Musím přiznat, že Porubu jsem ututlával do posledního týdne. Napadlo mě to přibližě 14 dnů před startem, protože jsem zjisitl, že jaksi maraton na IM by mohl být moje smrt pokud si to alespoň jednou neotestuju v podobném počasí. Poruba mi přišla přesně do plánu - zádné jiné závody, blízko Havířov a mohl jsem si dokonce vybrat z 5 dnů, kdyby počasí bylo náhodou chladnější (tak, abych si vybral ten nejteplejší den). Plán byl na první etapu, počasí tomu taky nepřekvapilo. Takže předpověd pro Moravu 29/33°C byla víc než odstrašující. Start v 10, v cíli ve 2, tzn. v tom největším vedru. Holt ajrónmen (tohle se mi fakt líbí, Tučnáku) si nevybírá. V pátek si dávám osobák na 5 km (19:21) a v sobotu ještě jdu lízat tartan. V Neděli me bolí lýtka jak nikdy - bojím se toho, že jsem s plánem “jít to z plného” přehnal a že to bude nad moje síly. Tak nasazuju klasickou kůru - 3 dny gaučingu by to mohly dát zas do normálu. V úterý jsem už 100% OK, ale lýtka nahrazuje senná rýma (naštěstí mi pokaždé při běhání v nižších TF sama povolí). Ráno ve středu, v den závodu, vstávám v 6. Klasicky - běhám mezi snídaní a WC. Nervozita zas funguje na plné pecky - nejsem schopný do sebe nasoukat něco pevného, co by roztáhlo žaludek. Do sokolovny v Porubě dorážím v 9. Připravím se i věci na občertvovačku. Klasická vůně všech těch mastí v šatnách mi leze do nosu.. Odcházíme na start, jaksi jsem nepochopil, kde ta občerstvovačka je - prý si to tam mám odložit až kolem poběžím. Takže pár sekund po desáté vyráží 20 maratonců na trať (z toho 15 přihlášených na pětimaraton - nechápu!!!). Běžím v tlupě, nesmím to přepálit. Otočka mezi garážema, kopeček tak metr… Občerstvovačka furt nikde. Pak následuje relativně rovný úsek mezi rodinnými domy a pak stoupák (první kolo jsem to málem ani nepoznal, že je to KOPEC) do lesa, za kopcem dávám panu Seitlovi sáček (občerstvovačku jsem přeběhal tak o kilometr - ještě nebyla postavená). V lese vede tak 1/4 okruhu. V lese je taková 1/4 po lesní pěšině. Pak mezi zahrádky (tam je asi nějvětší dusno) a šup znovu na asfalt. A pak k občerstvovačce, mezi garáže a tak dál. To všechno 13 krát (celkem blbé číslo - ne že bych věřil na neštěstí, ale člověk blbě počítá tempo apod.). Tak první kolo na rozkoukání, druhé taky svižně, třetí supr. Dneska to jde lehce - raději si pomalu nechci připustit, že jsem to, zase (!), přepálil… Ve 4. kole se přede mě dostává eN. Pak už bojuju jen sám se sebou. Tučnák mi 2 dny před závodem psal, že si to mám užít a bežet s úsměvem na tváři. Já mu řekl, že jediná možnost, abych běžel s úsměvem je ta, že budeme běhat 13 kol okolo dívčího iternátu. V Porubě je spousta věcí - VŠB, fakultní nemocnice, a … největší koupaliště ve střední Evropě. Takže úsměv naskočil hned po 2. kole, kdy jsem pochopil, že ty slečinky v těch plavkách okolo těch zahrádek budou furt chodit. Toho speciálního úkazu jsem si nevšiml nejen já! Příjemná odreagovačka. Akorát jsem si tak v 5. kole raději představoval, že bych byl raději s nějakou osmnáctkou na koupališti a chlazenou dvanáctkou v ruce než třicítku před sebou… V šestém kole jsem si kvůli jedné šlečně málem vyhodil kotník, když jsem sbíhal z chodníku na silnici. Ale stálo to za to! V Každém kole do sebe hodím kelímek čisté vody a zchladím hlavu houbičkama (vím, že jakmile si odrovnám termoregulaci, tak končím). Během okruhu do sebe pokaždé do sebe nasoukám tak 80 ml jontáku z lahviček na páse. Do takového 25. km mě bolí neuvěřitelně břicho, nechápu proč. Samozřejmě - jen piju a nic nejím. Pak to podtrhne to, že pás mi trošku talčí na břicho, takže měním jeho polohu na přímo optimální. Potíže odstraňuju piškotama (supr poznatek - jdou nacpat i když máte žaludek na vodě). Sedmička asi není šťastné číslo dneska - mezičas mi na 7. okruhu ukazuje, že brzo budu lidově řečeno “v prdeli”… Tak zkouším to oddálit. Jím powerbar - mám silný pocit, že kakaová příchuť není to nejlepší co jsem v životě jedl. Blízce mi to připomíná chuť logru. Raději sním jen půlku. Druhou půlku si raději nechám jen pro případ totalní krize. Už do sebe co druhé kolo cpu solné tablety. Už mi postupně přestává úsměv na rtech. Kopec u Myslivny náhle mění zklon - stává se z něj postupně Everest, mám pocit, že některé úseky se stávájí kolmé. V 8. kole se mě klučina, který jde na koupák ptá: “Pane, vy běžíte maraton?” Já (v tom místě, kde na okruhu mám nejvyšší TF): “jo…” a on: “A kam?”, raději mu neopovídám, protože ani já sám neznám odpověd. Dávám gel, chutná, sedl, alespoň trošku energie. Teď už nemám odvařená lýtka, ale začínají i stehna. Už si v hlavě nepřehrávám scénář, jestli mě chytne krize a jak se budu válet na kraji silnice, ale v hlavě už jediné: KDY??? Raději teď než, když už to čekat nebudu. 9. kolo. 10. kolo - úsměv pryč, čas na 3:45 taky nenávratně v háji, obličej vytváří takový škleb jakobych zrovna snědl pytlík kyselých rybiček. 11. kolo - míjím Zdeňku, která jde na koupák, ani ji nepoznávám, jen rozpoznám její hlas. Mám už toho plné zuby. Už aby byla občertvovačka. Konečně - poprvé se regulerně zastavuju na ni - teď nesmím nic zapinkat. 700 metrů a musím přejít do chůze, stehna se hlásí na plno. A zrovna takové blbé místo - žádný stín a lehké stoupání. Pokouším se to rozběhnout. Překvapivě to jde. Vyběhnu i Myslivnu, ale na vrcholu kopce ani nevím jak se jmenuju. Z toho kopce nejsem pomalu ani schopný sejít. Tak musí nastoupit nepopulární technika maratonců - pochodové cvičení. 300 metrů a lehký seběh mezi zahrádky mě dá do kopy. Mezi tím, mě převálcovali 3 lidi. Pod 4 hoďky to už nebude - musel bych dát kolo za 15 minut. Finiš nepřipadá v úvahu - na to se mám moc rád! Jsem naštvaný, že jsem si takhle zapinkal závěr. Dobíhám na občertvovačku. Poslední kolo - už vím, že je to doma. Pokusím se alespoň z těch 2 minut něco ztáhnout. Kopec u Myslivny raději vyjdu, dokonce ho i sebíhám. Teď mi asfalt připadá jako lávové pole (fakt jsem rád za ten úsek v lese). Kilák do cíle, válcuju jednoho do kopce - sám to nechápu, kde se ve mě to bere. Druhý zatím v nedohlednu… Tak 400 metrů před cílem ho stahuju na 50 metrů. Asi 10 metrů před cílem ho předbíhám, to jsem už totálně mimo. Jak na potvoru je to člověk, který má ještě jedno kolo do cíle, takže jsem si cvičně zafinišoval proti času. Jsem v cíli. 4:02:42. Neději se nic jako v Praze, jsem schopný si v klidu pozbírat svoje věci na občerstvovačce. Ale není to jako Praha - nejsem v žádném opojení z běhu. Jak říkají kluci: další čárka (to říkají sběrači maratonů). Jsem schopný si sednout a pak bez pomoci i vstát (!!!). Jsem rád, že jsem se vyhnul křečím. Pitný režim jsem nezapískal během závodu, tak si zasloužím tu vychlazenou dvanáctku hned po studené sprše, bohužel chybí tomu ta sličná osmnáctka. Ve Svinově mi málem ujel vlak, ale jsem schopný i seběhnout a vyběhnout 20 schodů a závěrečnou rovinku. Doma se trošku ozívají obě kolena, ale nic takového jak loni. Poruba je hezká, ale v tomhle počasí a s tímhle profilem jsem mohl být rád, že jsem si vylepšil alespoň osobák. Jinak profil mě odrovnal víc než to tropické počasí! Mám hlavně hodně poznatků, což byl hlavní důvod proč jsem tu Porubu vlastně bežel - ne kvůli čárce, ani kvůli osobáku, ale kvůli jisototě!
3. Porubský pětiMaraton - Poruba, 5. 7. 2006
zdroj: V. Pastrňák, hl. rozhodca
##. meno ročník štátklub čas ##.-kat
1. Heleš Igor 61 CZE MK Seitl Ostrava 2:59:32 1.-M40
2. Kubále Josef 72 CZE Mladá Vožice 3:11:41 1.-M20
3. Kalát Josef 55 CZE Chemopetrol Litvínov3:13:22 1.-M50
4. Wyka Jerzy 76 POL Maraton PEGOW 3:19:09 2.-M20
5. Jakubik August 59 POL Ruda Slaska 3:19:29 2.-M40
6. Cejner Andrzej 56 POL POLSKO 3:43:01 2.-M50
6. Kriško Miroslav 57 SVK 42195.sk 3:43:01 3.-M40
8. Vytisk Alfons 49 CZE MK Seitl Ostrava 3:45:48 3.-M50
9. Nalivajko Heorhi 48BLR BĚLORUSKO 3:56:21 4.-M50
10. Guzek Tadeusz 62 POL KB Lukow 3:59:10 4.-M40
11. Tomečko Josef 53 SVK Prešov 4:00:50 5.-M50
12. Kalina Tomáš 85 CZE Traged Team Brno 4:02:42 3.-M20
13. Asayevich Roman 64 BLR BĚLORUSKO 4:03:02 5.-M40
14. Krumer Miroslav 49 CZE OSTROV 4:11:26 6.-M50
15. Simon Alexander 47 SVK DS Žilina 4:23:08 7.-M50
16. Herold Vladimír 58 CZE Hradec Králové 4:31:54 6.-M40
17. Březina Jiří 39 CZE SK Přerov 4:37:31 1.-M60
18. Maczo András 49 HUN Futapest Budapest 4:47:05 8.-M50
18. Maras Ladislav 63 SVK Prešov 4:47:05 7.-M40
20. Budík Karel 56 CZE Liga 100 Zlín 5:03:26 9.-M50