Tak jsem v sobotu slavil 20. narozky (mám je až dneska) na stužkovacím plese mého bývalého gymplu. Ještě dneska ráno jsem měl v sobě zbytkový alkohol… Jak mi bylo v neděli blbě, tak to nemá srovnání (ale má - já, když něco oslavuju, tak to stojí za to!)… Ještě před stžkovákem jsem “nafasoval” spoustu dárků (ale zádnou dopravní značku, jak jsem si přál). I přes výslovný zákaz - byl jsem obdarován lahví alka (díkybohu, že je to víno). Pak se to rozjelo… Došlo samozřejmě i na taneční čísla s ortézou ;-) Ale největší žážitek mám z toho, že jsem přežil klinickou smrt… (nemyslím tím tu otravu alkoholem) Když já (71 kg), řekne vyhazovači (120 kg), který do vás bez nějakého důvodu začne najízdět s tím, že vás zmlátí, tak jsem musel zareagovat pohotově větou: “Tady nikoho mlátit nebudeš, ty primitive!” a pak to trumfnul dodatkem:”Na invalidu si dovolíš, co?” V tu cvíli mi docvaklo, že jsem si podepsal rozsudek smrti (kdybych nebyl popitý, tak mám hnědé trenky…). V tu chvíli už kamarádi málem volali sanitku a pohřebáky… Od té chvíle už budu vážit, každé slovo, které vypustím z té svoji nevymáchané držky… Ale naštěstí - ani ohnutý vlas :-) Cestou do Brna jsem se dozvěděl, že ten vyhazovač už seděl 2krát za ublížení na zdraví… Včera večer, když jsem přijel na kolej, tak už mi konečně přestalo být blbě, ale spolubydlící dostal “info” od kamarádky, že mám narozky - končili jsme v hospodě v jednu ráno… A dneska jsme psali oba matiku…
Jak už psal jak Tučnák, tak pár lidí na Tragédím fóru, tak si zítra skočím do obchodu se podívat, co v Tchibu mají hezkého… Doufám, že tam ještě něco bude (snad to bude stajný dobrý kup, jak sporttester aneb hodinky-s-mezičasy).
…ví to celá obora! Tak takhle by se dala zestručnit moje situace - to, že mám koleno v haj*** a že tu byl emocionální zkrat, že jsem chtěl fláknout se sportem, ví snad už každý kdo mě zná, i dokonce někdo, kdo ne! Třeba dneska mi volal Štepi z Tesly asi 10 sekund před žápočtákem zápočťáku z programka, když zrovna říkal cvičící, že máme mít vyplé telefony (já jsem si bez těžké hlavy vyřešil hovor, než rozdal zadání…) a tak jsem vysvětlil co a jak (ale byl jsem trochu zmatený…). Takže rekapitulace:
lékařský nález: tréningy běžecké,postupně bolest z later. strany, trauma popírá. Obj.-palp.bol.lig.col.later. horní a stř. č. posit.nap.man. Jinak kol.kl. zcela klidný. Dop. fixace kolene, ko za 14 dnů, rcp. pro fut. olfen gel. Bez sportu do koncel kal. roku. Kolena jsou varosní gr. I
a já to hodnotím takto:
koleno je špatné, ale se sportem nekončím! jen asi v roce 2006 budu nastupovat s nějakým tréningem postupně… je to už všem jasné? prostě jsem měl sportovní krizi, která se vyřešila ned na začátku “mentál brejku”!
soutěžní otázka: dali byste limity na plavču???
Tak jsem dneska, jak říká kamarádka, obpajdal s módním dopňkem skoro všechny cvičící na praktické předměty:
- plavání I - prof. Lukášek, hned po zaklepání (šel jsem poprvé na konzultaci na VŠ :-) ) jsem ani nic nemusel říkat - hned jsme se domluvili na tom, že si 100 m prasa a kraul+50 m znak, zaplavu někdy během zkouškového (během února, což mi dává dost času alespoň něco naplavat před zápočty) - musím zaplavat alespoň 10 bodů (z žádného nesmí být 0), tabulka bodování plavání
- rytmická gymnastika - test si napíšu (bez problémů - hudebně-poybová teorie), vylosoval jsem si otázku (předvedení pohybového celku s vlastním hudebním doprovodem): Počítací doba – průpravné cviky s přihlédnutím na metrický impuls (je to “sedící” okruh, takže to dám ještě před zkouškama) a sestavu se švihadlem si dám někdy během zkouškového.
- základní gymnastika - díky bohu, že jsem celý semestr chodil (skoro) pořád, takže jen teorie, ale musím si přijít “odsedět účast”…
- jóga - ještě jsem nemluvil s cvičícím…
Dneska mám po prvním regulérní zápočtu z informatiky (úvod do programování) - celkem v poodě (první a poslední “jednoduchý” předmet na fakultě informatiky…), ale snad jsem ho dal… V poledne jsem se dozvěděl, nepříjemnou věc - předtermín z historie tělsné kultury, který jsem si napsal na 8.12., se přesouvá na příští čtvrtek… A já samozřejmě neumím absolutně nic, protože jsem se učil na programko a teď mě v pátek čeká teoretická informatika a pak “zákeřný” víkend (oslava dvacátin na stužkovacím plese GKH) a hned v pondělí test z matematiky 1 (kterou tento semestr raději dobrovolně balím - raději se budu soustředit na předměty, které jsem schopný “dát”) a ve čtvrtek zkouška z HTK (historie tělesné kultury)…
Tak po procházce parkem a pár rozhovory s kamarády jsem si všechno ujasnil, co a jak. Takže si dávám mental break do Nového roku… Pak jestli začnu běhat, tak to závisí jen na absolutně jen na celkové pohodě a stavu těla. Rozhodně, jak mi řeklo hodně lidí - že nejsem schoplný být bez sportu (a je to pravda!), takže od nového roku plavu… Snad v plavání najdu novou motivaci… Bordel v hlavě je pryč a teď si alespoň můžu plnohodnotně užít pseudo prázdniny :-)
Přišlo to, co muselo jednout přijít. Začnu asi jednoduše - rok se s rokem sešel a je znovu listopad a nepamatuju si rok, kdy jsem neměl vážné zdravotní problémy… Ale co je moc to je příliš - dvakrát po sobě mít natažené kolení vazy, tak to je už i na mě celkem moc… Loni to přišlo náhle, tak jsem tu ortézu překonal na pár týdnů a znovu se do tréningu pustil. Ale letos je situace naprosto jiná - už odmítám si ničit tělo sportem, když samo mi nazačuje, že to nezvládá. Prostě se od PIMu potácím v motivačním vzduchuprázdnu (nejen sportovní, ale i celkovém). Kdyby na to přišlo, tak se sportem hned teď seknu na nějakou dobu (v řádech let, ať se tělo dá do kupy), ale nejzásadnější problém je ten, že jsem bohužel na sportu závislý - studuju tělovýchovu a bez absolvovaní praktických předmětů to asi nepujde… Takže jsem v celkem drsné pasti. Když jsem se o tom bavil s Tučnákem, tak jsme se shodli, že je asi pravá chvíle pro přehednocení priorit (a celkového postoje ke všemu). Rozhodně první věc, kterou jsem si uvědomil - chybí mi motivace na sport, tak se prostě na soutěžní sport vykašlu na minimálně na rok. Tréning omezemím na nutné minimum, na takové míře abych byl schopný dávat jednotlivé praktické předměty ve škole… Už teď mám dost komplikovanou situaci - zápočet z plavání nedostanu (budu muset plavání opakovat příští rok…), 2 gymnastiky jsou ve hvězdách a raději o tom, že v únoru MUSÍM na sjezdovky se raději nebavím… Prostě mě chytá životní depka (možná to bude tou dvacítkou na krku…). Jestli někdy začnu znovu systematicky trénovat, tak to bude jen tehdy, když budou splněny priority, které (bohužel až teď) mají pro mě větší váhu: škola - rodina - přátelé, a budu mít v hlavě všechno naprosto srovnané, co vlastně chci. Odmítám cokoli “šulit” na úkor důležitějších věcí - sport může být výplní volného času, ale už ne prioritou. Postě musíte pochopit, že jsem byl člověk, kterému se stalo, jak i Tučnák potvrdil, že po maratonu člověk ztrácí motivaci - ano ztratil jsem i já, bohužel jsem si dlouho (květen je už hodně dávno) nedokázal, spíš nechtěl, připustit, že se to týká i mě. Úspěšně jsem to “splepoval izelepou” - Kavkaz a pod., jenže to zapřinilo, ještě větší tragédii - poslepovaný domeček se sbořil a já jsem byl uvnitř… Prostě je čas zamyslet se (nejen o tom popřemýšlet), udělat významnou čáru v životě a jít dál… Děkuji všem, co mi při sportování věřili - ti to právě pochopí snad líp než kdokoli jiný. A všem co byli schopni přečíst text momentálně labilního člověka na pokraji psychického zhroucení…
Tak na Zélandu probíhá MS v AR. Na stránkách MS doporučuju především fotogalerii z prvního dne - mořské kajaky v brutálních vlnách… Na sleepmonsters se objevují denní reporty a fotogalerie… Holt - sen každého outdooráka absolvavt Southern Traverse… (něco jako Havaj pro triatlety)…
Tak jsem minulý týden byl 3 krát na bazéně (2 krát jsem plaval jen pilovaní techniky a jednou jsem se byl lákat v bazénu, vířivce a páře ;-) ) a konečně jsem byl běhat s Teslákama. První podzimní výběh stojí za pár vět. Po pár mailech mi Štěpi konečně napsal, kdy a kde. Takže ráno vyrážím z Kr. Pole do Komína (mezi těmito částmi Brna je kopec, ani jsem netušil jak moc vysoký). Ještě než doběhnu na místo srazu, tak proklínám mapu, kde nebyly vrstevnice - Paleckého vrch je pro člověka z roviny Everest jak prase… Za 22 minut jsem u Petra, přichází Ďure (konečně někdo, koho alespoň znám ze závodů - z hospody…). Jdeme nahoru k Petrovi, Ďure mi během převlíkání oznamuje, že mě skoro celá Tesla “prokádrovala” přes mojí homepage… Potvrzuje to skoro každý, kdo přijde… Je fajn, že alespoň pochválili hezké fotky z Elbrusu :-) Vybíháme, po 2 minutách čumím na hodinky… Hmmm, to bude výběh - z počátku mám strach jak malé děcko (co když kluci chodí výklus 4 min/km a já budu jen za nima pár minut plápolat…). Naštěstí stíhám, občas prohodíme nějakou větu - z těch kopců v okolí Brna fakt nemůžu, protože vůbec nejsem zvyklý běhat v kopcích (hlavne v delších než 2 minuty). V hlavě mi uvízla rozhovor o sleckém psu:
To víš, že výcvik slepeckého psa trvá 3 roky? Takže pokud slepcovi už ten pes dosluhuje, tak se zapíše do pořadníku. - Ty vole, to by chtělo vypěstovat nějaku rasu, která by žila třeba 100 let. - Něco jako želva! - Slepecká želva, to je ono!!! - Akorát pak by si zase želvy zapisovaly slepce do pořadníku… :-D
Zahrádkář (cca 70 let) prohodil větu, když jsme kolem beželi: ZVEDEJ NOHY! - někdo ze skupiny: asi bývalý atlet… - Ty vole, on to říkal na tu svoji babičku… :-D
Dobíháme za cca 65 minut zpět (tak moc kopců jsem v životě nikdy v tréningu nešel!!!). A pak vyklusávám na koleje znovu přes Palačák za 28 minut (z Komína je to o dost prudší kopec). Už se těším na další výběh s Teslákama :-) (pokud to někdo čte z TBM, tak zdravím! ;-) )
Tak jsem se zúčastnil včera Strojařských schodů - akademický závod v běhu do 16. patra. Dopadl jsem hodně za očekáváním, protože jsem běžel o 10 sekund pomaleji než jsem čekal… Je to ale 100% test, za jak dlouho se dostanete na maximální tepovku a navíc běžíte na kyslíku dluh (schody nejdou vybíhat a přitom pravidelně dýchat - v podsatatě se nadechujete jen v mezipatře). Od 6. patra jsem měl mžitky před očima a v 10. patře jsem jsem měl nohy tak o tunu těžsí… V cíli jsem šel k zemi a pár minut jsem necítil stehna (zabíračka jako čtyřstovka, ale kterou běžíte do kopce jak prase…). Pak jsem zašel večer na imatrikulační párty do Favalu - raději se ani nebudu zmiňovat jak to dopadlo… Holt, když byl můj oblíbený alkohol (Tequila) v “akční nabídce”, tak jsem dopadl stejně “akčne” - ráno mi bylo tak blbě, jak nikdy (ale to bude asi tím absintem)… Za trest jsem šel na bazén, kde jsem se málem po první délce málem poblil, ale naštěstí jsem to rozdýchal :-) Od víkendu začínám chodit s Teslou na společné běžecké tréningy!
