Prezentace. Hledání galantarie v městě - potřebuju dát na něco číslo. No nic, šnůrka z kraťasů, jedna zicherka a kus lepící pásky jsou taky origoš. Večer rozprava a popis trati - jsem z toho úplně blbej, ale stejně nejde nic slyšet. Zachraňuje situaci Ječmínek, Vláďa a Jarek. Snad to pochopím - ale určitě někde blbě odbočím. Věta pořadatelů “Však jako každý rok” mě pokaždé nakrkne, když jsem na tom závodě poprvé. Druhá pizza a průtrž. Podle předpovědi má pršet jen přes noc, snad. Večer raději všechno narvu do sáčků a zalepím. Nedaří se mi usnout.
Den dé ale ne jako debil. Budíček v 5:00, na snídaní pizza. Prý je nějaké to pravidlo - jez to, co obvykle. Něco na tom je. Nejsem nervózní - dost mě to znervózňuje. Nechat si potetovat paži a lýtko. Kolo do depa, věci do kastlíku. Okouknout trasu plavání - není co okoukávat - plave se třikrát podél břehu. Neoprény jsou zakázané, teplota vody je 24,6°C. Se zákazem jsem smířený, ale ne s tím, že tam umrznu.
Pár posledních fotek před pohřbem s Mirkem Th.
Plavání
Pár nádechů výdechů. Tohle nemůžu přežít. Už nevím, jestli se křičel “start!” nebo nějaký klakson, postupně se nějak dostávám do vody. Celkem v pohodě, ani jsem se nepotřeboval zapracovávat do tempa. Druhá a třetí bójka se vleče. Celkem nuda. Furt čumíte do kalné vody. Občas někoho předplavete (méně často). Občas předplave někdo vás (pravidlo). Občas dostanete i jeden okruh ze 3 od nejrychlejších. První okruh za 27:26, to jde. Výběh, vběhnutí do vody. Ať už to mám za sebou. Teším se na kolo. Kolo sice nemám rád, protože mi nejde. Ale tohle plavání mi sice jde, ale je to takové divné. Už jsou ustálené skupinky, trhá se to. Druhé kolo za 30:38, no holt se zpomaluje.
A začíná mi být kosa. Ke druhé bójce ještě vydržím boj s promrzlými prsty, ale pak to vzdávám. Musím prsařit, sám nejsem schopný udržet přímý směr kraulem. Prsty mě naposledy tak bolely na Elbrusu při sundaných rukavicích. Už mám varhánky i na chodidlech, je čas ukončit koupel. Třetí kolo za 32:05, což není sekera proti původní prognóze.
Plavčo celkem za 1:30:27.4 (ofiko čas).
První depo
Výbeh v pohodě, hlava se mi netočí, co víc si přát? Sice mi to trvá, udělám divákům nudismus, ale nějak všechno zmáknu. Zabere mi to “jen” 5 minut. Co jsem tam tak dlouho sakra dělal?
Kolo
Jedu lehce, točím zatím na malou. Ne stranu, ale placku. Jede to podežele dobře, asi to je nafoukanýma dušema. Díky Vláďo za půjčení pumpy. Cvakám zubama asi do 40. km. První kolo si neberu zatím nic, jen beru bidon vody. Začíná dávkování hubolepy - gely a energetické tyčinky. Přece to všechno nepovezu dom, když to stálo tolik peněz, ne? Co kolo do sebe dám i tabletu proti křečím. Raději placebo, než nohy nahoře a DNF. Druhé kolo v pohodě. Sjedu Mirka. Zdravím se s Jarkem. Zatím to hezky odsýpá. Chtěl bych podotknout, že takový průměr jsem nejel v žádném tréningu letos. Třetí kolo to stejné v bledě modrém. Aďa mi na otáčče dává gely - ideál. Nemusím všechno tahat s sebou. Občas mi udělá i nějakou rozmazanou fotku. Na cca 110. km v jediné pořádném kopci na trati defekt. Cvičně projedu sprostá slova. Ne sice v abecedním pořádku, ale některá pro jistotu dvakrát. Měním duši. Nejsem schopný odhalit proč se to vyfouklo tak rychle - asi povolila záplata (až na druhý den jsem zjistil - povolila duše u ventilku). Druhou náhradní nemám, takže se modlím, abych těch 10 km na Šterkáč dojel. Ruční onanovací pumpičkou nafoukám něco mezi vakuem a atmosférickým vzduchem. Holt, alespoň to nebudu furt tak hrotit. Další 2 kola zpomaluju o trošičku, přece jenom se bojím té nějaké krize, která prý přichází na 150. km. Hmmm, dneska má asi dovolenou. Stejně tak jako moje psychika. Pojem moravská havaj má něco do sebe - před Kroměřížem fouká, vlevo kukuřice, vpravo kukuřice. Fyzicky jsem na tom relativně dobře, ale psychicky jsem v pátem kole na dně. Potřebuju už změnu disciplíny. Alespoň trošku srovnám odstup, který mám od Vládi (po defektu prý 18 minut). Sjedu zpátky Mirka. Do depa vjždíme po boku, Mirek něco říká, že to nerozběhne.
kousek před druhým depem
Kolo mám za celkových 6:42:43.4, je v tom první (5) a druhé depo (6 a půl míny). Kola jsem pro představu takto: 1:03, 1:01, 1:00, 1:11 (defekt), 1:08 a 1:07. Jsem rád, protože zatím s Marwinem máme plichtu. Na Vláďu mám náskok, ale ne takový, abych si mohl dovolit nějakou brutální krizi.
Druhé depo
Z kola málem neslezu, běžím jak kačer ke svému místu v depu. Supr. Všude mám mravence, striptýz číslo 2. Neměním ponožky. Utáhnout boty. A děj se vůle boží.
Běh
U bežce silná disciplína, u mě navíc křížená s krizovou disciplínou. Hned za depem si zpletu pivo s Red Bullem - asi to byl startovací moment pro následujích události (Red Bull mi při a před zátěží pomáhá, a to na WC). Uběhnu cca 2 km a první zastávka, ne že bych nemohl, ale jdu na průzkum kopřiv (průjem). Občervovačka (díky bohu za šiltovku). Oblít se, meloun, a dál. Kurňa, to na kole nebylo takové zvlněné. Ale co, to nic není. Bežím s krokem dlouhým tak 50 cm. Občerstvovačka, otočka, průjem. Občerstvovačka, narvat do sebe něco. Bojím se že se rychle odvodním. A supr. Už to vypouštím i vrchem - tenhle meloun mi neudělal dobře. Proč ten výbeh byl těžký a z kopce to nejde samo? Ach jo. První kolo. Není to tak strašné. Nohy jak na maratonu na půlce. To bude ještě show, jestli začnu chytat křeče. Musím nasadit pivo. Fuj, to má pěnu. Gel, kola, voda. Houbička.
Zdá se vám to teď nejaké uhozené? Není, funguju na autopilota. Nepodcenit občervovačku. Zkontrolovat odstup od Vláďi, pozdravit známé. A bežet samozřejmě. Víc nepotřebuju a teď ani nechci. Dostávám se na průměr 2 srací zastávky na 10,5 km. Bohužel jednou to málem nevyšlo. Vysprintoval jsem v nábehu do 3. kola za parkoviště. No nic. Musím ten žaludek nějak zpravit. Asi to chce toust a chvíli nic sladkého na jezení. Jen sladké pití. Stoupání už vycházím, ale rychlou chůzí (protahuju krok, takže cca 8:00/km). Pak se to nějak samo na 26. km upravilo (od téhle chvíle přecházím do chůze jen na občerstvovačkách). Chvilku pokecám s nějakým chlapem - on zná mě, já ho ne. Pak zas musím do příkopy (komentář lidí okolo “Taky bych se na to vysral”). Potom ho seběhnu. Pokračujeme. Náskok na Vláďu zvyšuju. Na parkovišti je Adam a Marwin. Jejich kecy, že oni mají dneska odzávoděné mě už nějak ani neberou. Dostala mě akorát hláška od rybáře: “Vy běžíte Běh Terryho Foxe?”. Moje odpověď je jasná. “Ne, sice to tak vypadá, ale ne, pane.” Podezřele stahuju Ječmínka, ale to je moc velká sekera. No vyzkoušíme to. Prvních 5 kiláků jdu konstatně. Na otočce mám přehled, kolik ztrácí. Je jen otázkou času kdy jej seběhnu, ale musím zatnout zuby, aby to nebylo až za cílem. No, alespoň poslední půlhodinku jsem si zasportoval. Míjím ho u občerstvovačky, stejně tak i Vláďu (dávám mu nějakých 7,5 km). Teď už to nepustím. Postupně si zbíhám asi 4 lidi. Seběh po panelech. Už je to v pohodě. No, silná slova. V cíli jsem z posledních 15 km celkem na kaši.
Takže běh za 4:36:05.9. Jednotlivé otočky (cca 5,25, nechce se mi to přesně počítat): 31:17, 35:06, 35:04, 36:35, 37:47, 35:45, 33:26, 30:43. Poslední kilák a čtvrt za 6:07. Bohužel jsem cca 7 minut ztrávil v podřepu.
Cíl a tak
Celkem za 12:49:16.7. Ale když to srovnám s výletem na Kokořín… Ne teď vážně. Jsem rád, že jsem to dokončil. Jak už psal Mirek - závod je třešnička na dortu, příprava je masakr. Spousta pozitivních věcí se seběhlo - relativně nízká teplota vzduchu, déšť v noci před závodem (pro mě jako alergika požehnání). 3 hodiny po doběhu řeším jediné - umřít hned, nebo až po vyhlášení. Naštěstí 15 minut spánku mi pomohlo. Už můžu normálně chodit. Nohy sice bolí, ale nemám dojem, že mi upadnou každou chvíli. Sice je mi furt zle, raději ani nic nejím, jen piju. V age group jsem 2., z 4 (z toho jeden DNF). Dostávám plášťovku - jak ironické :-)
Nějaká suma by se hodila, že? Tak dobře. Na 2 IM mě během roku nikdo nedostane ani za sebevýhodnější sázku. Už ta sázka s Vláďou byla pro mě dost psychicky náročná, upletl jsem si tak na sebe bič. A nejbližší IM? Neplánuju. Není motivace. Možná příští rok, možná ten další, možná nikdy. Pokud se výkonnostně nezlepším, tak to není závodění, ale boj se sebou samým. A to, že to zvládnu jsem si už dokázal.
Tak a teď bych chtěl poděkovat (možná na někoho zapomenu): Michalovi J. za tréning (sice na dálku). Aďe za podávání gelu a obětavost (nakonec ona je jako doprovod na IM na tom hůř než já - červená jak rak od sluníčka). Osazenstvu bydlení v Brně, že trpělo smradlavě bežecké věci na chodbě po celý rok. Rodičům za to, že mě neposlali někam, když jsem vyslovil požadavek o silničku. Sparingům, že mě vytáhli z krize na tréningu. Sparingům, že jsem si na nich zlepšil sebevědomí tím, že jsem je poslal do krize. A vůbec všem lidem z fóra, mého kontakt listu na ICQ (jsem fakt rád, že jste se o to zajímali) i čtenářům blogu - prominťe, že Vás všechny nevyjmenuju, ale je Vás strašně moc.
Cesta do Otrokovic zkončila. Ach, jak já mám rád happyendy!