forest blog

Dneska ráno jsem se vzbudil s ucpaným nosem a zkouškou před sebou. To zas bude den (nos povolil, zkouška taky a na LBP jsem se neutavil). Mrknu na mobil - to datum mi něco připomíná. Chvíli mi to šrotuje v hlavě. Už to mám, za měsíc jsou Otrokovice. Final countodown a zpátky ni krok - už jsem podnikl moc kroků k IM. Z toho už půjde jen vycouvat s nohou v sádře.
Otevřu tréningáč (stále ve stádiu nekompletnosti a dopracovávání) a po zádech pomaličku začínají stékat první kapky ze strachu. No, kolu jsem moc nedal (coca-colu už vůbec). Co jsem nenajezdil, teď už v namačkaném extrému nedoženu. Nehledě na to, že tělo potřebuje nějakou odezvu v rámci adaptace na zvýšený tréning.
Pod článkem z Ekolu začal NNN trošku provokovat se sázkou. S touhle myšlenkou si už pohrávám poměrně často. Třeba na prvním maratonu jsem prohrál hooodně piv, protože jsem to nedal pod 4:00. Na čest nehraju (viz koment vl001), tu už jsem dávno ztratil. Tak tedy nezbývá nic jiného než honba za materiálním.
Takže je asi nutný vymyslet nějaký princip uzavírání sázek. Určitě tady v komentářích pod článkem, ať jsou čtenáři svědky. Jak napsal Milan - velká sázka o malé pivo. To pivo klidně může být i velké a počet nemusí být 1. Poměr je jasný 1:1. Klidně i na jednotlivou disciplínu, klidně na přímý souboj se soupeři (vl001? NNN? případně jiní tichošlápkové, kteří jen čtou a nekomentují?).
Předem upozorňuji, že sázky typu “nedáš po 10:00″ ani nehodlám komentovat…
Ať se máte čeho chytit, tak Michal J. tvdí (spíš tvrdil, než nade mnou zlomil hůl :-P ): 1:15-6:15-4:30
A teď můj reálný odhad: 1:25 (2:13/100m) + 7:00 (25,7 km/hod) + 4:20 (6:10/km). Jsem to ale troufalý, že? Nebo to nedám ani pod 13:00? Nebo to zabalím hned po prvním okruhu na plavču?
A co na to Jan Tleskač? Taky pojede v háku ;-)

No, konečně. První triatlon, kdy jsem mohl ukázat co ve mně je. Ukázal velký prd :-) Ale to mě vlastně ani nepřekvapilo. A vlastně taky první TT za Tri Lamy…

před startem
Plavání
Oproti plánu je plavání dvouokruhové (původně se mělo plavat jen jedno kolo) s mezivýběhem a nutným akčním skokem. Chlapi startují až po ženských. 91 mužů, veteránů, dorostenců, juniorů na startu. Ne, do první řady nemám morálku a ani výkonnost. Počkám si pár sekund až se to uklidní a pak si teprve skočím do vody. Skok.

za startovní skok bych si dal 9* z 10 :-D
Samozřejmě, že jsem se nešel rozplavat = zbytečná ztráta energie + strach z toho, že se pak znovu budu do studené vody (17°C). Hned po skoku následuje křeč do obličeje, předloktí, ruky, chodidel a dolní poloviny lýtek. Ta voda není studená, ona je ledovatá. Navíc je voda v Pryglu jak anglický trávník - ne tak krátká, ale tak zelená. Musím plavat na 2 záběry. Okolo je mela, kterou jsem si ani v nejhorších snech nepředstavoval. Několikrát dostanu do obličeje. Pak dostanu i kopačku do žeber. Když se snažím zalapat po dechu - naštěstí úspěšně, tak snaha nahnat něco ve vodě je nahrazená snahou přežít. První bójka celkem uteče, druhá jde už hůř. 40 metrů před výběhem dostanu kopačku a mám stržené brýle, kde hezky natekla voda. Už před tím jsem viděl velké kulové kvůli ostrému slunku, teď v kombinaci s vodou jsem rád, že najdu výběh. Výběh je kluzký, málem se tak rozsekám. Na meziběhu naštěstí opravím brýle.

Druhé kolo jdu pocitově rychleji, už je to dostatečně roztrhané. Čas 15:54 na 750 metrů je celkem za očekáváním, ale mohlo to dopadnout ještě hůř - prsařením…
Depo #1
Výběh z vody. Pár kroků. Musím přejít do běhu. Sundávám rukávy bez problémů, u v půlce mě čeká Aďa s hodinkama.

V depu se mi při sundávání nohavic zatočí hlavu kvůli nízkému tlaku - svalím se na zem. Na zemi to jde o mnoho lépe. Samozřejmě mi jde v depu všechno pomalu jak ve zpomaleném filmu :-(
Cyklistika
Jednou se 4 kola na Staré dálnici, profil bych řekl mírně zvlněný (270 metrů převýšení). Akorát jedu celou dobu sám, tepu slušně, rychlost bohužel je na jiných číslech než bych chtěl! Když mě sjede balík prvních o kolo, tak se naivně pokusím se zařadit. Tento pokus končí po 4 sekundách, když jsou už všichni asi o 50 metrů dál :-)

Mám celkem pekelnou žízeň, cože se bohužel negativně projeví na běhu (vypil jsem 600 ml, což není tělo schopno akceptovat během tak krátké doby). Z 95% trati jedu sám.
Depo #2
Od čáry musím doběhnout do depa. Tuhé nohy + tretry jsou úžasný zážitek. Natáhnutí bot je ok. Tkaničky utahuju vší silou. Tímto bych chtěl “poděkovat” závodníkovi číslo 277, že si “odložil” svoje kolo hozením, a ne zavěšením na konstrukci, na můj neoprénem přehazkou. Cyklistiku a obojí depa mám 44:02, cože je ještě horší než plavání.
Běh
V prvním okruhu si naivně myslím, že to nějak napálím.

Napálit bych to mohl, ale ne s plným žaludkem. Tak první 2 kilometry neřeším nic jiného, než břicho.

mostek -divácky atraktivní, závodníky proklínaný (hlavně seběh)
Na začátku druhého kola naštěstí bolest ustupuje (a stejně tak i šance, že obrátím žaludek), postupně se zapracovávám do tempa. Třetí kolo vystupňuju do maxima, kdy mě v závěru dost pomohl Tuta. Běh po okruzích 9:09, 8:35, 8:09.

skoro v cíli
Suma
Hezký závod, jsem spokojený. První TT, kdy jsem neprsařil ;-) Ale teď vážně. Na otevřenou vodu budu asi potřebovat brýle do ostrého slunka - důvod proč jsem většinu plavání plaval na 2 záběry. Na kole jsou rezervy - to vím, ale moc s tím neudělám. A z kola nesmím slézt s rozmláceným břichem - to je pak zlé… Oficiální čas (0,75-20-6): 15:54.1 (75.) 44:20.4 (82.) 25:49.4 (55.) 1:26:03.9 (76. místo).

žádný med to teda nebyl…

Loni jsem neběžel, protože jsem se dostával ze zranění. Letos protože jsem už měl svoje jaro za sebou.
V obou případech mě svědily nohy. Letos to bylo jiné, maraton mám pořád v mysli - bolí stále. Takže jsem s čistým svědomím překonal toto lákadlo. Navíc mi Radek (šéfredaktor behej.com) zajistil novinářskou akreditačku. Takže jsem se konečně “cítil”. Sice bylo fajn, že jsem se dostal před startem na rovinku a mezi Keňu, ale moje sebevědomí dostávalo zabrat. Okolo se točili profíci s přístroji v řádech statisíců (ano, však si najděte v cenících cenu profi-teleobjektivů - nebudete chtít věřit těm číslům). Vše jsem musel smáznout nadšením a elánem - nic jiného mi taky s mojím Panasonicem FZ5 nezbývalo.
Pokud se chcete mrknout, co jsme fotografové z behej.com nafototili, tak galerie PIM a nemaratonských běhů je na webu. Osobně se mi líbí nejvíce fotky Hanky - dokáže se dívat, a hlavně fotit, úplně odlišným způsobem. Fotky hned zaujmou. Hanka má svůj styl. Stejně jako Milan nebo Kamil.
Musím říct, že vybrat kolem 40 svých fotek do galerie byl skutečně těžký úkol. Nejde tam o to, že někdo ze známých nebude na webu. Tentokrát jsem se i já snažil tlačit na kvalitu. Doufám, že trošku se to povedlo.
Teď k samotnému focení - to asi málokdo zažije. Dostávám od Radka u Prašné akreditačku, takže není problém se nacpat za “plot”. Ale ne, to můžu kdykoli, ale nacpat se mezi Keňu se mi jen tak nepovede. Během focení míjím o pár desítek centimetrů prezidenta Klause nebo paní Zátopkovou, která je na svůj věc velmi energická dáma. Pomalu se blíží 9. hodina. Je nutné si vybrat ideální místo. S ostatními svádím boj o flek - sice nejsem profík, ale vybrané místo nedám. Start! První série fotek. Nevystihnete správný okamžik a nemáte dobrou fotku. Běžci se kvůli tomu nevrátí na start a znovu neodstartují. Postupně procházím celou Pařížkou ulicí a pak přes most, kde stíhám takové 3:45 běžce a pomalejší. Okolo 35 minuty jsem na začátku Pařížské - spička bude každou chvíli tady. Fotograf se chová jako lovec - chce mít ten nejlepší kousek. Škoda, že nesedím na motorce, abych měl více šancí. Pak jdu dále směrem k cíli. Pořád fotím. Procházím přes cíl (Staromák) do úzké uličky, kde těsně před Prašnou branou je osvěžovaní stanice. Odhozené kelímky v kombinaci s kulturní památkou v pozadí se líbilo i eN na 42195.sk. Pořád to není ono - lidi na 12 kiláku nevypadají unaveně. Za chvilku už budou dobíhat první do cíle. Příprava místa - sluníčko je trošku jinde (mění se stín), takže jsem to málem prokoučoval. Doběhy prvních zvládám. Teď si už jen vybírat chuťovky. Postupně jdu zpátky k mostu a pokračuju do protivky trati - na kartě skoro není místo, poslední akumulátor svítí červeně. Ach jo, já chci ještě. Stále kolem mě proudí davy. Teď už se ale jedná vetšinou o pochody smrti - 4:30 a víc v takovém horku znamená svoje… Pak alespoň jednomu anglicky mluvícímu běžci pomáhám psychicky - křeče a asi úžeh ho posílají opačným směrem k sanitce, kde potom jen zvrací.
I takový byl letošní PIM, kde jsem uběhl 0 km.
Pár fotek, které mi padly pod ruku, a jsou něčím zajímavé:

doběh prvního Portugalce Ornelase Heldera z opačné strany, než je ta běžná

maraton je občas krutý…

tihle kluci sedí a dělají tuctové fotky (dík, nechci…)

i obyčejní hobbíci si zaslouží fotky stejně jako vítěz

Otočím foťák od první řady k kameramanovi ČT na motorce - zřejmě se mu to líbil, že jsem jej vyfotil. Asi mám protekci - Evča mě potom prý viděla v televizi ;-)
No, co říct - takový byl letošní PIM. Články na behej.com vyšly, rozhovory byly udělány, videa natočeny, ČAS pravděpodobně neudělí divoké karty (vůbec mě to nepřekvapí) a já si jdu pustit záznam z maratonu na dobrou noc - lepší nudnější uspávadlo neznám…

No, říká se, že každý správný závodník má na noze převodník. Ale co takový triatlonista? Jasně. Má neoprén.
Prapůvodně jsem chtěl na IM plavat bez neoprénu, připadalo mi to jako zbytečná investice. Zbytečná teda ne, ale taková, která zatíží moji peněženku. Potom jsem se teda rozhoupal pro nejlevnější, co jde na českém trhu sehnat - Foor Quantum I. Tu nemají v moje potřebné velikosti, tak zkouším vyšší model. Hned to místo 4000 korun je 5500. “Dvojka” je sice o dost lépe provedena, ale mám pocit, že rytíři ve středověku se měli v brnění lépe. Tahá za ramena. Pak pan Valeš mi ještě nabídne Orcu Evo. Je slvněná, v Tri Expertu vyjde na 7900. Jelikož Valeš ji má v posledním čísle, zrovna v mém, tak vyjde “jen” na 6000. Vidíte překročení finančního rozpočtu o 50%? Pak dostanu 5% slevy, takže odcházím jen o 5700 chudší a s nějakým pytlem a v něm kus tvarované gumy…

Orca EVO Fullsleeve
První oblékání neoprenu v prodejně byl nezapomenutelný zážitek. Hlavně, když jsem to přetahoval přes druhé zápěstí. Chce to cvik, pak už to jde v pohodě. Vykasat více nohy, abych neměl rozkrok v půlce stehen. To samé i u ramen. Kus čouhajícího předloktí je alespoň výhoda pro cit pro vodu.
Včera jsem si byl vyzkoušet gumu i “na mokro”. Pár zajímavých poznatků. První pocit byl, že po vodě kloužu. Skoro mi připadalo, že těžiště je skoro o takových 5 centimetrů výš. Druhá věc - není cit pro vodu, což mi celkem vadí. Třetí - nic moc pohyblivost v ramenou, ale nepočítám, že by u top modelů to bylo jinak. Přehřívání v bazénu je značné - moc dlouho to v tom nešlo vydržet. Nejhorší je, když se člověk do něho souká a začíná se potit. Na závěr jsem si vyzkoušel svlíkání na rychlost. Ruce budou problém. Nohy ani ne. Ale je to rychlejší než jsem počítal, což je příjemná zpráva pro krátký TT.
Snad premiéra v sobotu na Ekol Open na brněnské přehradě (0,75-20-6) nedopadne křtem alá natržený neopren o kámen nebo něco podobného.

Tak a mám za sebou první cyklistický závod na silnici v životě. Trošku něco jako v běhu první půlmaraton po 3 maratonech :-) Žádný křest ohněm, jen trošku lovení zkušeností. Navíc trošku podpořené tím, že se jedná o 5 závod v 7 dnech (i když o houbaření na MČR v Liberci napíšu).
Vezmu to v rychlosti. Rozjel jsem se před závodem řádně (přes 20 km), což je ideál vzhledem k tomu, že jsem potřeboval rozhýbat naražené stehno z pádu na bradlech den před závodem. Počasí nebylo před startem vůbec dobré, zima sice nebyla, ale ještě 2 hodiny před startem pršelo. Po probuzení jsem uvažoval, že ani nepojedu - naštěstí nezvítězila přirozená lenost (330 korun bych oplakával dlouho). Trošku zaexperimentuju (raději teď než na IM) - pojedu na čistou vodu v první polovině, pak 1:1 s ionťákem. Asi se ze mě stává sporotvec, který to “hraje” hlavou. Když už nemám v nohách, tak mi nic jiného ani nezbývá. Začátek jedu opatrně. Hlídám si tepy. A průšvih. Na Staré dálnici zjistím, že taktika cyklistiky je naprosto odlišná od běhu. Jsem totálně na chvostu. Je mi jasné, že s nějakým vyvezením v balíku si můžu nechat jen zdát. Nevadí, alespoň si zahraju oblíbenou hru posledních dnů (po Brněnském půlmaratonu) “na Foresta a ty, co přepálili”. Teprve za Říčkama sjedu klučinu, se kterým se držím na svižném tempu (čti ANP).

Srovna sjíždím pomalejší (oranž napravo), asi v kopci na VC (foto: RoadCycling.cz)
Chvílema se kochám krajinou (jsem v háku). Chvílema mám pocit, že umřu (razím to). Nikdo před náma v dohledu :-( Na občerstvovačce zastavuju - v kapse jen pitomé tatranky a jeden spotřebovaný carboš. Kamikazde sjezd už solo. Ach jo, přes 40 km asi pojedu sólo. Bohužel prognóza se vyplnila, takže pokud potkám nějakého cyklistu, tak je to jen odpadlík, který není schopný se udržet. Boj sólo s větrem je víc než nepříjemný. Okolo 80. km už klesám s tepama i rychlostí dolů. Nohy můžou, ale záda ne. Jednou musím i zastavit slézt z kola (ano, stydím se!). Trošku krizička přijde v posledním kopci na Veveří, kde se mi zvedá žaludek. Ale naštestí prohodím pár slov s jedním pánem na karbonu, který jede vedle mě a mezitím vyřizuje hovory (já se do toho kopce fakt snažil, fakt).
3:55 je nic moc, dávám vl001 a jeho loňskému času okolo 5 minut. Tepy jsou už příznivější - 156, což je o 1 tep více než na maratonu! Asi na začátku sezóny jsem se neuměl kousnout… kdo ví. Starobrno sice hezký závod, ale naposledy (pokud bych teda nenasadil metodu “přepálit a pak to nějak doklepat”). Zbytečně vyhozené 3 kila. Jen pro zajímavost - pořadatelé uvádějí 920 m převýšení. Ale proč mi hodinky vypsaly 1440 metrů fakt netuším… (chyba není na mém přijímači)