forest blog

Kruh se uzavřel. Doufám, že jsem ho uzavřel. Protože to, co předvádím dlouhodobě nebo krátkodobě je šílené. Když jsem si minule sestavoval přehled, tak jsem zjistil nemilou věc. Já se vlastně vůbec výkonnostně nezplepšuju už nějakých 7 roků! Beru jako směrodatnou patnáctistovku a desítku. Výkon na desítce v roce 2006 vynechejte, byla trošku kratší. Zaběhnout desítku na konci základky za 42 je fajn, v té době to byl solidní lauf, protože ve staších žácích má trať okolo 4 km vzdušně. O patnáctistovce se raději ani nezmiňuju, 4:55 v roce 2001 už je pod nánosem prachu.

Někdo by mohl namítnout, že vždyť dělám progres na maratonu. Jenže on je opak pravdou. Narazil jsem na 3:15 a dál to prostě už nezklepám. Tady už nějaké nabírání zkušeností dosáhlo pomyslného vrcholu. Ani vlastně nevím, proč jsem uhnul na maratony. Vždyť jsem mladý, mám ještě teoretickou šanci rozvíjet rychlost. I ta teoretická šance je lepší než drátem do oka.

Co to teda znamená? Prostě se musím zaměřit na kratší traťe, není zbytí. S tím, že uhnu k něčemu delšímu neřeším problém, jen ho odkládám. Až se dostanu na pětce pod 18:00 a 1500 m pod 4:45, tak nemá cenu uvažovat o delších závodních tratích…

A znovu se dostávám na začátek. Byl jsem dopoledne běhat. Výsledkem bylo 21 minut a smrt. Takže hezky polehoučku budu muset zařadit jogging ráno před školou každý den.

Pokusím se o nějaký souhr závodů, u nichž hledím na osobáky, a osobáků. Už v tom sám začínám mít hokej, za pár roků bych se nemusel vůbec dopočítat…

BĚH

100 m, dráha
2005-10-10 13,2 ručně
2006-04-?? 13,60 elektronicky, protivítr

1500 m, dráha
2007-04-24 5:03,4 time trial
2006-04-?? 5:04,9 time trial, elektronicky

5000 m, dráha
2007-06-20 21:16 Letní běžecký pohár
2007-04-28 19:01 time trial
2006-06-22 19:38 Letní běžecký pohár

10 km, silnice
2007-11-03 42:18 Hornická desítka
2006-11-04 39:37 Hornická desítka
2003-11-01 44:39 Hornická desítka
2002-11-01 42:21 Hornická desítka
2000-11-04 42:55 Hornická desítka
1999-11-06 50:49 Hornická desítka

Hodinovka, dráha
2007-07-18 13134 Letní běžecký pohár
2006-11-08 13696 Morenda mítink

Půlmaraton
2008-01-01 1:35:00 Tuřanský novoroční půlmaraton
2007-05-05 1:31:47 Brněnský půlmaraton
2006-10-28 1:28:32 Otrokovický půlmaraton

Maraton
2008-03-30 3:16:12 ČSOB City Marathon
2008-01-26 3:18:58 Mercury centrum marathon
2007-04-01 3:14:26 Tatra Banka City Marathon
2006-10-01 3:32:51 Mezinárodní maraton míru
2006-07-05 4:02:42 Ostravský pětimaraton, 1. etapa
2005-05-22 4:06:17 Prague International Marathon (official time 4:12:05)

PLAVÁNÍ

50 m znak
2006-11-01 51,0 (25 m)

100 m prsa
2006-11-01 1:44,0 (25 m)

100 m kraul
2006-11-01 1:30,0 (25 m)
2006-04-?? 1:35,5 (50 m)

100 m polohovka
2008-04-30 1:44,5 (25 m)

Když tak přemýšlím, kterého času si vážím nejvíce, tak to asi bude čas na půlku. Půlkmaratony jsem běžel zatím 2, to je asi tak stejně jako Jan Pešava, pokud se nepletu :-)

První jsem běžel 3 týdny po MMM a týden po Psotkově memoriálu. O odpočinutém tělu nemohla být řeč. Byl jsem rád, že jsem se po každém závodě dal do kupy. Týden mezi Psotkou a Otrokovickým půlmaratonem jsem ani neběhal. Koncentroval jsem energii. V té době jsem nevědel, že se tomu říká akumulační metoda. Teď už to vím. Aplikuji ji znova, raději tomu říkám akumulační metoda, protože flákání nezní moc vědecky a už vůbec ne in. V roce 2006 jsem tedy v Otrokovicích zaběhl 1:28:32. V rámci toho, že jsem měl zároveň maraton i za 3:32 si myslím, že to bylo dobré.

Loni jsem běžel jen Brněnský půlmaraton, zadrženě - ani jinak to nešlo, měl jsem 6 závodů v 10 dnech (trochu takový crash test na zrychlení, který se povedl). 1:32 nebo tak nějak, ale na pohodu a kecacím tempem. Holt, trénink nesl ovoce. Ale naplno to nebylo, takže jsem si mohl říkat alibistické kdyby.

Letos znovu flákám a psychicky se připravuju. Proč tedy mám pochybnosti, že někde v akumulační metodě je chyba? Nebude to tím, že na každém PIMu vidím příkopy plné pilně se připravujích lidí (pozn: silná ironie)?

Dost nabývám pocitu, že poslední dobou se snažím jíst ne nedopečené těsto ale rovnou mouku, syrová vajíčka a zapíjím to olejem, vodou a mlékem. A pak se mám divit, že se z toho poseru…

Zítra se v Olomouci určitě zadýchám, protože 4:10/km bude svižné. Možná až svižnější než zásoby naukulované energie. Holt, někdy se dvě teorie protnou. Zítra ztratím kus svého běžeckého já - ztratím poslední trať, kde moje výkonny jsou fakt pod psa.

Každá chytrá knížka říká - po maratonu se nikam nehoňte, bla bla… Výjimečně se tím řídím. Všechno klape jak má.

Den po maratonu dávám rest day. V úterý klus, který bolí. Nějak to skousnu i křeče na středečním bazéně a vím, že je dobře. V pátek jsem z nejhoršího uvnitř. Tělo sice evidentně nic nebolí, až na zatracenou šlachu u paty (jo, vím, dávám si majzla). Ale energeticky jsem v háji. Nedělní 21 km s Honzou končí fiaskem, kdybych to běžel sám, tak ještě teď sedím někde na kraji cesty. Holt prvomaratonec a jeho odhad tempa 5:00/km na konci běhu odpovídal i 4:30/km. Takže po 100 minutách totálně vypráskané cukry. Takže regenerační kolečko probíhá znova = jíst, jíst a jíst.

Druhý týden se zdá být OK, ale není. Totálně mě rozstřelí 2 tréningy na silničce (oba po 2 hodinách). Tempo sice vlažné, akorát letos neakceptovatelné. Po druhém kole naberu odvahu a jdu fartlek. Začátek bolí, postupně to rozběhnu. Kámen úrazu je ten, že jsem od 2. do 30. minuty byl v dešti lehce oblečený. Takže na nemoc zaděláno. V sobotu dám něco delšího a v neděli kolo s Milanem a rk. V sobotu jsem po 14 km umřel. Doslova. Byl jsem rád, že jsem se doplazil na tramvaj. Cestou domů zimnice, tma před očima, skoro jak ze surrealistického filmu. Málem jsem se v šalině i vyvrátil, ne žaludek ale málem celý. Neděli odpískávám - to už nemám zapotřebí. Cítím se jako nemocný, ale nejsem. (Něco jako přednemoc nevedu, příznaky nemoci mám jen pár hodin před propuknutím)

Musím nějak nabrat energii, takhle to nejde řešit. 90 % letošních běhů nad 100 minut dopadlo fiaskem. Jediný běh, kdy se nic nepokazilo, byl tempáč s Tutou (a paradoxně jsem byl 10 dnů po maratonu, který dopadl hodně špatně). Pokaždé něco. Problém jsem naprosto jednoznačně odhalil - velmi rychlé tempo při dlouhých bězích. Čisté pětkové tempo prostě letos neudržím na sto minut, ale 4:45/km jsi klidně odklušu desítku a jsem čerstvý. Řešení je jednoznačné - naučit se tempa. Po odložení footpodu to prostě neumím trefit. Takže ať žijí značené rovinaté kiláky podél řeky. Ať žije žaketové křeslo!

A ještě jak na potvoru mi dosloužily 2 páry bot - Adidas adistar comp a Mizuno Atlantis 1. Že já debil nevyřadil ty Mizuna dřív. S nimy jsem se dostal možná i pod korunu/km, což u těchto bot s výbornou cenou má jediný výsledek - jsem debil a mám vyřadit dřív než později (jestli se ta pata zhorší, tak si budu hodně nadávat). Stav mého botníku není moc ideální: krosky (Mizuno Harrier), nějaké šlupky (Adidas Jing Sai, Nike Free) a tlumivky Atlantisy 2. Takže to vidím na nutnost nákupu (v podstatě můžu běhat jen v Atlantisech a netočení více páru mi dost nevyhovuje). Závodky budu 100 % kupovat přes net z USA (minimálně kvůli tomu, abych otestoval nákup). Co mám očíhnuté a co si asi vyberu, napíši během týdne.

A je to tu, členství v Traged teamu si zasloužím, protože to, co jsem předvedl dneska v Bratislavě, nelze nazvat jinak než tragédstvím.

Nijak se nebudu rozepisovat, shrnu to do bodů:

• Jít za večer 15 krát na záchod čůrat je divné
• Příště nespat s lidma, kteří chrápou a skřípou zuby zároveň. Pár hodin chatrného spánku není pravé ořechové.
• Když loni byl v Bratislavě svěží “vánek”, tak letos jsem to odnesl na plné pecky. První kolo jsem se sice 4 km u Petržalky schoval do skupiny, akorát skupina běžela pomalu. Rozhodnutí jít dopředu sám a “123″ bylo dobré. “123″ umřel na 25. km. Pak to byla “klasika” - osamocení běžci a vítr na jihu do obličeje. Oproti loňsku jsem jsem jen předbíhal, ač pořád ve stejném cílovém čase.
• 2 gely stačí bohatě(27,5 km a 32,5 km). Jídlo taky není nutné, banány jsem si zobnol jen pro jistotu
• 9:50 (T minus 10 minut) není dobrý čas na konec fronty na WC. Výsledek = poslední místo v koridoru na startu a 40 sekund rozdíl oproti real time (a to neřeším to, že 2 kiláky jsem pak musel kličkovat jak slalomář).
• Tím, že jsem běžel na cílový čas 3:10, jsem už ztratil na 32. kilometru i chuť na závěřečný finiš (4:20/km je už fest tempo).
• Nedostal jsem křeč, takže jsem poprvé na maratonu nezastavil. Nezačal jsem zvracet, nešel jsem ani kakat. Ani čůřat. Vím, že tyhle činnosti zvládají děti v mateřské, ale konečně jsem to ukorigoval i během závodu. Jediné pozitivum dne.
• Po každém maratonu mám puchýře, pokaždé na jiném místě. Tentokrát zespodu na hřebu pravačky - přesně tam, kde dopadává váha a působí odraz. Fajn pocit “kamínku” v botě 30 km.
• Oproti loňsku jsem schopný po závodě jednoduchých úkolů - dojít si do šatny, najíst se, převléct, dojít pěšky na nádr. Dělám pokroky. Za 10 let můžu i vyrazit do světa bez doprovodu.
• Celkově mám špatný pocit. Z tréningu, ze závodu samotného. Zklamaný jsem taky dost. Ironmana kašlu, raději budu trénovat.
• Narozdíl od loňska, kdy jsem měl problém to udýchat, jsem zažil opak. Nohy mrtvé, ale klidně bych si u toho mohl dát cígo. Krátké běhy a vyšší ANP není gró pro maraton. Loni jsem běhal pomalu a dlouhé běhy, letos krátké a svižné.
• 50. místo z 226 chlapů, 23. v kategorii

Těsně před polovinou trati, ještě s kolegou. Za pár kiláků to už bude jen sólo boj.
Trocha čísel nikoho nezabije:
“půlky” 1:36:24 1:39:48 = +3:24 (už se to pomalu učím běhat rovnoměrně)
“pětky” 23:17 22:32 23:07 22:42 22:15 22:58 24:24 24:02 10:53

A vlastně bych zapomněl celkový čas: 3:16:12

Rád chodím někam na fesťáky. Poprvé tam uslyšíte kapelu, kterou vůbec neznáte, ale která se vám zalíbí. Takhle jsem třeba objevil The Chancers na Masters of Rock nebo Skyline.

Ne každý den je dobrý a tak se stane, že se člověk i sekne s výběrem akce. Tady jsem se nespletl, Kristýna mě přemluvila (sama taky netušila moc, do čeho jdeme). Sek to byl teda mimořádný. Fléda (konečně jsem se tam podíval) hostila Expozici nové hudby.

První na řade byli Poo. Složení “laptop-laptop”. První 2 minuty jsem myslel, že seřizují aparaturu. Nee, už hráli - praskání v reprácích bylo evidentně součástí. No, punk a alternativa si žádá oběti. Po dalších deseti minutách propadám beznaději. Po dalších už ztrácím chuť žít. Kluci by měli uvažovat o přejmenování na Pooh. Supr, přestávka (to stejně už polovina lidí dobrovolně odešla…). Další “kapela” by měla být už lepší, má se jednat o improvizaci na Text of light - film (heh, to slovo je hodně mimo - prostě pohyblivé rozmazané obrázky, jež autor pokouší nazvat uměním). No, co budu povídat. Moc nejsem na akce typu “položím kytaru na zem a mlátím o ní nohama” a podobně. Film si vedl líp než improvizace. Dostal slabých 10 % (z toho 5 % za to, že v půlce se přetrhl film :) ). Mazec nejvyššího kalibru, neposlouchatelná sračka. A já blbec ještě platil vstupné…

Jen pro otrlé:

Text of light

Máte někdo nějaký tip na kulturu? Teď je možné se odrazit ode dna.

Sice si furt stojím za tím, že by člověk neměl běhat víc než 2 maratony ročně (rozuměj ne výletním tempem), ale Jardově nabídce na fóru jsem prostě odolat nemohl.

Původně myšlenka maratonu v garážích s počtem kol 63 (do tolika ani neumím počítat), s nízkým stropem a plno zatáčkama mi přišla jako hovadina. Po závodě už ne. Když Jirka Š. říkal týden před, že chce bežet na osobák, jsem si ťukal na čelo. Zase jsem se sekl. maraton byl rychlý. Možná až moc. Dopadlo to jak to jen dopadnout - rychlý začátek a pomalá dlouhá smrt. Že chcípnu na málo naběhaných kiláků, když poběžím pod 3:30 jsem tušil. 70 týdně pokud neplavu a nejezdím na kole je prostě pro mě zatraceně málo - na rozdíl od některých si to v tréningu musím oddřít. Že mě zradí břicho a střeva, jsem nečekal. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky - prd. Měl jsem co dělat, aby to nebyly Otrokovice #2.

Samotný závod hodnotím velmi kladně. Jediná chyba - v cíli nebyla tabula s počtem kol, takže jsem se v počítání ztratil někdy po sracích problémech, kdy už jsem přestal mít pravidelné mezičasy (do té doby jsem jsem pravidelně běžel lehce pod 4:30/km).

v první polovině, foto: zombice

Podstatná byla druhá polovina, tam už zpomalení bylo dost razantní (viz mezičasy). Do břicha jsem dostával křeče. Fakt nic moc. Raději jsem ani už tolik nepil, abych nehodil někde kosu. S osobákem jsem se definitivně rozloučil v 54. kole, kdy jsem musel dát výraznou chodeckou vložku. Pár set metrů jsem byl dost mimo, sralo mě snad všechno - od zářivek, které svítili mi do ksichtu (narozdíl od takového eN jsem je měl 15 cm od očí), až po zatáčky. Advid se mě chce rozveselit, akorát mě do zpěvu moc není. Zombice mě sice tlačí, ale to nepomůže. Musím zpomalit, jestli ne, tak ani nedokončím. Nakonec to nějak doplácám do cíle. Musím říct, že výkon stojí za … Fakt moc nadšený nejsem, jediné pozitivum, že mě nebolí kolena (což je dost divné). Witty díky vyrovnaným půlkám dobíhá minutu po mě. A to původně vypadalo, že mu nadělím 20 minut. Celkově hoooodně lidí to překoplo, ale mojí blbost to neomlouvá. Ale příště musím vychytat nejvíce stravování, ne během závodu ale před. Snídat v 5:30 pizzu a pak až do 11 nesníst nic není ideál.

54. kolo, foto: zombice

Po závodně oběd (v ceně startovného!) a vyhlášení. Dostanu baťoh jako cenu pro nejmladšího účastníka (alespoň něco jsem vychytal) a vyhrál 4 kuželky Platana v tombole. Poskládat se do auta a zpátky do Brna.

Řeš čísel:

kola
1	2:49.931
2	2:52.991
3	2:53.585
4	2:51.563
5	2:50.968
6	2:50.599
7	2:51.784
8	2:51.071
9	2:54.193
10	2:57.087
11	2:53.333
12	2:54.582
13	2:51.879
14	2:50.852
15	2:51.440
16	2:55.137
17	2:57.150
18	2:54.476
19	3:00.973
20	3:00.229
21	2:57.620
22	2:54.549
23	3:02.234
24	2:57.154
25	2:56.088
26	2:57.459
27	2:58.451
28	3:01.193
29	3:01.989
30	3:01.473
31	2:58.576
32	2:59.674
33	3:01.251
34	3:04.292
35	3:04.259
36	3:04.897
37	3:05.120
38	3:05.027
39	3:07.355
40	3:10.166
41	3:08.986
42	3:09.741
43	3:09.585
44	3:12.902
45	3:11.710
46	3:12.376
47	3:48.982
48	3:15.223
49	3:20.259
50	3:42.195
51	3:23.817
52	3:48.875
53	4:01.023
54	4:32.270
55	3:33.273
56	3:23.025
57	3:29.680
58	3:27.265
59	3:33.510
60	3:26.168
61	3:31.093
62	3:35.970
63	2:55.602
—————
3:18:58

“pětky” (dík Miro!)
21:10   21:40     22:09     22:26     22:51     23:42     26:19     27:38     11:04

“půlky” (dík Miro!)
1:32:21   1:46:38 (+14:17)

Katka vymyslela společný běh v Brně, po pár mailech se to nějak vymyslelo. Sice neklaply šatny se sprchou, ale v tomhle templém jarním lednu to šlo přežít.

Měl jsem původní strach, že přijde málo lidí (zamluvil jsem naivně 20 míst v hospodě vedle parkoviště). Nakonec to dopadlo spíše naopak.

dík VanaXXL za iTrať

Trasa v opačném směru (takhle nikdy neběhám) okolo přehrady. Po hodině toho mám plné kecky (úmyslně jsem nesnídal; vstával jsem ve 12 hodin), tak občas jsem se raději kochal okolím a zkoušel foťák v novém mobilu (Nokia 5300) než běžet souvisle kopec na Ríšovu studánku (lepší než měkkáč vl001, který to na Veveří otočil zpátky po rovině :P ).

Miloš kousek před lávkou u Veveří (foťákomobil mě celkem překvapil výkonem)

Snad se tréningy v Brně nějak chytnou a pořádně - páteční tréning (1:30 fartlek) byl výborný. Pokud ne, tak budu běhat bídu asi pořád, protože horko těžko se dokopávám k naběhání přes 80 km za týden.

Všechno zlé je k něčemu dobré. V lednu má být sníh, v lednu mám jezdit na skialpech nebo běžkách. Jelikož je vedro jak na jaře, sobotní teploty takové i byly, tak nastala změna plánu, jak vyplnit dopoledne před srazem na Chatě pod Ostrým. Tak jsem zvolil variantu běh (s baťůžkem s cca 3 kg). V Beskydech se nedá běhat (prostě to kritické množství sněhu, kdy to není ani na běžky a ani na běh po hřebenu). Vydal jsem se z Havířova kolem Žermanické přehrady. U přehrady bylo úžasně - azuru jak od malíře, bezvětří a teplo (rozzipovaná mikina, vytažené rukávy a bez rukavic a čepky). Za Hnojníkem začalo peklo - brutální fučák od Beskyd (holt, přechody front). Tak jsem kousek za Řekou prozkoumal i příkop, kam mě to jednou zfouklo. Pod Javorovým dávám pitstop v hospodě (měl jsem jen litr pití, camelbak jsem nechal v Brně) na kofolu.

Přesně po 3 hodinách to odpískávám a přecházím do chůze (3 hodiny a dost byl plán, z konce Tyry na chatu jsem ani neplánoval běžet) - v tu chvíli mě i náhodou zastavuje Česťa a nabírá mě na konec Tyry, takže cestu nahoru na chatu si mám s kým povídat.

Pak už na chatě jen klasika - pivo, hlasování, pivo, něco, pivo. Ráno scházíme do Košařisk a Arny mě hází před barák, musím jít hned ještě přespat opici. Ještěže výročku mají horolezci jen jednou za rok. Tolik pěny na holení ani Galoš nemá, aby jí zamazal všechny lidi okolo…

K trase samotné. Začátek je rovinatý, sice se trochu stoupá v druhé půlce (dohromady okolo 350 metrů odhadem). Od Hnojníka jde pocítit kilometry v nohách a otevřený prostor pod horami (je to nahoru a dolů). Překvapivě minimální provoz, nejhorší je úsek mezi Hnojníkem a Lhotkou - bez chodníku, úzká cesta a debilní řidiči, kteří považují volant za prodloužení ega. Podmínky jsem až na vítr měl naprosto výborné.

Za 3 měsíce prý jde zvládnout maraton. Nejde. Chtěl jsem běžet letos 2. den Porubského dvojmaratonu. Chtěl. Rozhodnutí bylo nijak neupravovat “trénink”, prostě to odběhnout jako jakýkoli jiný závod.

Včera jsme dali Lysou poprvé letos na skialpech - zanechalo to ve mě dojmy, stejně jako na skluznici. Asi si dokážete představit současnou sněhovou situaci na horách. Totálně na prd. Večer jsem zašel na pivo. Ehm, teda na 4. Někde jsem četl, že má cukry. Cukry jsou prý nutné ke sportu. Na panáky jsem se nenechal zlomit, jsem přece sportovec. Spát jsem šel po půlnoci, akorát ne s pocitem, že neusnu, ale totálního utáhání.

Ráno budíček v 6. Ještě chvilku pospím, autobus jede až v 7:00. Probouzí mě světlo, pohled na čas na mobilu a hlasitý sprostý výkřik. 9:30, to do Poruby nestihnu ani tryskáčem na start v 10:00. Tak si dál ležím v posteli a je mi dobře. Letos to je takhle druhý závod, který jsem zazdil. Pokaždé Poruba. Ostravské závody už budu prostě vynechávat z principu.

Ale vytočený jsem dost, ne kvůli tomu, že jsem zaspal maraton. Ale kvůli tomu, že jsem mohl běžet první maraton “z druhé strany” - nulová nervozita (normálně před maratonem se mnou není rozumná řec), žádné vylazení (normálně gaučuju 2 týdny před). Jak se znám, tak bych to píchnul buď na 20. km, nebo zaběhl osobák. Jsem nevyzpytatelný člověk.

Stejně moje chvíle přijde v Bratislavě! Teda pokud nezaspím…