Jeli jsme si tak minulý týden večer směrem Tatry a z repráků auta se linul Slovenský rozhlas s nezapomenutelným pořadem Hudebné kontakty. Hostem byl Péťa Kotvald. Nářez, který jsem už dlouho nezažil. Celému bloku (mp3 stream), který byl věnovaný osmdesátým létům, předcházel stejně úžasný článek. Musím se o něj s vámi podělit, protože některé hlášky se staly legendou:
Svet poznal najvacsieho nepriatela slobodneho sexu-aids-od roku 1981. Ale este mu to akosi nedochadzalo, dalej si zil v sebauspokojovani a pozitkarstve. My sme mozno navonok vyzerali, ze nam to dochadza, ale v skutocnosti sme na tom boli este horsie. Nepoznali sme ani antikoncepciu. Co sme vsak poznali, bol doping. Ako deti sme vsak boli presvedceni, ze vychodonemecke plavkyne a nasi atleti su najlepsi len vdaka svojim schopnostiam. Aj ked ta Kratochvilova nam trocha nezapadala do zenskej kategorie. Boli sme na nich pysni, chceli sme byt ako oni, takze sme skor stravili svoje mliecne desiate. A kedze dopingove testy boli vo svete este zriedkave, nikto nam iluziu o dokonalosti nasich sportovcov nezobral. Keby tato doba pokracovala, asi by nam dnes z toho az tak do smiechu nebolo. Ale vsetko je inak. Teraz mozeme zlahka porovnavat nasu mladost s americkou pri filme Pravidla vasne a zabavat sa pri spomienkach na nase zazitky.
Ozaj, este si pamatate, ako chutil vitacit nasypany v dlani?
Musím říct, že výlet na Slovensko byl jako výlet do starých časů. Pohoda. Pivo za 18 korun, velká kofča za 15 :-) Hlavně, když je večírek:
Navíc kluci z google připravili i hezkou apps v mapách, přehled zisku medailí, umístění sportovišť a detailní časový plán. Škoda jen, že i přihlášeným uživatelům nutí Pekingský čas. Takže si pokaždé si přičíst 6 hodin k SELČ.
Ještě jedna zajímavost, kterou jsem zjistil náhodou. Hledal jsem, jestli fakt Haile Gebrselassie si udržel nominaci či nikoli (a podle wiki fakt že jo, ale je divný ten počet startujících, čtyři). Takže jsem zadal frázi ethiopia olympics a hle - ukazují se na začátku medailové zisky dané země. A funguje to i pro jiné země, překvapivě ;-) I když u některých to nebude moc aktualizované (viz třeba Etiopie v Turínu 06 :) ).
Ve 14:00 to začne na ČT2. Já se budu těšit, co vy?
No, nepočítejte s tím, že tady budu psát legendární článek jako Pekič o Rockymanu. Už na jaře jsem věděl, že na IM nepojedu a potom, co se uveřejnily první informace na webu, tak mě Brněnskej vopruz začal lákat. Kluci mě pak nalomili ve Svratce. A když mě Martin přihlásil (tady jsou celkem 2 rozdílné verze :) ), tak už nebylo co řešit. Extrémní orientační duatlon s původními parametry 3/130/4 jsem ještě nejel.
Snad jen párkrát sednou na kolo a zjisit, že funím i při vytahování kola ze sklepa nebyl nejlepší signál. Mojí tajnou zbraní je psychologická příprava. Tak jsem ježdění do hospody nazval tréningem a hned jsem trénoval skoro každý den. Týden pře závodem jsem potkal na Martina na Lysé, prý nejede, že nemá najeto (udělejte si obrázek o eliťákovi sami), na druhý den jsem si zmastil kyčel při scházení z Kozubové (běh do vrchu alespoň trošku ukázal pozitiva “tréningu”).
V pátek jsem dojel do Frýdku s báglem na zádech a s Kalem vyrážíme do Brna. Přijedeme sice se sekerou, ale všechno nějak stíháme. I večeři v pizzérce. Pak ještě začít drbat do kola,protože destičky moc nebrzdí - kov-kov není ideál. Nastavit budík a do hajan. Nevím proč, ale budík jsem omylem nastavil o hodinu dřív. A pak jsem stejně už neusnul.
Tak se lehce rozjet od Lužánek k letišti. Poštělovat kolo, nachystat pytle na občerstvovačky. Pytlík na horský OB ani nechystám - v zázraky nevěřím ;-) 10 minut před startem ohnu závlačku od destiček na třměnu (tuhle součástku jen tak na rychlo neseženete). Po dobrém to nešlo opravit, tak pár úderů kombinačkama to vyřešilo. Jsem holt technický typ.
Start je na vrcholu Medláneckého kopce. Kale samozřejmě přijíždí pozdě (a kdy vlastně ne?), takže odkládáme start o 10 minut. Složíme slib a pak je start. 2 krátké okruhy OB v totálním napalmu.
Slibujem dnes přede všemi a řveme z plných hrdel,
že budem mít po závodě vopruzenou prdel.
Začíná být vedro a vlhko, není to fajn. Sice jsem dostal první lajnu na startu, ale v zápětí jsem ji ztratil. Teď už to byl boj se sebou a o poslední místo. OB odsýpal celkem rychle. Pak depo a vzhůru dolů, okolo letiště. Na první mě sjíždí Kale, s ním pak pojedu/nepojedu až někam k Hořicím na první hagaby (2 okruhy na MTBO mapě). Za zmínku stojí určitě “geniální” postup z druhé kontroly (u Sychrova) přes Kuřim a kolmo na hřeben Babího lomu, který jsme ještě vyšperkovali okružním výletem okolo Kuřimské hory. V tu chvíli byli všichni za horami, včetně Pekiče. Když je člověk až za Pekičem, tak to signál problémů :) U Podlesí mi Kale odjede (do kufru), já jdu taky do kufru, pak tlačím kolo sviňského kopce. Záda mě začínají bolet a je zle. Dolů je to konečně pohoda. Do kopce to kvůli zadům nestíhám, tak Kale se rozhodl pro poznávání krás útesových údolí u Hořic s kolem na zádech, takže na startu hagaby jsem před ním.
Smích? Přešel až mi Dvoři dal mapu :)
Pekič mi dává jedno kolo. Hagaby se mi líbí, akorát nějak se nedokážu srovnat s tou mapou, samé čáry, čert aby se v tom vyznal. Ale líbilo se mi to, dokonce jsem zapomněl na chvíli na záda. Pak dlouhý sjezdík, kde prd vidím bez brýlí (ano slibuju, zajdu s optikovi). Dole mi stačí pár metrů do kopce a vím, že je zle. Záda jsou našrot, teď zvolit taktiku, abych to nějak dojel na občerstvovčku, kde to zabalím. Moc se mi to takticky nedaří na kontrolu u Krkaté báby, kdy odbočím do fest jiného údolí. Alespoň jsem poznal hezké místo :) Pak ale začíná komedie, já se v tu chvíli moc nesměji. Musím tlačit i do kopce po asfaltu. Poslední kontrola, zavolám Peťulovi, že to balím, že pomaličku se přibližuji k němu. Jakmile dojedu na Kozí hlavu, tak Pekič nakládá kolo na auto. Uff, nejsem sám. Tady pro mě jako závodníka závod bohužel skončil (lehčí první 1/3, cca 52 km). Když jsem viděl další mapu, tak jsem byl najednou rád, protože vymetání údolí Svratky bylo až místy hardcore, hlavně na převýšení.
Pak už jen výlet do Billy a na 2. očerstvovačku a do cíle (Blatiny). Štepi trošku byl nervózní, když Plechovi dával asi 5 nebo 6 akademickou patnáctiminutovku. I Rockyman se většinou přetáhne. Bohužel jsem si naivně myslel, že tady půjde o sranda projetí na Vysočinu :) Postupně se narazí bečka a do cíle dorážejí závodníci, mrtvoly a diváci. Nakonec i Kaleho vyhnal déšť a tma z lesa. Hajousek vyhrál soutěž o fotku s nejopruzenější prdelí (i tento bulvární blog je málo bulvární na fotku bubáka). Jedlo se, pilo se, koukalo se na fotky s bubákama. Výtečná akce. Bečka došla v okamžik, kdy se šlo spát.
Ráno se všechno dá do pořádku a připravit se na návrat do Brna, kolmo. Naštěstí to dopadlo na suprovní vyjížďku za 3:20, ikdyž záda v konci znovu protestovaly. Alespoň jsme projeli novou, pro mě neznámou, cestou z Kuřimi do Medlánek.
Co dodat? Byla to supr akce, prdel mám vopruzenou. Štěpi a Peťule moc děkuji za všechny za parádní víkend. Díky patří Kalemu za odvoz a za pívo v Malhostovicích (možná to bylo někde jinde).
Tajně doufám, že Plech (to je ten frajer, který si ani nechystá občerstvení) bude kámoš a postaví další rok pěknou trať. Když bude víc po rovině, tak se zlobit nebudu - to bych mohl dojet i na druhou občerstvovačku ;-)
Zdravím,
prodám NB 901 velikost US 12 D (UK 11.5, EUR 46.5) ve stříbrno-žluté variantě. Naběháno v nich je jen 31,5 km (2 tréningy) loni v létě, od té doby je mám ve skříni - způsobily zranění (nevhodný typ boty pro můj došlap).
Cena: 1000 Kč (kupované za 1850), můžu je předat v Brně nebo Ostravě příp. poslat poštou Kontakt: 775 082 588, tomas.kalina@gmail.com
Domácí MS v orienťáku se přehouplo do druhé půlky. Musím říct, že technologický postup a vývoj sportu udělali z nudy, kdy závodník oběhne na 2 hodiny “někam do bažin a ostružin” docela dramatickou a koukatelnou záležitost v TV.
Po loňské zkušenosti jsem se rozhodl zůstat doma a sledovat přenos z TV v kombinaci s internetem. V dnešní době věc neskutečná. Závodníky máte šanci trackovat v reálném čase pomocí “něčeho” (odhaduji na kombinaci GPS v propojení s operátorem, něco jako Nokia Sport Tracker), koukat na kompletní záznamy mezičasů. Po závodě se kouknout na přesné postupy (jde vidět občas sekance live trackingu v podobě nedoběhnutí na kontrolu apod.). Mrknout se na fotky, podívat se na záznamy přímých přenosů (třeba finále mužského sprintu). Dobře si pamatuji, že se u MS ve Finsku v roce 2001 řešilo, že tyto technologie jsou i pro vrcholný podnik drahé - evidentně se časy mění k lepšímu. Ale co asi je nesrovnatelné se sezením za stolem je atmosféra, obzvláště dnes - po zisku bronzové (R: Brožková) a stříbrné medaile (Smola) českých reprezentantů na midllu. Letošní hvězdou se evidentně stává Minna Kauppi při těhotenské dovolené Simone Niggli.
ženy sprint - medaile do kolébky OB (Skandinávie)
Orienťák sice není žádná “bojová branná” hra, jak má hodně lidí zafixováno. Sport jako každý jiný. Proč já tedy vlastně běhám jak pako po silnici?! Asi nejvyšší čas se vrátit do lesa na pár roků a nic neřešit.
Hodinu před startem jsem začal zmatkovat, že to vlastně nestihnu. Tak popadnu foťák, 2 bidony a mazám do sklepa pro silničku. Do Karviné přijedu s půlhodinovou rezervou, takže si v klidu můžu objet okruh v Parku Boženy Němcové.
Fakticky nádherné místo. To jsem si myslel, že Karvinou znám, ale nikoli. Tenhle park je úžasný! Naprosto si dokážu zde představit orieňták ve sprintu, či dokonce aquatlon (rybník má i přírodní bójku - ostrůvek). Fakt hezké a milé překvápko.
Nepříjemné překvapení bylo zjištění, že mám baterky ve foťáku skoro vybité. A náhradní akumulátor samozřejmě doma. Světlo nic moc, nějak se sportovníma fotkama nemůžu poslední popasovat. Vyšla mi hezky snad jen jediná:
Hned po cvaku na mě křičí Ivan a ptá se na ztrátu. Zmateně odpovídám, že 15 sekund. To víte, jaksi tu rychlost pod 3:30/km nemám v oku. Pak mi chcípl foťák. Tady jsou cvaky v setu.
Ale náladu jsem si hned vylepšil. Byla přítomna běžkyně veteránka, známá též pod jinýma jménama. A just ji povzbudím, vždyť sama tvrdila, že si kritiku vezme k srdci.
Ticho!!! A netykat!
Až skoro mráz běhal po zádech ;-) A já se jen snažil pomoci, fakt. Škoda, že mě to napadlo až ve druhém okruhu (posledním od ženských a běžkyně veteránky). Kdyby byla myšlenka emancipace dotažená do konce, tak jsem měl ještě 2 příležitosti (chlapi beželi 4 dvouapůlkilometrové okruhy) k ověření faktu, že tato věta byla určená mě.
Vědecký výzkum potřebuje velký statistický model, budu tedy ve zkoumání pokračovat dál. Prostě pravidlo 2 sekund. A to pan Zikeš mi i poděkoval vztyčeným palcem o kolo dříve než je fotka. Až to bude prostředník, tak toho nechám. To víte, vetoše si musíte furt hecovat.
Jó a málem bych zapomněl, tady jsou stránky Karviňoků.
Stane se, že se někdy vymknou věci z kontroly. Jsou prostě věci, které neovlivníte. A následky vás pěkně štvou.
Včera se u nás ve vchodě stala tragédie. Malá holčička vypadla z okna. Bohužel se stane. Jak se to stalo a celý časový průběh nechám na PČR. Co jsem ale nepochopil, tak proč půlka vchodu jen blbě čumí z okna a nepomůže? Takže nakonec to dopadne, že ač jako poslední obyvatel vchodu, který se to dozví, se pokouším o resuscitaci s pomocí hysterické matky. Po 6 cyklech přijíždí RZSka. Jen tak mimochodem sídlo RZS je 13 minut běhu od baráku, takže sousedi jen zavolali 155 a nazdar-bazar.
Holčička po 2 hodinách umřela. Bohužel jsem to i čekal. Výška i místo dopadu bylo neslučitelné se životem. Smutek.
Dovolil bych si tady uvést kus zákona. Konkrétně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, paragraf 207:
(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Ať mi nikdo neříká, že z vymývací mašinky (TV) neví základy první pomoci? Na druhý den pak stejní aktéři poskytují televizi rozhovory, kde i kritizují matku. Hamba jim, dveře jim nepodržím a nepozdravím je. A že se k tomu vyjadřují lidé, kteří bydlí na opačném konci bloku? Hmm, taky bych chtěl mít rentgenový zrak jako Superman. Že já blbec se koukl do diskuze ke článku na iDnesu, kde se popisuje událost. To už byla poslední kapka. Nasranost.
Fakt se začínám bát, že mě někdo trefí autem při běhání nebo na kole auto a lidi budou jen čumět. Ta lhostejnost je bohužel vážná, často smrtelná.
Když chcete najít obrázek nebo fotku, tak není problém. Zadáte do google klíčové hesla. Pokud chcete vyhledat nějaké použitelné fotky, tak to provedete ve flickru. Co když chcete postup přesně opačný? Tak to jsem byl vždycky nahraný. Naštěstí existuje služba TinEye. Hned jsem našel pro ní využití - potřeboval jsem zjistit autory a názvy uměleckých děl pro vyluštění cache GCTY4K (tak se z toho stal zase klasický “ošul” a obtížnost kleskla o 3 hvězdy).
Služba je zatím jako neveřejná beta verze. Jde si ale požádat o pozvánku. Já dostal přístup za pár hodinek.
Je podle mě jen otázka času, kdy google odkoupí technologii a implementuje ji do images.google.com. Je až překvapující, že google nebyl první, kdo s tímhle (mnou touženým) vyhledáváním přišel. Je to sice specifické vyhledávání, ale využití v procentech bude mít asi stejné jako třeba jako books nebo scholar.
Občas by se hodilo něco podobného i pro hudbu. Často se stane, že si ani za nic nevzpomenu na název písničky. Ale to je asi jen hudba budoucnosti.
Zbavte mě svéprávnosti. Když člověk dělá sebedestrukci na trénovaném těle, tak to ještě jde. Pokud na netrénovaném, tak je zle. Já jsem to posunul do dalšího levelu - netrénované a zchátralé tělo.
Jsem si říkal, že když poběžím jen půlmaraton ve štafetě na Moraviamanovi, tak to bude oddychovka. A chyba. Minulý týden jsem nejel na MTBO - měl jsem nějakou virózu. Takže jsem neběhal. Nebyl jsem vlastně běhat od Vltavy, kdy jsem si narazil nárt a patu. 21 km přece musím dát z voleje, to byla má představa.
Jenže on je problém, když k prodělané nemoci přidáte nedostatek spánku a celodenní pobyt na slunku. První kiláky byly trošku rychlejší, tak jsem trochu zpomalil. Do druhého kola jsem nabíhal s tím, že to zrychlím. Vydržel jsem kus za 1. občerstvovačku. Pak jsem měl co dělat, abych stihl chytit svodidla, jak se mi zatočila hlava. No, možná to bude tím sluničkem, které začalo pražit. Nepomáhá ani ochlazování. Jsem totálně bezradný. Hlava jak střep, začíná mě bolet celé tělo. Nohy se mi boří do asfaltu. Jsem v horším stavu než všichni jednotlivci, to už je co říct. 2 km před cílem se mi bloknou bedra (holt, následek kotoulu letmo po pár pivech). V cíli pak umírám několik hodin. Krásná kombinace úžehu s úpalem. Když už se dám do použitelného stavu, tak Michal U. mi oznámí, že budu řídit auto. Supr, tak to dneska umřeme všichni.
Ne že bych neměl strach z řízení. Ale to víte, 3 roky jsem neseděl za volantem. Tak pro jistotu se ptám Kris na pořadí pedálů. Spojka, brzda, plyn - to je mé řemeslo. Michal je neoblomný, prý to nějak zvládnu. Zvládl jsem to tak tak. Pokud nepočítám málem přejetého psa, cyklistu a chodce. Taky ideální nebylo, když jsem to na kruháči vzal málem rovně. Ty kostky jsou tam od toho, aby se po nich nejezdilo. Pak mě začne brát křeč do pravačky a tak mění šoféra někde před Vyškovem.
A co milé děti z toho plyne? Mám strach už nejen z řízení, ale i z čehokoli, co je delší než doběhnutí na tramvaj.
Sice jsem na twitteru psal, že knihy dorazily, ale teprve teď jsem se k nim dostal. Pokusím se přiblížit pár poznatků ze samotného nákupu v nejznámějším americkém internetovém mallu - amazon.com
Platbu jsem prováděl s kartou EC/MC Internet card do eBanky. Ze začátku to vypadalo na podivnost, že se celá transakce pokazila. Na účtě se mi nejdříve zablokoval 1 USD. Poté až patřičná částka. Tu jednodolarovou transakci asi považuji za verifikaci, podobně to má i PayPal, který ale Amazon nepodporuje.
Omylem jedna kniha nebyla na skladu, nevšiml jsem si toho. Takže jsem měl možnost balík rozdělit, nebo si počkat. Počkal jsem. Kniha byla za 3 dny na skladě, expedice trvala něco přes týden.
Od samotné objednávky jsem měl balík doma (skutečně domů, nikoli na poštu) do měsíce.
Clo mě neminulo. Na balík za cca $180 mi celníci vyměřili clo 266 korun. Co mě fakt štve, že stát si clí i poštovné. Neva, celková úspora je mnohonásobná. Jen IT knihy jsem v podstatě koupil za 50 % oproti českým cenám.
Pokud člověk nechce věci hned a může si počkat, tak nákup z USA je pohodlnější.
Existuje sice možnost kupovat na britském amazonu a tak se vyhnout clu. Ale není to moc výhodné - ceny jsou v USA nižší výrazně, že to setře rozdíl poštovného i cla. Navíc US verze má mnohem větší výběr knih (a to nemyslím jen skladových zásob).
Co jsem si vlastně koupil?
Po najetí na knihu se vám zobrazí její popisek. Využil jsem službu Mbedr, která dovoluje embedovat obrázky z flickr včetně notes.
Teď už jen to pozitivní rozhodování. Kterou knihu si tak přečtu jako první? Asi šáhnu po běžecké beletrii.
