Madara story
Taková první ochutnávka ze seriálu R’n'B. Pro neznalé se nejdná o hudební styl, ale cestování po Rumunsku a Bulharsku. Je asi 20. nebo 21. den naší cesty, dostavuje se klasický syndrom zahraniční mluvy. Cizinci mi nerozumí, takže není problém mluvit v jakékoli situaci a na jakémkoli místě sprostě (rychle si na to navyknete, dlouho odvykáte). Proto bych chtěl upozornit, že klip včetně “scénáře” je necenzurovaný, tekže obsahuje i nějaké to vulgární slovíčko. Ale jak říká klasik - tvrdá akce vyžaduje tvrdá slova. Místo: Kemp na městečkem Madara v Bulharsku (vnitrozemí, po tom, co jsem odjeli od pobřeží). Čas: k večeru, krátce po návratu z prohlídky skalního města včetně památky UNESCO - Madarský jezdec, který je vytesán do skály. Podle toho, jak je o tom psáno v každém průvodci, tak by člověk odhadl velikost asi na něco takového jako Buddha, který vyhodil Taliban do vzduchu v Afganistánu. Kdybych neměl 10× optický zoom na foťáku, tak jsem viděl velké prd… (reálná velikost několik desítek centimetrů a nejbližší možnost pozorování několik desítek metrů)
Petr: …někde z auta, on stejně vidět nejde! [na mysli je Madarský jezdec vytesaný ve skále, historická unikát podle Bulharů, podle Čechů jen kus poškrábané skály na o rozměrech několik desítek centimetrů z 9. století]
Jakub: Je to na piču, vole.
Zvaracek: Na tu…
Petr: [skáče do řeči :-) ] Madarský…
Zvracek: …skalní ploššinu [tady už skákání do řeči Zvracek vzdává]
Petr: …jezdec, říkaj kurva nějaká pičovina. Nesebar, přijedeš do Nesebaru. Jediné co vidíš, že si můžeš koupit kožené džíny a bundu. To je jediné tvoje vysvobození tam. [Nesebar, krásná rybářská vesnice, ale ne po komerčním zásahu, který UNESCO absolutně neuhlídalo]
Adam: Péťo, je to na piču, souhlasím s tebou.
Petr: Taky že to je na piču.
Zvracek: A za 40 let bude svojím vnukům říkat: “Jó Nesebar, tenkrát jsem tam byl, to bylo krásné přístavní městečko. Mě se tam hrozně líbilo.” [vtipným stařeckým hlasem]
Petr: No to určitě… [ironie z každého slova]
Jakub: Péťa je ten typ, který bude svým vnukům vyprávět, že strávil 2 dny na gay nuda pláži, vole!
Zvracek: Haha, a že získaval nějaké čtvrt body ve Veme Vache. [Bodovací hru raději dále rozebírat nebudu, zeptejte se jediných bodujících - Kuby a Péťi. Kuba se k tomu bude odmítat vyjádřit :-) ]
Petr: Hej, ale souhlasím. Člověk musí fakt cestovat, aby viděl, že to doma je fakt nejkrásnější, vole. [Adresováno mě, když jsem poznamenal, že není nutné jezdit po každé ptákovině, o které píšou v průvodci, že je to supr.]
Jakub: Jo. [To bylo slovo chlapa ;-) ]
Petr: To je třeba vidět to všechno.
Jakub: Ty to točíš ty buzerante? [To jsem mohl čekat...]
Já: Jo. [Taky slovo chlapa ;-) ]
Petr: Jsi buzerant. [Ne, nejsem!]
Zvracek: Buzeranté. [Sám jsi!]
Petr: Vypni to, č… [Naštěstí jsem to vypnul - to sprosté slovo by znehodnotilo celý klip!]
A každý film i nějak končí, že? I tato “pohádka” má svoje ponaučení. Člověk musí fakt cestovat, aby viděl, že to doma je fakt nejkrásnější, vole. A nadále zastávám názor, že kdyby UNESCO mělo památky zařazovat podle stejných kritérií, tak Madarský jezdec by tam byl, ale v ČR by v tom případě musela být půlka republiky na seznamu (od historický center měst až po přírodní památky). Má to i souvislost, že jsem teď po několika týdnech doma. A jsem rád, že jsem doma s našima…